"Kdysi jsem bývala šťastná," vypráví unaveným, ke světu přezíravým tónem hlavní hrdinka Rue, kterou hraje Zendaya, někdejší americká dětská hvězda. Její postavě prý bylo naposledy dobře v matčině těle, než ji "krutě vyhnalo".
Rue se narodila těsně po teroristických útocích 11. září, její rodiče tak v porodnici s kojencem v rukou několik dní stále dokola sledovali záběry nárazu letadel do newyorských Dvojčat. Doktoři jí už v dětství diagnostikovali obsedantně kompulzivní poruchu a naznačili, že nejspíš bude i bipolární.
Dnes je z ní sedmnáctiletá středoškolačka, která se do typického domu na americkém předměstí nedávno vrátila ze své první odvykací kůry. Prášky tajně bere dál. Nic jiného ji z věčné tenze, strachu a depresí nevytrhne. Ne že by titulní euforie byla tím, co Rue cítí při vytržení. Pocit, po kterém touží, je konejšivá nicota.
Spojené státy Xanaxu a OxyContinu
Sebelítostivé děcko, které chce být zajímavé se svou duševní poruchou, depresemi a nedbalým módním stylem, řekne si otráveně divák, pro kterého je tenhle rozjezd příliš plytký. A první díl Euforie skutečně působí jen jako kolekce záběrů, od nichž nejde odvrátit zrak.
Stihneme vidět sebepoškozování, předávkování drogami i brutální sex na hranici znásilnění. Zdá se, že Rue bude většinu času jezdit na kole, v kapuci, se třpytkami na tváři a tragickým výrazem.
Nedefinovatelný, okázalý smutek však k teenagerským vyprávěním patří a prostupuje celou dnešní popkulturou. V Euforii jsou smutné děti, rodiče i drogový dealer a kamarád Rue, připomínající na předávkování nedávno zemřelého rapera Maca Millera.
Nadměrné používání opioidů, kvůli němuž v USA umírá okolo 70 tisíc lidí ročně, se ostatně zdá jako dostatečně nosné téma, které zatím žádný hraný seriál komplexně nezpracoval. Závislost Rue nicméně není to jediné, o čem čtyřiatřicetiletý, dříve také závislý autor seriálu Sam Levinson vypráví.
Starý versus nový svět
Ústřední postavou, která hýbe příběhem, je kouzelná Jules. Rue ji zahlédne cestou domů z léčebny a nemůže se přestat dívat. Nová studentka místní střední školy, která se nedávno přistěhovala, je odteď její novou, tentokrát "dobrou" drogou.
Přestože v některých momentech seriál působí explicitně, až polopaticky - třeba když popisuje, proč si teenageři posílají nahé fotky -, to nejdůležitější vypráví bez zbytečných řečí. Nikdy nezdůrazňuje, že Jules je trans dívka, zahraná taktéž trans modelkou Hunter Schaferovou. A nikdy nemusí vysvětlovat, proč se do ní Rue zamiluje.
Ani ve flashbacích postav nedochází ke coming outům, běžným pro příběhy postav s jinou než heterosexuální orientací. Euforie tak sexualitu svých hrdinek elegantně "normalizuje".
Nejsilnější je ve chvílích, kdy jsou spolu. Stejně jako ve scénách drogových tripů maximálně zpomaluje rychlé tempo "powerpointového" vyprávění v bodech, a dosahuje tak podobně hypnotického účinku jako zpěvačka zasněně smutných songů Lana del Rey zpomalenými refrény.
Přitom je to právě jinakost Jules, o kterou jde v příběhu především. V závěru první epizody ji na večírku napadne školní idol, fotbalista a syn místního podnikatele Nate. A je jasné, co její příjezd do městečka znamená - narušení starých pořádků. Přestože si Jules v novém domově nachází kamarády, rovnou se stává také součástí nebezpečné spleti zdejších vztahů.
Tehdy se začínáme bát jak o ni, tak o Rue, která závislost na Jules vyměnila za fentanyl, drogu podobnou heroinu, jen silnější. Mohou dívky, které by ve starších seriálech těžko hrály hlavní role, v dnešním americkém maloměstě žít, jak chtějí? Anebo je také jejich svět pořád součástí toho starého?
Machři a šprti
Hlavní scenárista i režisér seriálu Sam Levinson, syn slavného filmaře Barryho Levinsona, ukazuje, jak si i další teenagerky hledají cestu aktivně a samostatně. Přesto jejich příběhy v základu pořád definuje tradiční nastavení světa na americkém předměstí.
Cassie, kterou hraje Sydney Sweeneyová, vypadá jako typická americká kráska ze střední a všichni se k ní tak chovají. Spát by s ní chtěl každý, když se do ní však zamiluje o něco starší fotbalista, jako první se od Natea dozví, že Cassie je "přece šlapka".
Kat, v podání instagramové celebrity Barbie Ferreirové, všude hraje druhé housle, protože je tlustá. Paradoxně si nejvíc začne ubližovat v momentě, kdy zjistí, že její váha při patřičném sebevědomí není na překážku - může si přivydělávat svlékáním před kamerou notebooku.
Maddy (Alexa Demiová) se může díky svému vzhledu posunout na společenském žebříčku - matka je z Latinské Ameriky, otec opilec - a být přítelkyní školního alfa samce Natea. Trénuje tak pozici vydržované paničky, jaké zná ze salonu krásy, kde pracuje její máma. Bohužel se vším, co patří k tomu, když jste něčím majetkem.
