Vyrábět se má příští rok, s ohledem na situaci v USA, kde se stále rychle šíří nákaza koronavirem, však nic není jisté. Pokud Marhoul film začne točit, stane se jedním z mála českých režisérů, kteří pracovali v Hollywoodu.
"Já jsem pro ně člověk, který žil 29 let v komunismu. Byl jsem vystaven manipulaci a strachu, takže mám na rozdíl od Američanů vlastní empirickou zkušenost. A o to víc tomu problému rozumím nebo mu rozumět můžu," naznačuje režisér důvody, proč mu producenti nabídli životopisné drama o McCarthym.
Marhoul si vybíral ze tří scénářů. Téma považuje za nadčasové. "Jde o principy, které se jmenují populismus, fašismus, vlastenčení, manipulace s lidmi, vzbuzování strachu a jeho využívání k upevňování vlastní moci. A po desítkách let jsme se dostali do situace, kdy kolem sebe máme takových McCarthyů tucet, takže tady máme Orbána v Maďarsku, Kaczyńského v Polsku, Putina v Rusku, Donalda Trumpa v Americe, Borise Johnsona v Anglii, Bolsonara v Brazílii, u nás máme Andreje Babiše a Zemana. Ti všichni, to je jedna banda, ti by se mohli objímat a založit si klub populistů a manipulátorů," míní režisér.
Momentálně pracuje na scénáři, s druhým scenáristou si vyměňují nápady. Současně řeší herecké obsazení. "O tom zatím nemohu mluvit, ale jsou tam dvě hvězdy opravdu velkého kalibru," avizuje Marhoul v půlhodinovém podcastu, který agentura ČTK zveřejnila na Spotify.
Na filmu by se měl podílet i kameraman Vladimír Smutný, který s režisérem pracoval na snímcích Nabarvené ptáče, Tobruk a Mazaný Filip. Interiéry chystaného dramatu by se mohly částečně natáčet na pražském Barrandově. To by umožnilo zaangažovat štáb, se kterým režisér pracuje dlouhodobě. "Chtěl bych dát práci mému štábu. Byl bych strašně rád, kdybych s nimi mohl dělat na dalším filmu," vysvětluje.
Jinak Marhoul z natáčení v USA obavy nemá. "Budu se muset naučit všechnu anglickou terminologii, oni totiž na place používají úplně jiná slova než my," poznamenává.
Americký filmový štáb poprvé viděl při práci, když režisér Miloš Forman v 80. letech minulého století přijel do Prahy točit snímek Amadeus. FAMU tehdy upozornila studenty, že kdo se s českým emigrantem setká, bude vyloučen ze školy. "S Milošem Formanem jsme si dohodli tajnou schůzku v Riegrových sadech. Následně mě Miloš pozval na natáčení do Tylova divadla a já jsem poprvé v životě viděl, jak se dělá americký film," vzpomíná Marhoul.
"To jsem byl v šoku, jak to fungovalo a jak třeba mladí kluci od stavby, kteří vypadali jako kovbojové, jak když se něco řeklo, okamžitě startovali a okamžitě tu práci začali dělat. Moje zkušenost z Barrandova byla taková, že jste poprosili, jestli by vám někde přitloukli hřebík, a lidi řekli: klídek, šéfíku, za hodinu to uděláme," srovnává.
Marhoulův poslední film Nabarvené ptáče před 14 dny začala promítat vybraná americká kina, postupně by měl jít do celosvětové distribuce. Podle režiséra jsou výjimkou státy východní Evropy, zájem nemají Polsko, Rusko nebo Maďarsko. "Nevím, čim si to vysvětlit. Tam jsme vyhořeli, ale s výjimkou východní Evropy se film prodal všude," říká.
Zároveň už se snímek objevil na streamovacích platformách, jako je Amazon Prime.
Republikánský senátor za stát Wisconsin Joseph McCarthy se v únoru 1950 přihlásil o slovo se seznamy údajných zaměstnanců amerického ministerstva zahraničí, kteří jsou zároveň členy komunistické strany nebo špiony. Na základě McCarthyho vystoupení Senát odhlasoval vytvoření podvýboru pro šetření komunistické infiltrace do vládních úřadů.
"Na otázky, které by vyžadovaly hlubší znalost mezinárodní situace a složité odpovědi, přinášel McCarthy odpověď velice jednoduchou, srozumitelnou všem bez dlouhého vysvětlování. Za všechno mohou komunisté a jejich celosvětové spiknutí," napsal Milan Šmíd v Hospodářských novinách o senátorovi, který před výbor nechával předvolávat další úředníky a obviňoval čím dál víc politiků. Zároveň začal požívat takový vliv a popularitu, že se mu i jeho kritici v republikánské straně báli postavit.
Zamýšlená očista vládních úřadů se postupně proměnila v politický hon na čarodějnice. Teprve v prosinci 1954 odebral Senát McCarthymu zvláštní pravomoci. Ke konci jeho angažmá přispěly i televizní přenosy, které veřejnosti ukázaly senátorovy neurvalé způsoby a metody vyšetřování.
