Osmidílná novinka České televize nazvaná Dobré ráno, Brno!, jejíž první epizodu lze s předstihem vidět na platformě iVysílání, sdílí mnohé s předchozími počiny jednoho z nejvýraznějších komediálních talentů současné české kinematografie. S předchozím televizním hitem Most! ho viditelně spojuje už vykřičník v názvu, napovídající, že i tentokrát se filmař nebojí ostré hrany. A jako obvykle se Prušinovský vydává do specifického mikrokosmu, kde detailně ohledává, jak komplikované zde panují vztahy.
Jeden velký rozdíl oproti jeho dosavadním projektům tu ale přece jen je. V seriálech Okresní přebor, Most! či Trpaslík i filmech Kobry a užovky nebo Grand Prix mířil do nitra míst a institucí, které většina diváků důvěrně zná. Každý si dovede představit, jak to chodí na vesnické či maloměstské hospodě, ve fotbalové šatně třetiřadého klubu, na základní škole.
Tentokrát však Prušinovský zkoumá mechanismy samotné České televize, která seriál vyprodukovala. A byť tento podnik dennodenně vstupuje do obýváků milionů domácností, jeho zákulisí a fungování bude pro většinu občanů spíše předmětem dohadů, domněnek a mýtů.
Prušinovský má rád lidi. Především ty obyčejné, často venkovské typy či maloměstské sígry s mnoha neduhy. Jeho příběhy vynikají hlavně empatií a pochopením pro postavy: i toho největšího lokálního macha či omezence vykreslují s citem a pochopením, úplně jinak než většina českých komedií, postavených spíše na zlých karikaturách.
Režisér si tím umí získat jak srdce diváků, tak respekt kritiky, která oceňuje mimo jiné sociální věrnost jeho děl, jinak směle mířících k nadsázce a různým žánrovým extempore.
Nyní Prušinovský vstoupil tak trochu na minové pole. Žurnalistika a samotná Česká televize patří k institucím, na které má podobně jako na fotbal každý názor, často vyostřený a zkreslený tlaky, jaké na největší média v zemi kladou mimo jiné politici svými ne vždy šťastnými výroky. A moderátoři jedné z nejvlivnějších institucí tak mohou od první klapky být větším trnem v oku než ten nejtoxičtější buran ve vsi, jakého kdy Prušinovský vyobrazil. Obzvlášť když je od prvních chvil ukazuje jako jedince prorostlé cynismem a celou řadou zlozvyků, což je pro jeho díla typické.
V několika prvních dílech, jež recenzenti mohli zhlédnout s předstihem, tvůrce k hrdinům opět přistupuje s láskou. Byť to tak na první pohled nemusí vypadat. Osciluje mezi satirou a poctou instituci, která Prušinovskému navzdory různým neduhům poskytuje prostor pro odvážné věci. Jen je otázka, kolik diváků bude tentokrát na jeho straně.
Režisér navíc nevsadil na oblíbené tváře, představitelé hlavních rolí Jan Kolařík, Zuzana Zlatohlávková, Ondřej Kokorský či Simona Lewandowská jsou spíše sympaticky neokoukaní než hvězdní herci. Skvěle ovšem zapadají do lokálního koloritu brněnského studia, které se nachází pod neustálým tlakem, neboť se musí "zodpovídat" Praze, ale současně vede skrytou válku s Ostravou. Názorně a dost vtipně to ilustruje jedna pozdější epizoda za účasti výrazných person obou soupeřících měst, režiséra Břetislava Rychlíka a malíře Jiřího Surůvky.
Seriál opět ukazuje, že Prušinovský umí s postavami pracovat. Postupně je odhaluje z různých stránek, akorát divák k nim tentokrát nenachází cestu tak snadno. Když Kryštof Hádek v úvodu režisérova posledního filmu Grand Prix coby lokální automobilový závodník startoval s plechovkou piva v ruce, bylo to bráno pomalu jako národní zvyk, jakkoli je jízda pod vlivem alkoholu odsouzeníhodná všude jinde než v nadsazené komedii.
V novince však všudypřítomné placatky a lahváče povalující se tam, kam nedohlédne oko kamer brněnského studia, mohou mít opačný efekt. Chlastá se sice všude, ale je otázka, komu to - byť v rámci komedie - budeme chtít tolerovat.
Přesto je novinka České televize v jádru hlavně dobře mířeným šťouchancem do žeber. Je to seriál plný různých druhů humoru. Od jasných úderů na první signální v podobě nutnosti zbavit se pár minut před vysíláním výkalu v kabelce, kde je ovladač posouvající meteorologické grafiky, přes sušší a jízlivější vtípky, které odhalují trable a tlaky každodenního ranního televizního provozu.
Navzdory žánrové zkratce dávají najevo, že k této branži sice patří jistá porce cynismu a okoralosti, ale že je to zároveň daň za nepochybné vypětí, byť rozdílného typu, než když někdo v podobnou hodinu vstupuje na šichtu do kolbenky.
Po prvních pěti epizodách bude divák především napjatý, kam Prušinovský hrdiny dovede. A zároveň se mu do mysli začnou vkrádat obavy, zda tento mikrokosmos není o něco řidší než u autorových nejpovedenějších seriálů. Brněnské televizní koridory či studia nemohou a ani nechtějí být tak filmově vděčným prostředím jako ulice Mostu či hřiště a cesty vesnických ulic Okresního přeboru. Jistá papundeklovost je tak součástí hry s televizními principy. Přesto tento svět, na jehož okraji vysedává lokální bezdomovec Luboš, nepůsobí tak životně.
Stále však jde o projekt režiséra, který umí ukázat, že nejen burani, ale dokonce i moderátoři a televizní režiséři jsou lidi. Občas si v jeho satirickém podání šňupnou něčeho ostřejšího, občas stojí v maskérně s trenkami u kolen, ale v jádru působí jako dobří Brňané. A po vysílání donesou Lubošovi k popelnicím ten kus žvance, který zrovna uklohnili pro potěchu kamer a diváků.
Seriál
Dobré ráno, Brno!
Režie: Jan Prušinovský
První epizodu lze s předstihem vidět v iVysílání, ČT1 ji uvede v pondělí 9. ledna.
