Původní snímek natočil režisér Adrian Lyne jako přímočarý erotický thriller. V 80. a 90. letech, před nástupem internetové pornografie a superhrdinských velkofilmů, tento žánr dominoval tabulkám návštěvnosti. Holý zadek herce Michaela Douglase tvůrcům vynesl přes čtvrt miliardy dolarů a šest oscarových nominací.
Nadprůměrnými tržbami se pár let nato pochlubily také tituly Základní instinkt nebo Neslušný návrh, byť zároveň vyvolaly kontroverzi. Nejen nahotou či násilím, ale mizogynií: ženy, které jsou v práci stejně sebevědomé jako v posteli, ukazovaly jako hrozbu. Pro tradiční rodinu, systém i mužské ego.
Z redaktorky hrané Glenn Close se v závěru původní Osudové přitažlivosti stalo v podstatě hororové monstrum zosobňující vše, co nelze pochytit rozumem. Film působil jako výsměch druhé vlně feminismu, která v 60. a 70. letech rozšířila společenskou debatu o témata jako sexualita, rodina nebo pracovní uplatnění žen.
Dnes by taková stereotypizace vyzněla groteskně. Erotické thrillery navíc až na občasné anomálie typu Padesáti odstínů šedi úplně zmizely z kin. Současné hollywoodské filmy cílící na celou rodinu jsou vesměs asexuální. Věrný celovečerní remake by nejspíš žádné studio neriskovalo. Tím spíš, když novým odbytištěm pro vzrušující a napínavé příběhy o zaopatřených lidech trestaných za jejich hříchy se staly streamovací platformy.
Seriály typu Mělas to vědět nebo dramata Voyeuři a Deep Water lákají na podobné atrakce jako kdysi erotické thrillery: známí herci, sex a vražda. Ženy už ale nepředstavují jen emočně labilní harpyje, které znepříjemňují život hrdinům. Mají vlastní minulost, emoce i motivace. Jejich perspektiva, dřív opomíjená, se dostává do popředí.
Pro muže na druhé straně zase neplatí, že jsou vždy stabilnější a nikdy nemusejí nést odpovědnost za své činy. Do tohoto celku zapadá i seriálová aktualizace Osudové přitažlivosti.
Hned úvod první z osmi hodinových epizod ujišťuje diváky, že tentokrát byl protagonista potrestán. Bývalý zástupce okresního prokurátora Dan Gallagher si odseděl 15 let za vraždu své kolegyně a milenky Alex. Teď byl podmínečně propuštěn. Na svobodě chce dokázat, že zločin nespáchal, a znovu se sblížit s manželkou Beth i dcerou Ellen.
Dál je vyprávění vedené ve dvou časových rovinách, které ale nejsou zřetelně oddělené a kvůli podobnosti herců, prostředí i kostýmů často splývají.
V přítomnosti se Dan s pomocí někdejšího parťáka Mikea snaží získat dokumenty k případu a očistit své jméno. Scény z minulosti mezitím kousek po kousku z různých hledisek odhalují, k čemu došlo v roce 2008, kdy byl Dan starostlivým otcem a oblíbeným kolegou doufajícím v povýšení na soudce. Informaci, že na dosažení nejvyšší kariérní mety si ještě počká, přijímá s hořkostí. Vzpruhou pro jeho zraněné ego se stává kolegyně z práce, která po něm vyzývavě pomrkává.
On si díky Alex znovu připadá důležitý. Flirtování probíhající příhodně nad tácy zaplněnými lákavými sladkostmi zvolna přerůstá ve vášnivou aféru. O pár vkusně nasnímaných erotických scén později si ale Dan uvědomuje, že se zaplétá do vlastních lží a ztrácí kontrolu. Vztah ukončuje, aniž by bral ohledy na Alexiny city. Ona mu brzy dává najevo, že podobné zacházení nehodlá tolerovat. Od slovních výhrůžek a citové manipulace přechází k akci, zasahuje do protagonistova soukromí a začíná ohrožovat jeho blízké.
