Recenze: Soudce se vrací ze starých zlatých časů Hollywoodu

Radomír D. Kokeš
1. 11. 2014 17:58
Starosvětsky vystavěného Soudce zdobí herecké výkony filmového syna a otce - Roberta Downeyho jr. a Roberta Duvalla. I proto nečekejte velká odhalení soudně-detektivní, ale spíš psychologicko-rodinná.
Robert Downey Jr. bez Iron Manova brnění dokazuje, že může uvažovat i o Oscarovi.
Robert Downey Jr. bez Iron Manova brnění dokazuje, že může uvažovat i o Oscarovi. | Foto: Warner Bros.

Recenze - Soudce je mimo jiné o starém nerudném chlapovi, který si cení starých hodnot, a ač je někdy v postojích nesnesitelný, jindy zas poněkud směšný a onehdy zase dost předvídatelný, vlastně se ho naučíte mít během těch (o dost) více než dvou hodin rádi.

Ano, minulá věta je vskutku vystavěná tak, abych mohl následně napsat, že o filmu Soudce lze říci vlastně totéž co o jeho titulním představiteli, byť ne hlavním… Na celý svět totiž koukáme z pohledu samolibého právníka, jehož je titulní soudce otcem a jehož matka zemřela.

Podívejte se na ukázku z filmu Soudce.
Podívejte se na ukázku z filmu Soudce. | Video:

To našeho hrdinu – který má vnímavou a sympatickou dceru, ale jinak je právě na pokraji rozvodu a neví, co se životem – po mnoha letech donutilo se vrátit do rodné maloměstské díry a konfrontovat se s hříchy i křivdami minulosti.

Máte-li dojem, že tohle schéma je vám povědomé, nicméně nějak nepasuje k soudnímu dramatu, za nějž se snímek vydává, je tento dojem správný. A jestli jej nemáte, věřte, že by byl správný, kdybyste ho měli.

Auta od Pixaru mají větší tah

Filmové vyprávění totiž pracuje hned se dvěma soudními přemi, na které sice potměšile naláká, ovšem tyto jsou pro něj především nástrojem k lepšímu proniknutí do starého dobrého rodinného melodramatu táhnoucího se víceméně doslova napříč dvěma dekádami:

Soudce.
Soudce. | Foto: Warner Bros.

(a) hrdinův rozvod, od něhož se vyprávění rozbíhá, na nějž průběžně láká… a k němuž, což by šlo považovat za spoiler, ovšem spoilerem to překvapivě ani není, nakonec vůbec nedojde,
(b) autonehoda způsobená autoritativním titulním soudcem v den pohřbu jeho ženy, která spíše než jako nešťastná náhoda vypadá jako pokus o vraždu, z něhož by mohl starého pána vysekat právě jeho hubatý marnotratný syn.

Jakkoli však tahle starosvětská vyprávěnka na konvence soudních dramat a právnických kliček odkazuje a jakkoli mají konvence soudního dramatu na křížku víc let než konvence filmového hororu, vychází nakonec z konvencí melodramatického příběhu o rozložené rodině, nevyslovených a nevysvětlených křivdách, napravení nezbedného potomka a velkých odhaleních nikoli soudně-detektivních, nýbrž psychologicko-rodinných.

Soudce.
Soudce. | Foto: Warner Bros.

Snímek využívá všech ozkoušených postupů vyprávění podobných příběhů. Rytmicky střídá poetická zastavení v přírodě, jednoduchoučké vizuální metafory (postavy kráčí od rozbitého auta na horizontu opačnými směry) s nečekanými odhaleními pravd o vážných nemocích, mudrlantské rozpravy s chytrými (leč nikoli otravnými) dětmi a pochopitelně i soudní scény coby vzorce (rytmicky se střídající s rodinnou každodenností) i motivy (postavy pod přísahou nemají na výběr a musí odpovídat).

Problém je, že tato soudně-rodinná story nepřichází po většinu času vlastně s ničím překvapivým a třeba sdělením i vývojem podobná Auta od Pixaru mají mnohem větší podíl narativního tahounství.

Jednoduché postavy, herecký koncert

Jestli se na něco Soudce ale spolehnout může a drtivou většinu času spoléhá, jsou to čtyři aspekty. Prvním je dvojité nečekané vyústění v závěrečných minutách. Obojí je spojené se zneužívaným soudně-žánrovým pozadím: jedno se týká táty, druhé syna.

Soudce.
Soudce. | Foto: Warner Bros.

