Sotva profesorka Ji-Yoon Kimová usedne do polstrovaného křesla v kanceláři historické budovy smyšlené Pembroke University, má před sebou nepříjemný úkol. Zbavit se alespoň dvou postarších profesorů, kteří už jsou tak trochu za dinosaury. Desítky let učí stejně a studenti si jejich kurzy nezapisují, zatímco hodiny mladší afroamerické pedagožky, jež svůj předmět nazvala Sex v románech, jsou natřískané. A protože letití odborníci na literární klasiky Melvilla a Chaucera mají dávno definitivu, musí je Ji-Yoon dotlačit k odchodu do důchodu.
Není to ale hlavní příběhová linie šestidilné minisérie, kterou lze vidět na Netflixu. Ta se týká mladšího vyučujícího kurzu Smrt a modernita, často nepřipraveného, roztržitého, ale oblíbeného Billa Dobsona, který při přednášce v nadsázce zahajluje. Vznikne virální video a na kampusu vyvolá protesty. Studenti začnou pochodovat s transparenty „Pryč s nácky“ a z oblíbeného univerzitního plyšáka je persona non grata.
Ji-Yoon se ocitá ve střetu zájmů, vdovec Dobson je pro ni zřejmě víc než jen kamarád.
Stručné dějiny arogance moci
Autorky minisérie Amanda Peetová a Annie Julia Wymanová se překvapivě elegantně vyrovnaly s tématem konfliktů na amerických univerzitách. Tamní studenti i zaměstnanci bezpochyby mohou namítat, že problémy s nedostatečným zastoupením menšin ve vedoucích funkcích, zastaralostí způsobu, jakým se učí například literatura, a nedostatkem prostoru pro stanoviska studentů jsou mnohem větší problém, než si umíme představit. A než minisérie ukazuje.
Že nejde jen o to udělat z několika Afroameričanek děkanky, ale že nedostatky, na které studenti čím dál častěji upozorňují, souvisí s všeprostupujícím tématem koloniální minulosti USA. Nekompromisním způsobem toto téma shrnuje na HBO několikadílný dokument Raoula Pecka nazvaný Stručné dějiny vyhlazování.
Současný generační konflikt tak naráží na samotnou podstatu Spojených států a různě závažné spory týkající se nerovného rozložení moci se málokdy podobají kauze hajlujícího učitele. Byla by proto chyba vnímat na základě seriálu frustrace studentů, o kterých čas od času informují i česká média, jen jako nedostatek smyslu pro humor nebo nějaký trend.
Učitel versus studenti
Kauzu s hajlujícím učitelem možná inspiroval případ z prestižní newyorské školy, kam dnes devětačtyřicetiletá Amanda Peetová chodila. Způsob, jak ji vypráví, však viditelně naráží na širší kontext. Studenty neukazuje coby bandu militantních hlupáků, snažící se zničit dříve oblíbeného učitele, ale jako mladé Američany s různým původem, kteří jsou znechucení arogancí moci a jednoduše si přejí, aby vyučující uměl gesto vysvětlit a následně se omluvit.
Scéna s hádkou na veřejném prostranství univerzity rozhodně patří k nejzajímavějším. Bill Dobson, skvěle hraný Jayem Duplassem, tu potvrzuje, že je sice sympaťák, má ale jen malou ochotu pochopit protestující a nepovažovat je automaticky za pitomce. Nedochází mu, že nezáleží jen na tom, jak svoje hajlování myslel.
Minisérie postavy vykresluje s empatií, ale ne nekriticky. Zároveň nikoho nezesměšňuje a naznačuje, jaká životní zkušenost vede různé lidi k rozdílným stanoviskům. Při rozhovorech afroamerické literární teoretičky se starším bělošským kolegou chápeme, proč je to ona, koho studenti vnímají víc. Nejspíš bychom také raději chodili na její přednášky o sexu a románech.
Lze ale pochopit i neochotu vyučujícího, který desítky let udržuje kontinuitu instituce, kde vědění znamená víc než peníze. Než poslední desetiletí přinesla požadavek citlivosti vůči různým původům, profesor už léta odolával pokusům nastavit systém výuky podle spotřební logiky.
Melville i Johnny Depp
Vůči dotazům studentů, které se kromě tvorby spisovatelů začínají týkat jejich v dnešní době těžko přehlédnutelných prohřešků, je profesor Rentz skvěle hraný Bobem Balabanem bezradný.
„Nebudeme se bavit i o tom, že Melville mlátil svoji ženu?“ pokládá jeden student dotaz, který českému publiku možná připomíná nedávnou účast herce Johnnyho Deppa na karlovarském festivalu. Pro Rentze je svět, ve kterém mají slavní muži zodpovědnost za násilí na ženách, příliš nový na to, aby uměl dobře odpovědět. Minisérie však dává najevo, že na podobné novoty bude potřeba si zvyknout.
Samotná Sandra Ohová je skvělá v roli nové šéfky odborníků na literaturu, která dostala na starost čistky: úkol, pro nějž je naprosto nedostatečně ustrojena. Více se ale příběh nakonec soustřeďuje na její love story s hajlujícím Dobsonem, což komplikuje nejen jeho disciplinární řízení, ale také vztah k její adoptované dceři.
Ohová hraje ženu po čtyřicítce, která žije, jak chce, a nikoho nepotřebuje. Ona, její dcera i Dobson jsou vykresleni bez stereotypů, scénář je vtipný, má smysl pro komediální timing. A přesto je tahle romantická komedie nakonec málo poutavá.
Zábava od Netflixu
Ani ne tři hodiny dlouhá zábava se nakonec k zajímavému tématu neprobojovavá přiliš hluboko. Hlavním problém je ale spíš to, že jej přehlušují tropy romantické komedie, neustále vyhrávající „feel-good“ písničky a některé komediální stereotypy. Například hrdinčina malá dcera, která ve zhruba deseti letech projevuje odstup, ironii a poznámky životem znavené třicátnice, jaké bychom čekali spíš ve filmech režiséra Wese Andersona.
Autorky minisérie Peetová a Wymanová byly zřejmě limitované nutností přijít s něčím, na co se nebudou chtít dívat jen studenti literatury a intelektuálové. Netflix jako mainstreamová značka potřebuje oslovit širší publikum.
Vedoucí katedry je první z balíku seriálů, které mu za 200 milionů dolarů dodají společnosti D. B. Weissa a manžela Peetové Davida Benioffa, tedy tvůrců Hry o trůny. Vzniklo dílo, které je na poměry Netflixu sice nadprůměrné, vkrádá se ale myšlenka, zda by si s atraktivním tématem lépe neporadilo ambicióznější HBO.
Pokud ovšem máte náročný týden, odpočinek u komedie vám může přijít vhod. O to, aby se vám Vedoucí katedry po čase úplně nevykouřila z hlavy, se Sandra Ohová dokáže postarat.
Vedoucí katedry
Tvůrkyně: Amanda Peetová a Annie Julia Wymanová
Minisérie je k vidění na Netflixu.
