Ve scéně z druhého Kill Billa Daryl Hannahová přichází zabít Michaela Madsena. | Video: Miramax

Kill Bill 1 & 2, 2003 a 2004

Diptych pojednávající o velkolepé pomstě profesionální vražedkyně přezdívané Nevěsta pokládá Quentin Tarantino za jeden snímek. A po Jackie Brownové se tu opět utrhl ze řetězu.

Kill Bill se hemží odkazy na slavné filmy mnoha žánrů, především na japonské a čínské akční snímky, ale také na americké a italské westerny, horory či thrillery. Uma Thurmanová v titulní roli jezdí ve žluté kombinéze, kterou oblékal Bruce Lee, mnoho scén skládá poctu japonskému snímku Lady Snowblood, drsné detaily jako krev vytékající z očí se inspirují u italských mistrů hororového žánru giallo Lucia Fulciho a Daria Argenta, podobně četné jsou narážky na klasické westerny Johna Forda a spaghetti westerny Sergia Leoneho.

Tarantino však nevytvořil slepenec popkulturních odkazů, naopak jako vždy promyšleně pracuje ze žánrovými prvky, aby vytvořil drama plné životných hrdinů a padouchů. Žánr filmů o pomstě dovádí do extrémů - někdy v akčnosti a brutalitě, jindy v napětí, když divák klaustrofobně sleduje zaživa pohřbenou Umu Thurmanovou, kterak se snaží prokopat z hrobu.

V kontrastu s tím některé scény nečekaně směřují k vzájemnému respektu, dokonce k jakémusi usebrání. Tarantino tak nepředvádí jen režijní dovednosti, nutí též diváky přehodnocovat své postoje, klást si mezi úžasem, úděsem a smíchem etické otázky.