Druhým záchranným aspektem jsou brilantní herecké výkony všech zúčastněných. Ti totiž i jednoduchoučké postavy jak z románu Danielle Steel dokážou v určitých momentech rozehrát do nečekané šíře. Činí tak na jedné straně tím, jak moc se pohybují a mluví (Robert Downey jr., Vera Farmiga), na druhé straně tím, jak málo se pohybují a mluví (Robert Duvall, Vincent D‘Onofrio, Billy Bob Thorton), a na třetí straně třeba tím, jak ustojí i potenciálně divácky naprosto nesnesitelnou scénu „táta má v koupelně akutní problémy se stolicí, syn skrze tento incident nachází k otci cestu – a vnučka za dveřmi, nezpravena o stavu věcí, chce mermomocí dovnitř“.

Třetím aspektem jsou pak opojné postupy spielbergovského kameramana Janusze Kaminského, který brilantně pracuje se zasvětlením, inscenováním, přeostřováním, rámováním objektů v obraze či pohyby kamery.

Foto: Externí

Čtvrtý aspekt pak tvoří hudební doprovod Thomase Newmana, kterého si možná leckdy nevšimnete, ale pomáhá překlenovat poněkud násilné skoky mezi vyprávěcími bloky, rytmicky i atmosféricky podporuje herectví a skvěle se snoubí s Kaminského kompozicemi (podobně jako s těmi Hallovými v Road to Perdition).

Popravdě, tři ze čtyř aspektů jsou stylistického charakteru a dost možná jim vůbec nebudete věnovat pozornost, ačkoli mají na účinnosti libovolného melodramatu lví podíl (a čím jsou nenápadnější, tím větší podíl na účinnosti mají).

Pokračování ve filmech Douglase Sirka

V rovině vyprávění příběhu a vůbec příběhu samého je s výjimkou oněch dvou nečekaných vyústění, na něž si musíte zatraceně dlouho počkat, esteticky i přízemněji dějově překvapivého vskutku málo.

Soudce (65 %)

Soudce

Vyprávěcí i tematická průzračnost snímku Soudce může být snadno hodnocena coby veskrze otravná, leč v době sofistikovaných žánrových průniků, výbušně velkolepých trháků, rodících se komiksových superhrdinů či volenými postupy ještě mnohem průzračnějších romantických komedií je nakonec Soudce překvapivě ozvláštňujícím krokem. Na důmyslnou podvratnost vyprávění i fikčního světa libovolného hollywoodského melodramatu padesátých let se nechytá, ale pokud se vám nechce pátrat po filmech Douglase Sirka, stojí Soudce za návštěvu kina…

Do osvědčené palety rodinně melodramatických motivů patří koneckonců i to, kterak se postavy jeví být v první hodině nesnesitelně motivicky i charakterově přímočaré, aby se mohly v následující hodině komplikovat, znejasňovat a navzájem konfrontovat se svými méně očividnými vlastnostmi.

Podobná vyprávěcí i tematická průzračnost může být snadno hodnocena coby veskrze otravná, leč v době sofistikovaných žánrových průniků, výbušně velkolepých trháků, rodících se komiksových superhrdinů či volenými postupy ještě mnohem průzračnějších romantických komedií je nakonec Soudce překvapivě ozvláštňujícím krokem.

Na důmyslnou podvratnost vyprávění i fikčního světa libovolného hollywoodského melodramatu padesátých let se nechytá, ale pokud se vám nechce pátrat po filmech Douglase Sirka, stojí Soudce za návštěvu kina… kdoví, třeba pak dostanete chuť i na to pátrání po filmech Douglase Sirka jako Vše co nebe dovolí (1955) nebo Psané ve větru (1956).

Soudce (The Judge). USA, 2014, 142 minut. Režie: David Dobkin. Hrají: Robert Downey Jr., Robert Duvall, Vera Farmiga, Vincent D'Onofrio, Dax Shepard, Billy Bob Thornton, Melissa Leo, Leighton Meester, Jeremy Strong, Sarah Lancaster, David Krumholtz, Ian Nelson, Emmalyn Anderson, Emma Tremblay.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Tesla podle Muska postaví novou továrnu blízko Berlína

Americký výrobce elektromobilů Tesla hodlá postavit novou továrnu v blízkosti Berlína. Oznámil to podle agentur DPA a Reuters generální ředitel podniku Elon Musk.

Tesla již dříve uvedla, že brzy sdělí umístění svého evropského závodu s označením Gigafactory 4, který by měl zahájit výrobu v roce 2021. Musk dnes při předávání ocenění "Zlatý volant" v Berlíně prohlásil, že závod bude stát blízko berlínského letiště.

Zdroj: ČTK
Další zprávy