Sahání na prsa, trest smrti i nesmyslné výslechy. Renčova Lída Baarová je plná historických omylů

Radek Žitný
25. 1. 2016 13:00
Film Filipa Renče neobsahuje žádný nový pohled na život Lídy Baarové a v podstatě jen vyjímá část jejích vlastních pamětí a přenáší je na filmové plátno. Režisér sice dopředu avizoval, že nenatáčí dokument, ale milostné drama, v tom případě by asi bylo slušností změnit jména osob, pokud je jejich příběh tvořen s velkým podílem filmařské licence. Na historické nepřesnosti ve filmu poukazuje badatel a publicista Radek Žitný.

Je škoda, že se autoři nezabývali při tvorbě scénáře a následně během realizace filmu také jinými prameny než jen paměťmi Lídy Baarové, které nelze považovat za relevantní zdroj informací. Už proto, že jí stálo za to svou původní verzi memoárů Útěky, kterou pro ni sepsal Josef Škvorecký, později společně s Františkem Kožíkem přepracovat blíže „k obrazu svému“ a vydat pod názvem Života sladké hořkosti, tvrdí publicista Radek Žitný.

V jedné z kritik na tento film padlo tvrzení, že je dobře, že se vyvolá diskuse, že o historii by se mělo diskutovat. Možná ano. Ale za jakou cenu? 

Historické omyly a chyby ve filmu Lída Baarová. >>

Lída Baarová
Lída Baarová | Foto: Wikimedia Commons - autor neznámý (CC-PD)

Baarová nezemřela v úplném osamění

Naprosto smyšlená je pak „hlavní dějová linie“ filmu (která ale fakticky neexistuje), kdy je Baarová zpovídána mladou studentkou žurnalistiky.

Lída Baarová nezemřela v úplném osamění a po odchodu fiktivní žurnalistky. Zprávu o jejím úmrtí (27. 10. 2000) předala České televizi jako první její dlouholetá ctitelka a přítelkyně z Čech, paní Iveta Klauzová.

Delší čas před smrtí se pravidelně stýkala také s jistým Peterem Sommerauerem, jenž pak hrál hlavní roli v dědickém řízení.

 

Právě se děje

Další zprávy