Český Krumlov - I třetí víkend festivalu byl doslova fenomenální! Sobotní večer ovládly divoké tóny doprovázené horami balkánského jídla, které s sebou přivezl temperamentní Boban i Marko Markovič Orkestar. V pátek zalily příjemné prostory zahrady Kooperativy houslové tóny Bohuslava Matouška a jeho studenta Jakuba Junka a čtvrtek patřil dvěma velkým B - Johannu Sebastianu Bachovi a bravurnímu violoncellistovi Jiřímu Bártovi. Mezinárodní hudební festival v Krumlově se překlápí do druhého poločasu.
Bárta ovládl čtvrteční večer
Uhrančivý Jiří Bárta si dal těžký úkol, který ale perfektně zvládl. Na pódiu totiž vystoupil úplně sám a diváky tak strhnul sólovým koncertem. Ovace obecenstva v Maškarním sále se po přednesu tří Bachových suit pro sólové violoncello zdály být nekonečné.
„Bach se dá hrát mnoha způsoby - akademicky s úctou k velikánovi nebo naopak srdcem, vášnivě i něžně. Když jsem byl mladý, byl jsem před Bachem takříkajíc v předklonu, bál jsem se uvolnit a hrát zcela po svém. Dnes už si troufám s ním přes propast času rovnocenně komunikovat. Hrát bez obav, s potěšením z té bohatosti, kterou Bachova hudba nabízí," svěřil se charismatický violoncellista po koncertě.
Na pódiu jako v transu
V hlavě nosí tisíce not a celý koncert zahrál zpaměti, což ještě umocňovalo dojem jakéhosi transu, do kterého se při koncertování dostal. Na pódiích tráví takřka celé léto, do Krumlova přijel po koncertech v americkém Newportu a španělském Madridu. „Někdo rád během letních měsíců odpočívá, užívá tepla a slunce. Mě ale naopak baví vystupování, protože jsem nabitý energií, která mi za zimního chladu a temna schází," vyprávěl po koncertě.
Čtěte také
Bach vytvořil pro violoncello úhelný kámen, říká Bárta
Na festivalu není poprvé, hrál tady už téměř v jeho začátcích. Pokaždé se ale snaží nabídnout něco nového, i proto letos zvolil Bacha, přestože se věnuje hlavně „oprašování" starých a zapomenutých melodií. Momentálně ale staré písně znovu ožívají ne na starém, ale na úplně novém violoncellu, které si s sebou přivezl i do Krumlova.
„Skoro se mi chce říct, že bývá běžným a možná i trochu snobským zvykem klanět se nástrojům starým dvě tři století, ale přitom některé ze současných se jim plně vyrovnají," mluví o violoncellu, které mu vytvořil uznávaný stavitel nástrojů z Alp. Zatím má instrument jen „v zápůjčce" a rozhoduje se, zda jej koupí.
Učitel a jeho student
Téměř dvoumetrový Bohuslav Matoušek ovládl se svými houslemi v pátek 3. srpna zahradu Kooperativy. V útulném prostředí, kde se hudba rozléhá přes koruny stromů a nese se až nad Vltavu, a kde diváci sedí v bělostných židlích na zeleném trávníku, vystoupil i se svým studentem z pražské HAMU Jakubem Junkem, který patří k jeho nejnadanějším žákům.
„Bez přehánění to považuji za velkou poctu a zážitek. Trému snad ani nemám větší než jindy, spíš pocit větší zodpovědnosti, protože přízeň takového mistra houslí, jakým pan profesor Matoušek je, příslušně zavazuje," svěřil se Junek. Houslisty doprovázeli členové Collegia Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Společně zahráli repertoár od Haydna a Mozarta.
Čtěte také
Hudbu Martinů mám rád, ale Bohuslav se jmenuji po otci
Matoušek nedá na malebné jihočeské město dopustit. „Český Krumlov je mi už dlouho velice blízký, protože v nedaleké Zlaté Koruně pravidelně pořádám interpretační kurzy a do města, po právu uvedeného na seznamu chráněných památek UNESCO, pokaždé rád zajíždím," komentoval při zkoušce.
Divocí Markovičové
Jako předchozí týden i teď v sobotu ovládalo přípravy koncertu srbského divokého orchestru počasí. Nikdo nechtěl, aby temperamentní Srby s trumpetami zahnala bouřka, jako se to před týdnem stalo Tolgovi Kashifovi s jeho Queen Symphony. Tragický scénář se naštěstí neopakoval a o půl deváté na pódium doslova vystřelili trumpetisté legendární dechové kapely Boban i Marko Markovič Orkestar.
Soubor, který natočil hudbu k filmům Underground nebo Arizona Dream, je právem považován (ještě společně s orchestrem krajana Gorana Bregoviče) za nejrychlejší dechovku na světě. Marka přitom od dětství od trumpety zrazovali, nakonec si ale ve čtrnácti letech svoje místo v otcově kapele vydobyl a nedávno jí dokonce začal velet.
Čtěte také
Marko Markovič: naše hudba je čerstvá, chutná výživná!
„Celá kapela je skvělá. A vůbec nehrají jen dechovku. Chvílemi jako by to byl skoro jazz nebo blues," chválili po koncertě kritici, kteří se shodli na tom, že Marko je jedinečný, a to i když hraje, i když zpívá. Hudba byla natolik živá, že některé divačky vstaly ze židlí a neváhaly se dát do tance. K tomu navíc měly k dispozici i jídlo, které doslova přetékalo z úctyhodně přeplněných stolů.
Druhý poločas začíná!
Festival se nacházejícím víkendem překlápí do své druhé poloviny. Ve čtvrtek vystoupí Panochovo kvarteto, pátek ovládne barokní Musica Florea, v sobotu pak do Pivovarské zahrady vpluje originálně pojatý jazz v podání desítky nejlepších trumpetistů světa, které vede Němec Otto Sauter. Mezi desítkou perfektních hudebníků se ocitl i sólotrumpetista Symfonického orchestru Českého rozhlasu Marek Zvolánek.
