Nobelistka, gastarbeiteři a těla žen ve filmu: Výběr ze světových dokumentů Ji.hlavy
Vypustit jazyk z ohrady
Elfriede Jelinek: Jazyk bez hranic
Režie: Claudia Müllerová, sekce Svědectví
Když roku 2004 jako desátá žena v historii obdržela Nobelovu cenu za literaturu, rakouská spisovatelka Elfriede Jelinek skoro jako by ani nebyla ráda. Pro ocenění si osobně nepřijela, protože trpí celoživotní úzkostí z lidí i cestování. A vyvolalo v ní také další obavu: že si rodné Rakousko, jehož nešvary, xenofobii i historické dluhy ve svých prózách tak neúprosně kritizuje, úspěch přivlastní. Což se opravdu stalo. Autorka, jež se prakticky neobjevuje na veřejnosti, se musela distancovat od své vlády a jejích projevů hrdosti.
Německá dokumentaristka Claudia Müllerová se věnuje především portrétům umělkyň, už natáčela o experimentální filmařce Valie Export či výtvarnici Jenny Holzer. Nyní nalezla způsob, jak citlivě i s patřičnou razancí zachytit myšlení a osobnost literátky, která se čte nelehko, tím spíše je ale potřeba její texty otevírat.
Pětasedmdesátiletá spisovatelka otevřeně přibližuje nelehké dospívání, kdy se ostatní děti radovaly z pojídání zmrzliny, zatímco ona se po Vídni tahala obtěžkaná hudebními nástroji, za což se jí dostávalo nemalé porce posměšků. Vzpomínky se prolínají s úryvky z jejích ostrých próz, jež na maděru drtí veškerá společenská klišé a ukazují trochu méně lichotivý obraz Rakouska, než jakým by se země našich sousedů, plná malebných vesniček a panoramat, ráda prezentovala.
Právě se děje
Italští tenisté porazili Nizozemsko 2:0 a obhájili titul v Davis Cupu
Spěch, mlha a tajemné zelené světlo u vagónu. Nejpodivnější tragédie české železnice
Jak česká tenisová osobnost urazila hrdé Slovenky. Nemá prý právo se vyjadřovat
Blíží se populační kolaps. Lidé míří na Mars, ale nebude jich dost ani na Zemi
Zahraniční ligy: Liverpool využil propadáku City a vede tabulku už o osm bodů
