Baarová vláčela svůj osud. Byla velmi naivní, neinformovaná a zahleděná do sebe, míní historici

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
22. 1. 2016 7:00
Slavná česká herečka s kontroverzní minulostí Lída Baarová se po svém selhání ve 30. letech snažila několikrát přepsat své vzpomínky a zjemnit jejich vyznění. "V tom je problém memoárové literatury faktu: vždy se tváří, že něco proběhlo tak, jak se o tom píše. Ačkoli může jít o totální fikci," upozorňuje literární historik Vladimír Novotný. Své chyby se snažila zmírnit argumenty, které rozhodně u historiků neuspějí. "Baarová byla opravdu velmi naivní a neinformovaná, zahleděná do sebe a své slávy," říká historička Nina Pavelčíková.
Lída Baarová
Lída Baarová | Foto: Wikimedia Commons - autor neznámý (CC-PD)

Ostrava/Praha - Slavná česká herečka Lída Baarová byla hvězdou evropského formátu a nechybělo mnoho a mohla se stát i hollywoodskou star. Stejně kontroverzní jako její známost s Adolfem Hitlerem či vztah s Josephem Goebbelsem je i její postoj k vlastní minulosti. A také časté přepisování životopisu a relativizování jeho položek.

Baarová popisovala v různých érách své osudy rozdílně, upozornil v knize Tři životy spisovatel a publicista Ondřej Suchý. Název je velmi výstižný.

V knize Útěky sepsané v roce 1983 s Josefem Škvoreckým líčí herečka své eskapády velmi otevřeně, memoáry z roku 1991 Života sladké hořkosti jsou naopak plné zamlčených skutečností, relativizování a neodhalených tajemství. Ve vzpomínkách, které česká hvězda sepsala s německými autory Richardem Kettermannem a Uwe Schmidtem Lida Baarova: Die süsse Bitterkeit meines Lebens (Sladké hořkosti mého života), líčí své nejkontroverznější skutky a rozhodnutí v době, kdy se stýkala s Hitlerem a Goebbelsem zcela bez zábran, takřka se snahou německé publikum ohromit.

"Dokud Lída Baarová žila, tvrdila, že v Útěcích se 'dělala hezká' a v Sladkých hořkostech že napíše, jak to doopravdy bylo. Já jsem Sladké hořkosti nečetl, neměl jsem čas ani chuť. Pokud vím, dělal to s ní pan Kožík, zkušený spisovatel," odpověděl po rozporuplnosti obou dokumentů Josef Škvorecký na dotaz spisovatele Suchého.

Literární historik: Žádná Matka Tereza to nebyla

Motivace herečky byla spíše opačná, tedy "udělat se hezčí" v nových memoárech, k čemuž dospěla také dokumentaristka Helena Třeštíková, jež o Baarové natočila dva snímky. Upozorňuje, že zatímco v roce 1983 ji nenapadlo, že by se někdy mohla do Československa vrátit, a proto hovořila otevřeně, tak v roce 1991 si novou autobiografií v podstatě připravovala půdu pro návrat.

"Je to člověk vláčící svůj osud, žádná Matka Tereza. Pro Němce jsou určité věci senzace a jsou jich dychtivi, pro Čechy může být totéž zavrženíhodné. V textu pro Němce umí Baarová leccos vnadně naznačit, v textu pro Čechy to ladně smetává ze stolu. Ví dobře, co dělá. A v tom je problém memoárové literatury faktu: vždy se tváří, že něco proběhlo tak, jak se o tom píše. Ačkoli může jít o totální fikci," říká literární historik Vladimír Novotný. 

Lída Baarová se začátkem 90. let snažila zpochybnit memoáry sepsané s Josefem Škvoreckým. Tvrdila, že šlo o nezávazné klábosení mezi aperitivem a červeným vínem, s knihou nesouhlasila, neschválila ji a chtěla ji předělat.

S touto interpretací zásadně nesouhlasí literární historik Vladimír Novotný, jenž o Škvoreckém a jeho díle hodně publikoval. "Josef Škvorecký chtěl být vždy britským džentlmenem a v tomhle případě bych mu věřil na slovo. Bylo mu jasné, že tohle je ožehavá záležitost, že by také mohl být žalován... Byl to také zkušený nakladatelský redaktor a dobře věděl, co se patří."

Každopádně začátkem 90. let sepsala Baarová nové vzpomínky, pozoruhodná na nich je i skutečnost, že jejich nepřiznaným spoluautorem je český spisovatel František Kožík, muž, jenž měl kdysi pletky s její sestrou Zorkou a dobře se znal i s Lídou. Jediné, co byl ochoten přiznat, byla skutečnost, že pomáhal herečce s korekturami. O jeho spoluautorství nicméně svědčí četné pracovní dopisy, které si oba vyměnili.

"František Kožík se ve válečných letech čile pohyboval v kruzích kolem Baarové, museli mít velice úzké vazby. Navíc právě Kožík má z té doby pořádné 'máslo na hlavě'. Nemýlím-li se, zrovna on přeložil do češtiny třeba slavnou 'hymnu' wehrmachtu Lili Marlen. A Emanuel Moravec ho poslal za svědectvím do Katyně. Proto logicky nechtěl v těchto dávných věcech být moc připomínán," vysvětluje Novotný.

Historička: Že se v Německu ještě nic nedělo? Nesmysl

Kromě snahy přepisovat své soukromé dějiny lze u Baarové narazit i na "přepisování" těch světových. Svá špatná rozhodnutí často omlouvá slovy, že se v Německu v období od roku 1934 do léta 1938, kdy se s tamějším nacistickým režimem zapletla, ještě nic tak hrozného nedělo. Tehdy ještě nešlo o válečné zločince, hrůzy války přišly až potom.

