Michael Fassbender, Til Schweiger, Gedeon Burkhard a August Diehl ve scéně z Hanebných panchartů. | Video: The Weinstein Company

Hanebný pancharti, 2009

Tentokrát se režisér vydal do světa, kam ho málokterý z fanoušků dovede následovat. Jeho verze válečného filmu si vypůjčuje z dobové kinematografie první poloviny minulého století, včetně té propagandistické, kterou většina publika nedocení tak jako narážky na slavná béčka a kung-fu filmy.

Snímek, který osciluje mezi dramatem, akcí a pohádkou o smrti Adolfa Hitlera v kině, opět ukazuje, že pro Tarantina jsou filmy v jistém smyslu přednější než skutečnost. A zároveň že díky schopnosti pobývat v tomto svébytném prostoru o realitě umí říci to, co realismus nedokáže.

Tarantino neustále něco zpochybňuje, to je jedna z jeho největších předností. A zároveň ukazuje vizi světa, v němž nadsazené filmové postavy přetvářejí dějiny, a nutí tak publikum ptát se: co kdyby svět vypadal takhle?

Snímek Hanebný pancharti učinil z rakouského herce Christopha Waltze coby nacistického důstojníka globální hvězdu, které už role charismatických, rozkošně odpudivých zabijáků zůstanou navěky. Ten film troufale končí větou "To by mohlo být mé mistrovské dílo" z úst Brada Pitta. Mnozí ji neváhají vložit do úst Quentinovi Tarantinovi a považují jeho válečný opus za jeden z vrcholů či přinejmenším zlomový bod v jeho kariéře.