Recenze: O’Dowd a Pikeová na manželské terapii. V seriálu pro svěží čtyřicátníky

Táňa Zabloudilová Táňa Zabloudilová
12. 7. 2019 18:42
Přijde manželka do hospody, s manželem vypijí skleničku a po deseti minutách odcházejí na párovou terapii.
Rosamund Pikeová a Chris O’Dowd jako Louise a Tom.
Rosamund Pikeová a Chris O’Dowd jako Louise a Tom. | Foto: SundanceTV

Zpráva o stavu manželství neboli nový seriál, v Česku dostupný na on-line platformě HBO GO, se odehrává přesně na ploše tohoto pokusu o anekdotu. Všechny epizody čítají kolem deseti minut, jsou zasazeny do londýnské hospody a obsahují pouze konverzaci dvojice v krizi, která si před terapií dává drink.

Chris O’Dowd a Rosamund Pikeová.
Chris O’Dowd a Rosamund Pikeová. | Foto: SundanceTV

Ona je racionálně uvažující, sebevědomá doktorka. Trochu unavená, ale odhodlaná problémy zvládnout. On je užvaněný hudební kritik se sklonem vymýšlet spoustu metafor. Momentálně hlavně proto, aby zakryl strach z rozvodu.

Úvodní epizoda jejich příběhu je trochu nepříjemná. Ona se chová, jako by se nic nestalo, on s ironickou ublížeností připomíná, že jsou tady "hlavně kvůli ní".

"Přece nás sem zavedla docela komplikovaná cesta, nemyslíš?" ptá se ona. "Spala jsi s někým jiným, proto jsme tady," odpovídá lakonicky on.

Hodíme se k sobě, miláčku?

Zpráva o stavu manželství si nedovoluje ani pohledy do minulosti, ani jiné úlevy. V některých epizodách dvojice od společné výměny na chvíli utíká k okukování páru, který na terapii chodí před nimi, jednou si místo ke stolu sednou na pohovku. Pokaždé v závěru přecházejí ulici, zvoní u terapeutky a epizoda končí.

Chvíli trvá, než se jejich styl, možná trochu moc sarkastický na to, jak bolestivé období právě prožívají, usadí ve vyrovnané výměně. Pak protagonisté začínají působit jako dva tenisti, kteří jsou na sebe zvyklí a hrají spíš spolu než proti sobě.

"Dobře, Romeo a Julie nejsme, ale rozděluje nás vědecko-umělecký konflikt, soudobá montekovsko-kapuletovská záležitost! Jak tohle může fungovat? Doktorka a hudební kritik?" přehání on. "Anebo si vem tlak rodiny! Moje matka nikdy nechtěla, abych si tě vzal," připomíná další překážky. "To je pravda, varovala mě, že jsem pro tebe moc dobrá a nakonec se s tebou rozejdu," směje se ona.

Začátkem šesté epizody se dvojice uvolní při představách partnerů, které by si našli, kdyby se rozvedli. Tehdy se vzájemně ujistí, že se pořád mají rádi. Pak teprve může přijít na řadu odhalení rány a společné léčení.

Bond girl a Roy z Ajťáků

Jak moc může diváka tahle dvouhra bavit, je dané hlavně tím, nakolik si běžně užívá chytře napsané, romantické konverzační komedie. Zpráva o stavu manželství je sice experiment, ale jen do určité míry. Krátké on-line seriály, jako je třeba česká Kancelář Blaník, jsou pořád relativně novým prostorem, kde se může dít leccos.

Tento titul však představuje zkoušku, zda by na novém hřišti využívaném mladými i poloamatérskými tvůrci nemohli uspět i veteráni britského filmu. Rosamund Pikeovou, někdejší Bond girl a jinak herečku z filmů Pýcha a předsudek či Zmizelá, a oblíbeného komika Chrise O'Dowda v hlavních rolích režíruje už osmasedmdesátiletý Stephen Frears podle scénáře Nicka Hornbyho. Výsledek se tak bude líbit spíš konzervativnějším divákům.

Chris O’Dowd a Rosamund Pikeová.
Chris O’Dowd a Rosamund Pikeová. | Foto: SundanceTV

Na Hornbyho, spisovatele a scenáristu, díky knihám Fotbalová horečka nebo Všechny moje lásky populárního také v Česku, je spoleh. Známý fanoušek pop-music, fotbalového klubu Arsenal a literatury navíc sám přišel s nápadem sestavit deset epizod pouze z manželských dialogů.

