Recenze - Po strašidelných videokazetách, mobilech, fotoaparátech, panenkách nebo záchodech (film Toilet 105) asi nikoho nepřekvapí, že na řadu přišla i spiritistická tabulka, která ostatně se světem mrtvých má rozhodně víc společného než třeba dámská obuv (korejský horor Red Shoes).
V případě nového amerického hororu Ouija je ale za námětem filmu ještě něco víc než jen úvaha tvůrců nad tím, co podivného by ještě tak mohli nechat posednout zlým duchem. Spiritistická tabulka neboli ouija board totiž není jen duchařská pomůcka a dětská hračka, ale především je to zavedená obchodní značka, kterou si na konci devatenáctého století nechal patentovat obchodník Elijah Bond a jež momentálně patří hračkářské firmě Hasbro. A právě Hasbro také film Ouija produkovala.
Celovečerní reklama
Horor debutujícího režiséra Stilese Whitea (začínal jako spolupracovník legendárního autora speciálních efektů Stana Winstona už v devadesátých letech) by se tak klidně dal považovat za celovečerní reklamu. Hasbru ostatně hrané filmy slouží k propagaci jeho výrobků už delší dobu – filmová série Transformers nebo snímky z komiksového univerza Marvel prý výrazně podpořily prodejnost figurek, které k těmto značkám firma vydává.
Filmová a televizní pobočka Hasbra se v posledních letech také pouští do koprodukcí filmových adaptací svých nejpopulárnějších her a hraček firmy. Z jejich dílny jsme se dosud dočkali filmu Bitevní loď natočeného podle stolní hry „lodě“ a právě nového hororu Ouija. Plánují se ale také adaptace Monopolů nebo karetní hry Magic: The Gathering.
Filmová Ouija je skutečně celkem snaživá marketingová kampaň. Je vytvořená tak, aby se bezproblémově vešla do kategorie přístupnosti od třinácti let, takže v ní není žádná nahota ani explicitní násilí. Zato je tam spousta teenagerů, kterým nepřipadá vůbec dětinské vyvolávat duchy právě pomocí hračky, kterou dnes Hasbro prodává dětem jako strašidelné povyražení na Halloween nebo na dlouhé večery.
Samotné vyvolávání duchů je ve filmu několikrát ukázané, takže ti diváci, kteří ještě netuší, jak produkt funguje, se to mohou snadno naučit. Těm, co už to dobře znají, tvůrci nabízí ještě jedno funkční vylepšení – ve filmu je skrz skleněný kruh uprostřed ukazovátka, jež je součástí tabulky, možné zahlédnout duchy, kteří jsou pouhým okem neviditelní. Navíc je to kampaň, která sama generuje zisky. Ouija se stala ve svém žánru nadprůměrně divácky úspěšným filmem, který v kinech zafungoval především okolo Halloweenu.
Decentní zabíjení
Děti budou asi také jedinými, koho filmová Ouija má šanci přesvědčit, aby si v hračkářství spiritistickou tabulku koupil. Rozhodně totiž nejde o nic víc než jen o další rutinní teenagerský duchařský horor. Děj postupně prochází všechna zažitá schémata včetně falešné pointy, kterou zpopularizoval horor Kruh, a odvypráví nám nijak překvapivý příběh o duchovi, jenž se z nějakého důvodu (souvisejícího s tím, že je hrozně zlý) snaží prorvat zpět do našeho světa.
Ouija (50 %)
Ouija je slušně zrežírovaný, ale zoufale nenápaditě napsaný horor. Dal by se klidně považovat za celovečerní reklamu hračkářské firmy, která má patentovanou spiritistickou tabulku a snímek i produkovala. Režisér Stiles White má cit pro budování napětí, zbytečně neplýtvá lekacími scénami, a pokud nějakou nasadí, nepokouší se ji nadbytečně umocňovat prudkými střihy nebo zvukovými efekty. Naopak se mu docela dobře daří kumulovat napětí scénami, kde se nic strašidelného často nestane, ale pozice kamery nebo samotná délka trvání scény naznačuje, že by se něco strašidelného stát mohlo.
Prastaré zlo probudí samozřejmě parta zcela generických teenagerů, z nichž ani jeden nemá prakticky žádnou osobitou vlastnost a které se démon pokouší jednoho po druhém zabít. Párkrát se mu to i povede, ale vždy tak decentním způsobem, aby nebyla ohrožena přístupnost filmu.
Režisér Stiles White má přitom rozhodně větší cit pro budování napětí než autoři obou dalších nových duchařských hororů Annabelle a Jessabelle. Zbytečně neplýtvá lekacími scénami, a pokud nějakou nasadí, nepokouší se ji nadbytečně umocňovat prudkými střihy nebo zvukovými efekty.
Naopak se mu docela dobře daří kumulovat napětí scénami, kde se nic strašidelného často nestane, ale pozice kamery (například tím, že významně ukazuje prostor za zády postavy) nebo samotná délka trvání scény nám naznačuje, že by se něco strašidelného stát mohlo.
Máme tak co dělat se slušně zrežírovaným, ale zoufale nenápaditě napsaným hororem. A to je v dnešní době, kdy se každý rok objeví jeden či více originálněji pojatých duchařských hororů (Oculus, Babadook, Nothing Left to Fear), docela hodně málo.
Ouija. USA, 2014, 90 minut. Režie: Stiles White. Hrají: Olivia Cooke, Ana Coto, Douglas Smith, Daren Kagasoff, Erin Moriarty, Shelley Hennig, Matthew Settle, Robyn Lively, Bianca A. Santos.
