Recenze - Měsíc po Annabelle přišel do českých kin další duchařský horor s nápadně podobným jménem. A ani on fanouškům hororu asi nijak zvlášť intenzivně tep nezrychlí. Jde totiž o další béčkovou paranormální lekačku, která kráčí ve stopách mnohem působivějších nových filmů tohoto žánru jako Sinister nebo V zajetí démonů.
Tvůrce druhého jmenovaného filmu a režisér Jessabelle Kevin Greutert mají kromě současného zájmu o nadpřirozené jevy společnou ještě jednu věc – totiž sérii Saw.
Wan natočil její první díl, Greutert se na prvních pěti epizodách podílel jako střihač a poslední dvě režíroval. Skok od brutální „torture porn“ série k neviditelnému nadpřirozenému děsu u obou filmařů nemusí být tak dramatický, jak by se mohlo zdát – alespoň z praktického hlediska.
Jistá investice
Oba subžánry totiž dnes tvoří páteř hororového průmyslu a pořád představují pro producenty poměrně jistou investici – mají nízké rozpočty (Jessabelle stála 3,5 milionu dolarů) a dostatečně širokou základnu žánrových fanoušků, která zaručí, že i když výdělky nebudou závratné, velmi pravděpodobně překonají výrobní náklady.
Greutertovy příspěvky k sérii Saw i Jessabelle je těžko vnímat jinak než jako rutinní zakázky, které hladce zapadnou mezi desítky hororů, které každoročně americký filmový průmysl vytvoří. Na rozdíl od Annabelle není jeho příběh zbytečně přeplácaný, i když také béčkově sází na nápady a rekvizity, které už v hororovém žánru v minulosti bodovaly. Tady jsou to konkrétně videokazety.
Mladá Jessabelle se zotavuje z autonehody, při níž zahynul její přítel. Je odkázaná na invalidní vozík a péči svého otce, se kterým před několika lety přerušila kontakt. V domě jednoho dne najde videokazetu, na které její dávno zemřelá matka nahrála lehce znepokojivý vzkaz.
To, že děj Jessabelle není přeplácaný, ale zároveň neznamená, že dává nějaký rozumný smysl. Některé motivy z filmu rychle zmizí, aniž by si na ně později někdo vzpomněl (hrdinčin přítel zahyne při autonehodě, načež se z filmu dokonale vytratí – nikdo včetně samotné Jessabelle už si ho nijak nepřipomíná) a vyprávění je plné nesrovnalostí (matka nahraje dceři celou řadu krátkých vzkazů na různé videokazety, které jsou poschovávané po celém domě, ale otec, jenž v domě žije už řadu let, žádnou z nich nikdy neobjeví) a zmatků (jak to vlastně bylo s adopcí, o které se mluví v závěru?).
U surreálných hororů typu Argentovy Suspirie by takovéhle otázky mohly ustoupit do pozadí kvůli snové atmosféře těchto filmů. Jessabelle je ale vystavěná jako detektivní horor, kde hrdinka pátrá po původu hrozivých událostí, které ji pronásledují.
Příliš brzy odhalený bubák
Ještě horší ale je, že film nemá ani moc šancí zaujmout jako horor. Je sice vlastně sympatické, že nespoléhá na laciné lekací scény, jenže namísto nich nabízí jen pár hodně odbytých snových sekvencí bez výraznější gradace a bubáka, kterého odhalí příliš brzy a jehož maska nepůsobí moc děsivě.
Dávkování hororových náznaků a stupňování napětí je ve filmu stejně rozbředlé jako jeho vyprávění. Vyhrocené scény jsou rozdrobené napříč celým filmem, ale většina po svém odeznění vyšumí do prázdna a nijak nepřispívá k zahuštění atmosféry.
Představitelka hlavní role Sarah Snook navíc trpí tak nutkavou potřebou snaživě špulit rty při prakticky každém záběru, že to diváka brzy začne odvádět od soustředění na příběh.
Jessabelle (50 %)
Jessabelle nemá moc šancí zaujmout jako horor. Je sice vlastně sympatické, že nespoléhá na laciné lekací scény, jenže namísto nich nabízí jen pár hodně odbytých snových sekvencí bez výraznější gradace a bubáka, kterého odhalí příliš brzy a jehož maska nepůsobí moc děsivě. Dávkování hororových náznaků a stupňování napětí je ve filmu stejně rozbředlé jako jeho vyprávění. Vyhrocené scény jsou rozdrobené napříč celým filmem, ale většina po svém odeznění vyšumí do prázdna a nijak nepřispívá k zahuštění atmosféry.
Přestože nemnozí obhájci filmu zdůrazňovali, že jde o horor na neotřelé téma voodoo, ve skutečnosti je haitská magie jen dalším z okrajově přítomných motivů, o které ale ve finále vlastně vůbec nejde. Na jižanskou gotiku film navazuje maximálně svým prostředím, i když i to jen rekapituluje jižanská klišé, která známe z jiných filmů. Škoda, protože by to mohl být náznak alespoň nějaké originality, který v poslední době pomohl třeba dějově podobně rozpadlému hororu Nothing Left to Fear, o vrcholech letošní hororové sezony jako Neutečeš (It Follows) a Babadook ani nemluvě.
Jessabelle nakonec působí jako plynulé navázání na metodu béčkových filmařů v éře videokazet. Tehdy šlo primárně o to, navnadit diváky atraktivním trailerem, ve kterém byly obsažené všechny zajímavé scény z filmu. Když si pak diváci celý film půjčili, s překvapením zjistili, že většina stopáže je vyplněna nudnou vatou a ony atraktivní scény z traileru jsou k sobě poskládané hodně volnými dějovými můstky.
Jessabelle. USA, 2014, 89 minut. Režie: Kevin Greutert. Hrají: Sarah Snook, Mark Webber, Joelle Carter, David Andrews, Amber Stevens, Ana de la Reguera, Larisa Oleynik, Chris Ellis, Brian Hallisay.