Ve formátu 10 krát 10 minut viděl příležitost zpracovat látku, pro kterou dlouho hledal uplatnění. Producentům se to zase mohlo zalíbit kvůli úvahám některých marketérů, že dnešní divák nevydrží nic dlouhého. Stačí mu kratší epizody, mezi kterými může kontrolovat telefon.

Kant, Proust a fotbal

Ironický humor a popkulturní narážky snadno pozná každý Hornbyho čtenář. V první epizodě protagonista Tom puberťácky bezdůvodně zmiňuje filozofa Kanta nebo spisovatele Prousta, mezitím ale mluví o britském raperovi Stormzym nebo fotbalovém záložníkovi Nigelu de Jongovi.

Správný poměr intelektuálních odkazů a narážek na mainstreamovou kulturu je tak namíchaný od samého začátku. Hrdina seriálu oplývá typicky hornbyovským ňoumovským šarmem, ale dvojici ve skutečnosti jako vždy táhne obdivuhodná žena.

Foto: SundanceTV

Scénář je skutečně vtipný, a zároveň k postavám dostatečně empatický. Přestože Tom a jeho partnerka Louise nemohou být z podstaty věci komplexně popsanými charaktery, narychlo načrtnuté obrysy jich samotných i jejich vzájemné dynamiky stačí, aby jim člověk uvěřil.

Epizody navíc dobře pracují s možností, že si divák domyslí, co se dělo na předcházející terapii. Herci drobnými změnami v chování nebo vzájemným naladěním pokaždé naznačují jinou dynamiku sezení. A Stephen Frears je ve stále stejném prostoru režíruje s nenápadnou důmyslností. "Strávil jsem dva týdny v hospodě, bylo to za trest," smál se britský filmař, který každou epizodu začíná jinak, v rozhovoru pro deník New York Times.

Přestože na tak malém prostoru se velké drama postavit nedá, v závěru se Zpráva o stavu manželství přece jenom dobírá ke katarzi.

Klišé o manželství

Přesto se na seriál, anglicky nazvaný State of the Union podle každoročního projevu amerického prezidenta o stavu země, docela snadno zapomene. Přes dobré recenze a účast známých herců nevzbudil výrazný ohlas. Může to být i tím, že Nick Hornby už přece jenom patří k usedlejším autorům.

Když Tom přiznává, že po odchodu ze společné domácnosti přespává ve squatu se studenty žurnalistiky, diváka snadno utvrdí v pocitu, že seriál je dílem staršího pána, který se rád obklopuje mladými, ale variuje stále stejná témata.

Foto: SundanceTV

Tom a Louise se při rozebírání podstaty své krize přece jen dostanou pouze ke známým klišé o manželství. Některá seriál využívá k vtipkování. "Zestárli jsme každý jinak, pro mě je čtyřicítka jako třicítka, jenom musí člověk víc chodit do fitka, pro tebe je jako šedesátka, jenom máš mladší děti!"

Jiná zjištění zazní ve vší vážnosti. Manželství je nesnadná záležitost, na které se musí tvrdě pracovat, vášeň po čtyřicítce neexistuje, ale to nevadí, spojení Toma a Louise je nepravděpodobné - a přesně to je na manželství krásné.

Příliš velká pohoda

Navíc je to nakonec všechno moc jednoduché. I když Nick Hornby skrze nezaměstnanost hudebního kritika Toma reflektuje třeba i proměnu pracovního trhu a její důsledky pro své oblíbené povolání.

Divák se v té souvislosti nemůže ubránit myšlenkám na před pár lety zemřelého Marka Fishera, jednoho z nejznámějších britských kritiků, který by krizi postihující námezdní novináře bezpochyby vystihl v mnohem temnějších tónech.

V Hornbyho světě panuje trochu moc velká "pohodička" na to, abychom cítili, že je skutečně něco v sázce. Dnešní mladší scenáristé by pravděpodobně měli sklon udělat z podobného zadání syrovější záležitost. Jak by si asi s námětem poradila Phoebe Waller-Bridgeová, autorka seriálů Potvora a Na mušce, nebo Zoe Kazanová, tvořící ve dvojici s manželem Paulem Danem?

Pohodový tón Zprávy o stavu manželství nicméně velké části diváků bude vyhovovat. A nakonec proč ne. Pro svěží čtyřicátníky může být víc než příjemnou kulisou k večeři.​

 

Právě se děje

Další zprávy