Nate a McKay v podání Jacoba Elordiho a Algeeho Smithe, dvě hlavní klukovské postavy, které seriál vykresluje do velké míry jako hrozby pro jejich dívčí protějšky, nejsou klasičtí záporáci tohoto macho světa. Oba dva se jen chovají, jak je naučilo okolí, především otcové.
Středoškolská kultura, jejíž běžnou součástí je slutshaming, tedy zostouzení žen za údajnou promiskuitu, a zároveň násilnické, majetnické chování vůči nim může ze středoevropského pohledu vypadat jako televizní klišé.
USA, které jsou ohledně genderových rolí až na velká města konzervativnější než Česko, však často řeší případy znásilnění už na vysokých i středních školách. Nezřídka dívek, které na party ztratily vědomí po alkoholu. Nezřídka chlapci ze školního družstva amerického fotbalu.
Stereotypy spojené s rolemi školních fotbalistů, roztleskávaček, nerdů a loserů, jak je známe ze zdejších televizních seriálů, mívají i takové důsledky. Právě tato kultura je - vedle závislosti na v USA všudypřítomných prášcích - hlavním tématem autora seriálu Sama Levinsona.
Takhle žijí vaše děti
Neznamená to ale, že jím vyobrazená každodennost Rue, Jules a ostatních postav ukazuje středoškolská léta běžného amerického teenagera. Popkultura téměř v každé dekádě vyplaví film nebo televizní seriál o promiskuitních dospívajících užívajících drogy, který pak bulvární média prohlašují za alarmující reflexi života mladistvých.
V novém tisíciletí to byl britský seriál Skins, ještě předtím v 90. letech minulého století pak film Kids od Larryho Clarkea a Harmonyho Korinea. Stejně jako ten je Euforie víc příběhem vycházejícím z osobních zájmů a posedlostí svého tvůrce než pokusem o generační portrét.
Ze srovnání obou titulů Kids vycházejí jako insiderský snímek krčící rameny nad svými postavami, zatímco Euforie působí jako láskyplný dopis svého autora dnešním ztrápeným teenagerům. A zároveň pokus rozklíčovat pro nás ostatní současné způsoby náctiletých. S cílem rozbít naše předsudky.
Například když Rue vysvětluje význam nahých fotek, které si mezi sebou posílají náctiletí. "Vytáčí mě to. Pokaždé, když se nahé fotky nějaké celebrity dostanou na internet, všichni řeknou: neměla se fotit nahá. Jasně, vaše generace si nosila květiny a čekala na tatínkovo svolení, ale dnes je rok 2019, a pokud nejste Amiš, tak nahaté fotky jsou vyjádřením lásky. Takže nás přestaňte soudit."
Je zřejmé, že těmito okénky ze života dospívajících režisér promlouvá k dospělému publiku. "Dnes se všechno děje tak rychle, že starší generace nemá té mladší co říkat, jak má žít. Měli bychom se na to snažit přijít všichni společně," zdůrazňuje Levinson v rozhovorech.
Nebezpečí teenagerského života, o kterých dnešní dospělí z vlastní zkušenosti nemohou nic vědět, jsou často spojená s používáním sociálních sítí, které umožňují kyberšikanu, od té skryté až k pomstě zveřejněním falešného porna.
Proto se dnes tématu věnuje mnoho seriálů pro mladé, mezi nimiž určují trendy ty severské, norský Skam nebo švédský Hashtag, oba realističtější a edukativnější než jejich americké obdoby.
Euforii k nim ale díky její apelativnosti můžeme přiřadit. Skam podle svých tvůrkyň vznikl hlavně proto, aby zvýšil sebevědomí náctiletým dívkám. Euforie na to jde sice jinak, ale nakonec může být pro divačky podobně důležitá.
Opravdová romance
Mezi konzervativními Američany pochopitelně seriál vzbudil rozruch, už když měla předminulý měsíc premiéru první epizoda. A to přesto, že dnešní teenagerské seriály jako Riverdale, 13 Reasons Why, Pen15 nebo Sex Education jsou ke konzervativnímu publiku zřídkakdy milosrdné.
Například podle americké aktivistické skupiny nazvané Rodičovská televizní rada, která si klade za cíl "navracet do zábavního byznysu zodpovědnost a rodinné hodnoty", Euforie vystavuje náctileté pornu a násilí.
Rodiče sdružené ve spolku šokovaly zejména záběry z fotbalové šatny Nateova mužstva - tolik nahých penisů běžně bývá vidět jen v pornografických filmech. Levinson tak ale ve svém feministicky laděném seriálu pouze srovnává skóre. Záběry na nahá ženská prsa jsme zvyklí vídat běžně. I tady. Tak by to mělo být alespoň "fifty fifty".
Někdy penisy zároveň slouží pro komediální odlehčení, bez něhož by příběh plný traumatizovaných postav mohl působit parodicky. Seriál je paradoxně často vtipný v cynických shrnutích dosavadního života svých postav, dialozích či momentech, kdy paroduje známé žánrové postupy a pomrkává na diváky.
Důvodů, proč ho sledovat, je spousta. Hlavní role ztvárnily dvě mimořádně talentované mladé herečky, které by utáhly i slabší scénář. Má také krásnou kameru nebo zábavný střih, jenž důmyslně posouvá jednotlivé kapitoly rychlého vyprávění.
Jak se sluší na seriál pro progresivní teenagery, všechno doprovází vynikající soundtrack - výkonným producentem je rapová hvězda Drake -, make-up, kostýmy a výprava. I přes slabší finální epizodu si tak Euforie zaslouží místo v seriálové top ten roku. Melancholický romantický příběh dvou dívek, který spojuje téma závislosti a emancipace od tradičních hodnot, si sice pomáhá spoustou klišé, podobný jsme ale možná ještě neviděli.