Z omylu ji může vyvést každý odborník na novodobé evropské dějiny.

"Rozhodně se nedá říci, že se v Německu od nástupu Hitlera k moci nedělo nic, co mohl dobrý pozorovatel zaznamenat. Například hned po převzetí moci začali nacisté pálit 'nevhodné' knihy, budovat koncentrační tábory a pronásledovat mimo jiné i spisovatele a jiné pracovníky kultury a cenzurovat vše, co neodpovídalo jejich ideologii," upozorňuje Nina Pavelčíková z Ostravské univerzity.

Připomíná i vydání Norimberských zákonů v roce 1935, namířených proti Židům a všem, kdo nepatřili podle nich k "čisté nordické rase" a dle znění zákonů porušovali "čistotu árijské krve".

Špatně nasnímaný a nechtěně směšný film. Děj neodráží dobu a selhává scénář. Kritik Kamil Fila těžko hledal klady na filmu Filipa Renče Lída Baarová. | Video: Kamil Fila

"Na jejich základě byli Židé postupně zbavováni majetku, vyřazováni z povolání, veřejného života a podobně. Až do zániku režimu trval pro obyvatele nacistické říše přísný zákaz styku s nositeli 'nečisté krve'," říká Pavelčíková.

Zmiňuje také tzv. noc dlouhých nožů, která proběhla v noci z 29. na 30. června 1934. "Během ní byli svými soudruhy povražděni vedoucí představitelé ozbrojené složky NSDAP, tzv. SA, 'hnědé košile'. To bylo ovšem vyřizování účtů mezi nacisty a veřejnost asi nebyla informována."

O naivitě a nepříliš velkém politickém rozhledu Baarové svědčí i její slova, že nemohla vědět, že národní socialisté jsou špatní lidé, protože v Československu k nim patřil například Edvard Beneš.

"Kromě shody v názvu opravdu není možno srovnávat. Čeští národní socialisté byli politickou stranou, jež působila v demokratickém státě v rámci jeho zákonů, neměli diktátorské ambice. Sám Beneš byl otevřeným nepřítelem nacismu, ČSR přijala stovky německých exulantů, kteří utíkali před nacismem, na mezinárodní scéně v rámci Společnosti národů prosazoval Beneš obranu proti nacistickým mocenským a válečným plánům," líčí historička Nina Pavelčíková.

Goebbels: Místo válečného zločince milovníkem v Japonsku?

Jak popisuje Lída Baarová v knize Útěky, kdyby Adolf Hitler osobně na stížnost Magdy Goebbelsové nezakázal jejímu manželovi pletky s českou herečkou, mohla se svým Josephem odletět do Japonska. Budoucí válečný zločinec tam chtěl vést soukromý život stranou veškeré moci, v nadsázce říkal, že by tu klidně i prodával kravaty.

Taková představa je ale podle historičky z říše snů a nesplnitelných slibů.

"Goebbels byl oddaným stoupencem Hitlera a nacistickým ministrem propagandy. Je otázka, nakolik mohl myslet vážně své sliby Baarové, pronesené zřejmě ve chvílích, kdy jej ovládaly jiné než politické vášně. Uměl být ovšem velmi přesvědčivý a působil podobně jako Hitler silně zejména na ženy, oba měli velmi specifické charisma," říká Pavelčíková.

Když bychom zašli ve spekulacích ještě dále - pakliže by Baarová se svým milencem skutečně zmizela do Japonska a Goebbels by se zcela stáhl z politiky, mohlo být řádění nacistického režimu či hrůzy války mírnější? I tuto hypotézu historička zpochybňuje. Podle ní by za něj jistě Hitler našel náhradu. Upozorňuje rovněž na skutečnost, že v rámci hierarchie nacistické moci nehrál Goebbels tak významnou roli jako například Himmler či Heydrich.

"Celkově lze říci, že mladičká Baarová byla opravdu velmi naivní a neinformovaná, zahleděná do sebe a do své slávy. Souhlasím s výrokem dokumentaristky Heleny Třeštíkové, že její reflexe minulosti mohla být hlubší a opravdovější," uzavírá Nina Pavelčíková.

Byly to tři nejvypjatější dny v mém životě, nejdříve nás Lída Baarová vyhodila, říká o natáčení rozhovoru s herečkou dokumentaristka Helena Třeštíková | Video: Martin Veselovský
 

Právě se děje

teď

Evropská komise zlepšila odhad letošního růstu ekonomiky EU na 4,2 procenta

Ekonomika Evropské unie letos i v příštím roce především díky rychlejšímu uvolňování protipandemických omezení poroste rychleji, než se původně čekalo. Ve své jarní makroekonomické předpovědi to ve středu uvedla Evropská komise (EK), která tak zlepšila letošní výhled růstu hrubého domácího produktu (HDP) na 4,2 procenta. Příští rok by měla ekonomika EU, která loni kvůli pandemii zažila rekordní propad, vykázat růst o 4,4 procenta.

Předchozí odhad komise přitom v únoru počítal s letošním růstem o 3,7 procenta a příští rok o 3,9 procenta. Unijní exekutiva vidí důvod k optimističtější předpovědi zejména v rychlejším tempu očkování, které dovoluje řadě států svižnější návrat k běžnému provozu, než se čekalo v zimě.

Odhady zlepšila komise i pro země eurozóny, u nichž letos očekává růst o 4,3 procenta a příští rok ještě o desetinu procentního bodu vyšší. V zimě předpovídala na letošní i příští rok shodný růst HDP o 3,8 procenta.

Zdroj: ČTK
Další zprávy