Autoři seriálu Kevin J. Hynes a Alexandra Cunningham věnují pozornost střídavě oběma ústředním postavám. A také mnoha vedlejším, kterých až do konce přibývá. Přes příslib větší vnímavosti k ženskému úhlu pohledu zůstává v centru pozornosti Dan. Série jej ve skutečnosti líčí ještě milosrdněji než film: jako rozumného distingovaného chlapíka se smyslem pro humor, který možná udělal chybu, ale strávil přece dost let za mřížemi.
Navíc vychází najevo, že několik lidí během vyšetřování vraždy zatajilo důkazy, které by mu mohly pomoct. Seriál naznačuje, že skuteční padouši jsou jinde. Alex se oproti tomu dlouho jeví jen jako pomstychtivá mrcha, která se nedokáže smířit s odmítnutím. V prvních epizodách ji polidšťuje především vrstevnatý výkon herečky Lizzy Caplan, známé z filmu Monstrum nebo seriálu Mystérium sexu.
Scénář ji vykresluje jako duševně nevyrovnanou ženu, která má celoživotní problém s navazováním vztahů. Jenže příčiny její psychózy vysvětlí až předposlední epizoda. Navíc absurdně zkratkovitou retrospektivou z mládí.
V momentě, kdy je většina našich sympatií na straně Dana a drama spěje k vyvrcholení, působí takový úkrok stranou jako z Cimrmana. Tvůrci by paradoxně udělali líp, kdyby se nesnažili stanovit každé postavě přesnou diagnózu a nechali víc prostoru hercům i divákům.
Doříkávání myšlenek, které by jinak vyzněly mnohoznačně, zbavuje sérii tajemství i morální ambivalence. Přitažlivost starších erotických thrillerů spočívala mimo jiné v tom, že byly otevřeny různým interpretacím. Stejně jako sny.
V nové Osudové přitažlivosti však Danova dcera studuje psychologii a její hlavní funkcí ve vyprávění je vysvětlovat ostatním teorii stínů a masek od Carla Gustava Junga. Nejedna scéna tak připomíná přednášku o psychoanalýze. Ovšem v podání člověka, který si přečetl akorát pár hesel na Wikipedii.
Dynamiku vyprávění stejně spolehlivě umrtvuje rozdrobená struktura. Ačkoli mezi Lizzy Caplan a Joshuou Jacksonem, který hraje Dana, dochází k jistému jiskření a v jejich interakcích nechybí moment překvapení, nastřádané napětí vždy utne skok do přítomnosti. Formálně fádní dialogy mezi hrdinovou dcerou a její terapeutkou nebo mezi manželkou a jejím novým partnerem pak hlavní dějovou linii neobohacují, nýbrž rozřeďují. Až do bodu, kdy ztrácí jakoukoli chuť.
Stejně kontraproduktivní efekt má převyprávění téže události z pohledu jiné postavy. Často zabírá půlku epizody, ale málokdy se z něj dozvíme něco podstatného. Neúměrně mnoho času požírají nesouvisející soudní procesy, během nichž Dan pro větší srozumitelnost mluví třeba o "neodolatelném nutkání", čímž nepřímo popisuje vlastní slabiny. V důsledku této potřeby vše několikrát zopakovat je rytmus nevyrovnaný a tempo unylé.
Film Adriana Lynea sice trpěl mnoha nedostatky, přinejmenším měl ale jasno v tom, o čem na ploše dvou hodin vyprávět. Zbytečný seriál trvá čtyřikrát déle, přesto až do konce tápe. Chvíli jde o rodinné melodrama, chvíli o detektivku, soudní drama nebo velmi decentní erotický thriller. Dokola omílané téma přetvářky, ke které se uchylujeme, protože si nechceme přiznat své stinné stránky, není dost nosné, aby sjednotilo jednotlivé žánrové polohy. A banálně vyznívá i závěrečné ponaučení, že lhát se nemá.
Remake tak nejenže neuspěl ve snaze vychytat morálně problematické aspekty předlohy. Ještě z ní vypreparoval vše, díky čemu byla vzrušující.
Seriál
Osudová přitažlivost
Tvůrci: Kevin J. Hynes, Alexandra Cunningham
Seriál je k vidění ve videotéce Skyshowtime.
