reklama
 
 

Vdova po fenomenálním spisovateli nemá z knih ani haléř

8. 1. 2010
Partnerka Stiega Larssona: Dívka, která neměla štěstí
Doporučujeme

Londýn - Dívka, která neměla štěstí. Titulek, který parafrázuje jednu z knih Stiega Larssona a s britským smyslem pro zkratku shrnuje kauzu dědictví po tomto švédském spisovateli. O sumu, která nyní činí 40 milionů dolarů a stále roste, se pře autorova družka s pokrevními příbuznými.

Larssonovi (15. srpen 1954 - 9. září 2004) se povedl unikátní kousek. Dlouhá léta byl respektovaný ekonomický novinář a aktivita známý otevřenou kritičností k establishmentu. Když si chtěl na začátku nového století od žurnalistiky odpočinout, napsal rozsáhlou detektivní trilogii (nejen) z novinářského prostředí, která vešla ve známost pod souhrnným názvem Milénium.

Zemřel však náhle na infarkt ještě před vydáním prvního dílu. Nedožil se toho, když se z jeho románů stal prodejní i kulturní fenomén, který dalece překročil hranice severské země.

Larssonova dlouholetá partnerka, letos pětapadesátiletá Eva Gabrielssonová, z toho však nemá žádný užitek. Ani nedisponuje vlivem na jeho odkaz. Protože nebyli sezdáni a (prý nepraktický) spisovatel zemřel náhle bez závěti, připadly podle zákonů peníze i práva na knihy rodině. Konkrétně autorovu otci Erlandovi (74) a bratrovi Joakimovi (52) žijícím ve švédském městě Umea.

Kdo ovlivnil Larssona

Směřování levicového novináře a aktivisty Larssona prý nejvíc ovlivnila jeho babička, u které žil a která byla za války vězněna za své antifašistické postoje. "Velký vliv na něj měla i tragická příhoda, kdy byl ve čtrnácti letech svědkem, jak gang mladistvých znásilnil dívku," vzpomíná Gabrielssonová.

Současně tvrdí, že s rodiči si Stieg nikdy nebyl blízký. Nesdíleli prý jeho politické názory a liberální přesvědčení, nezajímal je jeho boj proti rasismu a korupci. Jejich dnešní slova o tom, že vždy byli na syna a jeho literární talent hrdí, považuje za pokrytectví.

Evě, se kterou se Larsson seznámil v roce 1972 na demonstraci proti válce ve Vietnamu, odmítá rodina poskytnout jakýkoli podíl na dědictví a vůbec s ní nekomunikuje - stejně jako za Stiegova života.

Soud na obzoru

Dlouholetá partnerka se ale hodlá bránit. Chce získat podíl na dědických právech, a dokonce zvažuje, že si bude nárokovat spoluautorství, aby mohla dohlížet na odkaz Stiega Larssona.

Říká, že spolu o jeho knihách mluvili a že jsou tedy i jejím dítětem. Vždy ho povzbuzovala k psaní, a dokonce prý byla přímou inspirací celé série.

V roce 2002 jí dal k Vánocům krátkou povídku o starém muži, který dostává vždy jednou za rok od neznámého odesilatele květiny, a ona mu odvětila: Tak proč nenapíšeš celou knihu o tom, co se stalo? Posléze tento příběh otevírá úvodní knihu s názvem Muži, kteří nenávidí ženy.

Lidé, kteří nenávidí novináře

Podle jejích slov byli i zasnoubeni. Nevzali se však proto, aby ona ani Larsson "nebyli zranitelní" při jeho práci pro antifašistická hnutí a aby neexistovaly o jejich životě žádné dohledatelné dokumenty.

Bydleli v bytě, kde byla na dveřích jen její vizitka, a jejich životy byly v oficiálních záznamech striktně oddělené.

Jejich obavy se potvrdily v roce 1999 s růstem pravicového extremismu, kdy Larssonův kolega našel bombu pod autem. Také Larssonovi coby přispěvateli několika mezinárodních časopisů a zakladateli magazínu Expo vyhrožovali smrtí; partnerský pár tehdy dostal policejní ochranu.

Historička architektury tvrdí, že jí vůbec nejde o peníze, a na své straně už má přinejmenším novináře. Většina vidí v boji o dědictví analogii s poselstvím Larssonovy trilogie. Její při s rodinou popisují jako boj za spravedlnost, který je přítomný pod detektivním povrchem ságy Milénium a kromě "čtenářského zážitku" je jednou z příčin velkého úspěchu.

Byt, nebo nechat být

Dědici jsou naopak nehrdinští občánci, kteří by nejeli nikam, kde nejsou k mání švédské klobásy, zato chtějí po zásadovém a bojovném synovi a bratrovi podědit slávu i peníze.

Samozřejmě v tom může hrát svou roli i stavovská solidarita a vidina přehledného emotivního příběhu, zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by to bylo naopak. Málokdo ve Švédsku i v zahraničí si myslí, že v úvodu parafrázovaný titul Dívka, která neměla štěstí by měl znít spíš Dívka, která si přivlastnila zásluhy. 

Největším trumfem Evy Gabrielssonové pro vyjednávání zůstává laptop s rozepsanou čtvrtou knihou. Rodina by chtěla torzo vydat a nabízela jí už za počítač v přepočtu 3,5 milionu dolarů a Stiegovu polovinu bytu.

Spisovatelova partnerka odmítla, i když má finanční potíže. Přirovnává to k tomu, jako by rodiče své dítě prodali do konce života do bordelu. Naopak nabízí, že za podíl na právech knihu dopíše. Přiznává, že je hodně těžké "domalovat obraz po Picassovi" - ale Stieg by si to prý přál.

autoři: Pavel Kroulík, krk

Pokračujte dál

reklama
reklama
reklama
Komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama