reklama
 
 

Recenze: Dechberoucí dokument Příběh lesa sráží ekologická agitka a komentář Tomáše Hanáka

15. 4. 2016
Jacques Perrin a Jacques Cluzaud natáčeli čtyři roky na desítkách lokací po celé Evropě dokument Příběh lesa, ve kterém zachycují proměnu lesa od doby ledové po současnost. Český komentář k filmu načetl Tomáš Hanák. „Příběh lesa může být poslední svého druhu. Stejně jako Ptačí svět a Oceány patří s údajným rozpočtem kolem 30 milionů eur k nejdražším dokumentárním filmům v historii,“ zamýšlí se nad osudem výpravného snímku ve své recenzi Marek Koutesh.

Přírodopisné dokumenty producenta, herce a režiséra Jacquese Perrina patří na pomyslnou špici svého žánru. Perrin v roce 1996 finančně zaštítil Mikrokosmos, jedinečný snímek ukazující říši miniaturních organismů.

Další průlom přišel v roce 2002, kdy byl uveden Ptačí svět. Ohromující exkurze do světa nebeských stvoření mu vynesla i nominaci na Oscara. Po sedmileté pauze se podíval pod mořskou hladinu v Oceánech. Nyní za asistence režiséra Jacquese Cluzauda doprovází diváky do evropských lesů.

Jak zkrotit přírodu ve střižně?

Změna prostředí se odráží v celkovém konceptu projektu. Nekonečná nebesa a oceány nepodněcují interakci mezi zvířaty ani zdaleka tak dobře jako lesy. Svět pod korunami stromů dopřává pravidelné setkávání nejrůznějším druhům savců, ptáků, plazů a dalším. A moderní filmová technologie sice umí kouzlit, ale i ona má své hranice.

Dokáže zachytit hrající si vlčata, ale ne lov kance dospělé smečky. Dovede během let nafilmovat mnoho nočních ptáků, pospojovat záběry do soudržného celku ale svede až střihač. O náročnosti realizace Příběhu lesa není pochyb, snímek však daleko víc než jeho předchůdci vykazuje známky inscenovanosti.

Příběh lesa - jak se točil film | Video: Aerofilms |  01:34

Tvůrci často užívají starého triku hlediskových záběrů. Když zápasí dva medvědí samci a samice si komicky zakrývá tlapou oči, je pozornému divákovi jasné, že časově záběry dělí možná i roky a návaznost vznikla šikovnými zásahy v postprodukci. Podobných scén je v Příběhu lesa mnoho. Možná podněcují přímočařejší emocionální reakce (zejména od dětských diváků), autenticitu dokumentu každopádně docela podrývají. Samozřejmě málokdo může očekávat, že by se tvůrci spokojili se zvířecími momentkami bez souvislosti, tato taktika je ale překážkou pro film, který se snaží ukázat les jako živou říši.

Příchuť naroubované ekologie

Na autentičnost dokumentárního obrazu ale tvůrci často rezignují zcela vědomě. Původní název filmu Les saisons – v překladu „sezóny“ nebo „období“, odkazuje nejen k ročnímu cyklu, ale také k obdobím lesa, jakými prošel za poslední desítky tisíc let. Snímek nezachycuje „náš“ známý les, ale vývoj lesa ve vztahu k přírodním podmínkám a v neposlední řadě také k člověku. Ve filmu vystupují herci, zpočátku jen řídce, v závěru ale velmi prominentně.

Český název neklame – dokument skutečně vypráví, a dokonce se uchyluje i k moralizujícímu tónu.

Zejména poslední půlhodina se hodně věnuje ničivému vlivu člověka na životní prostředí. Lesy se kácejí, vznikají pole a z lovu se stává zábavná disciplína.

Ekologická tematika se zde projevuje výrazněji, než tomu bylo v Oceánech nebo Ptačím světě. Zvolené prostředí takovéto agitaci přirozeně nahrává více než obloha a moře, Příběh lesa je i tak v kontextu režisérovy tvorby ukázkou, jak nápadnější se téma ochrany životního prostředí stalo v průběhu posledních dvaceti let. Tato rovina filmu je zklamáním zejména pro obecenstvo, které toužilo vidět kouzelný les, a ne jeho mýcení za doprovodu zarmouceného komentáře.

Zamlčený boj o přežití

Vyprávění Příběhu lesa naštěstí vyhrazuje velkou část stopáže čirému úžasu. Vyčnívají zejména pasáže s rysy, medvědy a hlavně vlky. Lov smečky na divoké koně vyvolává obligátní otázku „jak to mohli natočit?“. Scéna je prezentována jako rychle stříhaná dynamická akce s kamerou řítící se po boku zvěře hustým lesem. K našemu překvapení ale zůstává její závěr otevřený a nedozvíme se, zda vlci kořist úspěšně ulovili, či ne. Snímek se v tento moment přiznává, že je svou přístupností určen i dětským divákům, a zříká se zobrazení jakéhokoli násilného materiálu.

Dokonce i televizní dokumentární pořady denně ukazují odvážnější záběry. Takový přístup je v pořádku, ale jen do té doby, dokud dramaturgicky neznehodnocuje natočený záznam.

Na dětského diváka film především cílí jiným prostředkem, a to doprovodným komentářem. Českou verzi Příběhu lesa namluvil Tomáš Hanák a intonací zní, jako by přednášel pro první stupeň základní školy. Jeho vždy rozpoznatelně humorný, přemoudřelý nebo vážný hlas pravidelně kazí pohroužení do dechberoucích obrazů. Můžeme jen předpokládat, že francouzský originál se takového pochybení vyvaroval.

Příběh lesa může být poslední svého druhu. Stejně jako Ptačí svět a Oceány patří s údajným rozpočtem kolem 30 milionů eur k nejdražším dokumentárním filmům v historii. Ačkoli je ve vyprávění popisnější, čímž se přizpůsobil rodinnému publiku, výdělky v domovské Francii svědčí spíše o zklamání. Jak už to u tvůrčího týmu kolem producenta Jacquese Perrina bývá, na případnou filmovou odpověď si budeme muset pár let počkat.

Příběh lesa - trailer | Video: Aerofilms |  01:41

autor: Marek Koutesh | 15. 4. 2016

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama