Recenze - Literární trilogie Milénia od Stiega Larssona do českých končin dorazila se zpožděním a totéž se týká i jeho filmových adaptací. Do kin právě míří první ze tří už natočených švédských filmů, jenž se nepokouší o doslovnou adaptaci románu, ale nabízí spíše jeho žánrovou interpretaci.
Pravda, co mě na románu uhranulo nejvíc, to ve filmu vlastně není. Ale to neznamená, že by snímek nebyl dobrý. Adaptace se otevřeně zaměřila jen na detektivní rovinu knihy, což jí umožnilo pojmout vyprávění způsobem, na který určitě stojí za to zajít.
Nevyjasněné minulosti
Do pátrání v nevyjasněné minulosti bohaté švédské rodiny se pouští investigativní žurnalista Mikael Blomkvist, který byl právě odsouzen soudem za pomluvu významného finančníka. Jeho kariéra se zdá být v troskách, proto dočasně odchází z nezávislého měsíčníku Milénium, aby ho nediskreditoval.
Jako na zavolanou přichází nabídka stárnoucího Henrika Vangera: před 40 lety se z ostrova ztratila milovaná neteř Harriet a nikdo nebyl schopen případ vyřešit; pusťte se do toho, bohatě vám zaplatím.
Paralelně sledujeme příběh geniální sociofobické hackerky Lisbeth Salanderové, která se postupně k Mikaelovi připojí. (Lisbethina minulost je podobně nevyjasněná jako ta Vangerova, ale věnují se jí až další dva romány.) Oba vyšetřovatelé se pouštějí do analýzy zapomenutých archiválií, fotografií a vražd. Jsou neustále v konfrontaci s nadbytkem informací, které musí porovnávat a interpretovat v nových souvislostech.
Existenciální vs. vypravěčský
Román je založený na hlubinné analýze hlavních figur Mikaela a Lisbeth. První je na vnější pohled lehce machistický donchuán, provokující investigativní dobrodruh s poněkud přebujelým egem. Introspektivní nahlížení ale odhaluje pochybujícího muže, který profesionálně selhal, cítí se bezmocný a nabídku přijme jen proto, že mu Vanger slíbí i důkazy proti finančníkovi, který Mikaela dostal do kouta.
Mnohem výraznější je nepoměr vnější a vnitřní „osobnosti" u Lisbeth: všem okolo připadá asociální, ošklivá, extravagantní, hloupá, násilnická a nesvéprávná. Vnitřní pohled ovšem odhaluje geniální, sebevědomou a dokonale disciplinovanou ženu, jež nenávidí muže, kteří nenávidí ženy. Životní zkušenosti jí nedávají důvod věřit lidem.
V knize jsou tedy dvě roviny detektivního vyprávění, z nichž ta dominantní (vangerovská, převážně morálně-lidsky motivovaná) je důležitá pro Lisbeth; proto poruší svá pravidla a nechá se do vyšetřování zatáhnout. Pro Mikaela je naopak klíčová spíše společensko-kritická rovina švédské současnosti, z níž byl vyšachován.
Film tyto pro román určující dvojice (vnějšího/vnitřního a morálně-lidského/společensko-politického ) vlastně odsouvá mimo oblast zájmu. Jakýsi rozdíl vnějšího a vnitřního sem proniká jen v podobě subjektivních záblesků osobních vzpomínek, které ale mají snový charakter a spíše ruší. Dominantní zůstává vangerovská detektivní linie.
Nová detektivka
Tento úkrok stranou mu ale umožňuje věnovat pozornost precizně rozvíjenému vyprávění. Morální motivy (nenávist k ženám, fanatismus) ani společenské motivy (veřejný rasismus, nacismus) nejsou nadřazovány nad příběh, ale plně mu slouží. Lisbeth z toho bohužel vychází jako mnohem jednodušší postava, ale Larssonovo v poslední třetině nešikovně zrychlující vyprávění naopak získává na dynamičnosti.
Film vlastně čerpá z „nové televizní kriminálky" zaměřené na analýzu faktů, kdy postavy slouží jako extrémně vyvinuté „mozky", se kterými případ rekonstruujeme; skládáme fakta k sobě a jsme s nimi na jedné úrovni vědění. Postupné odhalování minulosti rodiny Vangerů je tak ve filmu výrazně víc vzrušující než v románu.
Silné ořezávání existenciální roviny a společenské kritiky - klíčové pro další dva romány - ve výsledku znamená, že film je mimořádně svižnou a temnou žánrovou detektivkou. Bohatě těží i z působivosti mrazivého severu, často snímá nemluvné postavy ve velkých celcích kráčející v zasněžené krajině, kde jim nezbývá nic jiného než přemýšlet.
Stejně chladně nevstřícný je koneckonců i styl filmu, který svou distancí vůči postavám naplňuje (byť poněkud stereotypní) očekávání, která se k náladě skandinávských filmů váží. Vynikající detektivka je tak mrazivá, že jakýkoli náznak vřelosti typu milostných scén nakonec působí záměrně odtažitě a alespoň tím odpovídá Lisbethinu nepřátelskému nahlížení na svět.
Rozhodnutí, ne nutnost
Tento přístup je ve výsledku velmi efektivní, ale trochu se obávám dalších dvou filmů (byť se změnily režijní i scenáristické pozice). Larssonovo sebevědomé žánrové blbnutí v druhém a třetím Miléniu totiž při stejném adaptačním postupu ztratí punc ironie. Hrozí osekání na prvotní významovou úroveň, což svižnou hru s klišé zdeformuje do podoby, která z největších kladů učiní ty nejhorší nedostatky.
U Mužů, kteří nenávidí ženy to ještě nehrozilo, a já tak mohu severský výlet za kostlivci ve skříni švédské rodiny upřímně doporučit. Osobně se ovšem víc těším na Fincherovu americkou adaptaci trilogie: právě jeho Zodiac má s ideologickými a vyprávěcími postupy Larssonova románu společného mnohem víc.
U Zodiaca ani u Milénia nejde primárně o to, aby byl vyřešen případ. Obě díla vyprávějí spíše o různých typech posedlosti poznáním, věděním; ústředním principem je moc informací. Touha po informacích, jakkoli vedená dobrými úmysly, může ničit životy, komplikovat vztahy a vést k autistickému uzavření se před okolním světem: pro novináře, policisty i geniální hacker(k)y.
O tom ale recenzovaný film nevypráví, vyprávět nechtěl a vyprávět nemusel. Tvůrci zvolili cestu žánrové adaptace vynikající detektivky a bylo to oprávněné umělecké rozhodnutí, ne adaptační nutnost. Pokud vznikne Fincherův film, pravděpodobně se změní reálie a dojde ke spoustě posunů, ale už se nemohu dočkat, až oba filmy porovnám.
Nicméně jestli mohu doporučit: pokud vyjdete spokojeně z kina, obraťte se k románové trilogii, kde je paradoxně první díl nejslabší. U švédských filmových verzí se naopak obávám, zda nebude jediný dobrý. Ale co, rád se nechám překvapit.
| Muži, kteří nenávidí ženy | |
| Girl with the Dragon Tattoo | |
| Žánr: | Krimi, Thriller |
| Režie: | Niels Arden Oplev |
| Obsazení: | Michael Nyqvist, Noomi Rapace, Lena Endre, Ingvar Hirdwall, Björn Granath, Annika Hallin, Michalis Koutsogiannakis ad. |
| Délka: | 152 minut |
| Premiéra ČR: | 01.07.2010 |
