Koronavirová uzávěra v předchozích dvou letech tvrdě dopadla na divadla, jež zůstala dlouhé měsíce uzavřena, nebo fungovala jen omezeně. Soubory vysílaly online, uváděly své inscenace na streamovacích platformách, vytvářely speciální pořady, talkshow či podcasty.
Zrodilo se také několik nových projektů. Jiří Havelka v pražském Národním divadle natočil drtivou "dokumentární anatomii masové vraždy" nazvanou Očitý svědek. Na téže scéně nebo v Divadle Na zábradlí vznikly takzvané audiowalky Linka: Makropulos a Kleopatra. Oživit divadlo v bezprecedentní situaci se tehdy rozhodl i filmový režisér Viktor Tauš, z jehož iniciativy se za pandemie napříč několika scénami zrodil projekt nazvaný Film naživo.
Na plátna kin se díky němu dostalo několik představení, která v nedivadelních prostorech zachytil malý štáb. Inscenace natáčel v jednom kontinuálním záběru a přenášel v přímém přenosu. Jednou z nich bylo drama Amerikánka, které mělo v Taušově režii divadelní premiéru před necelými čtyřmi roky na holešovické scéně Jatka78.
Inscenace, kde v dvojjediné roli excelují Tereza Ramba a Eliška Křenková, se již dočkala několika modifikací reagujících na těhotenství první z hereček. Různě však vyzněly i přenosy v rámci Filmu naživo, pokaždé z odlišného prostředí. Z těchto záznamů byla teď Amerikánka sestříhána do verze, kterou v únoru začala promítat kina a ke zhlédnutí je na webu v rámci trilogie Divadlo ve filmu.
Hubená jako lunt
Amerikánku, jež získala nominaci na divadelní Cenu Marka Ravenhilla, inspiroval skutečný příběh z husákovského Československa 80. let minulého století. Protagonistkou je nezletilá dívka Ema Černá, která vyrůstá v dysfunkční rodině. Matka, jež se nedokázala postarat ani sama o sebe, ji opustila, otec už dávno před tím údajně odjel do Ameriky.
Společensky i sociálně vyvržená Ema putuje do dětského domova, nějaký čas tráví v pěstounské péči, až skončí v pasťáku. Vydržet kruté útrapy, šikanu a ponižování jí pomáhají nezdolná víra v sebe sama, touha po svobodě a entuziastická iluze, že jednou pozná tátu a uvidí bájnou Ameriku.
Amerikánka je velmi osobní projekt a Viktora Tauše "pronásleduje" již více než dvě desetiletí. Původně filmový nerealizovaný scénář Evity Naušové inspiroval osud dívky, kterou Tauš poznal na ulici v době, kdy sám žil jako bezdomovec. Do divadelního jazyka látku převedl David Jařab. Právě on přišel s nápadem nekoncipovat příběh jako scénický monolog, ale vytvořit dvě varianty hrdinky, jež vzájemně vedou vnitřní dialog i boj.
Inscenace je nepředstavitelná bez výkonů dnes dvaatřicetileté Terezy Ramby a o půl roku mladší Elišky Křenkové. Obě se dělí o roli Emy i několik vedlejších postav, se kterými se aktérka příběhu setkává.
Herecká i osobnostní symbióza Ramby s Křenkovou je výjimečná. Subtilní herečky dokonale naplňují představu o hlavní postavě, kterou autoři popisují slovy "hubená jako lunt, ale v očích blesky". Tereza Ramba ztvárňuje její živelnější, bojovnější a dominantnější část, Eliška Křenková pak její druhé já - zranitelnější, váhavější a uzavřenější. Obě dokážou být dětsky hravé, občas ale přepínají do natolik vypjatých poloh, až z nich jde strach.
Jednou se sejdeme
Divadelní stylizaci film místy zachovává, například ve scéně, kdy jedna v náznaku tluče pěstmi do hlavy té druhé. Emotivní, místy expresivní projev však obě představitelky přizpůsobily potřebám kamery, do jejíhož objektivu často přímo sdělují své repliky. Vliv mají i odlišná prostředí.
"Teď nás rozdělili, ale jednou se sejdem’, a pak už budem’ spolu napořád," namlouvá si v souvislosti se svou rodinou malá Ema. Ta slova obrazně platí i pro vizuální podobu filmu. Ten předchozí samostatně natočené záznamy Amerikánky kombinuje a prostřihává, díky čemuž vzniklo nové kinematografické dílo.
Značná část filmu se odehrává ve velkém multifunkčním sále Jatka78. Tedy na domovské scéně, kde se Amerikánka hrála na obří několikastupňové dekoraci vytvořené z černých geometrických útvarů.
V rámci projektu Film naživo ale Viktor Tauš v duchu takzvaného site-specific divadla "vytáhl" Amerikánku i do jiných, atypických prostor: na vzletovou ranvej, do pískovny, klece pro hyeny či opuštěného dětského sanatoria.
Jednotlivá prostředí se před kamerou střídají nepravidelně a nepředvídatelně, občas i uprostřed jedné věty. Ačkoliv není dodržena jednota místa, času a děje, díky strhujícím výkonům obou protagonistek výsledek nepůsobí roztříštěně. Naopak skoro rušivě vyznívá sekvence, kdy dvojice scénu opustí a před kamerou se objeví dívčini hádající se pěstouni v podání Kláry Melíškové a Davida Novotného.
Sevřenost příběhu poněkud rozvolňují i pasáže, v nichž zaznívají anglicky zpívané písně autora hudby Petra Ostrouchova, jenž v příběhu vystupuje v úloze kytaristy Káji Bílého. Do některých je zapojena i skupinka v plenéru přihlížejících diváků. Emocionální esencí Amerikánky se stává hudební modlitba Amy’s Prayer.
Pohled do tváře
Taušův filmový experiment inovuje formát běžného divadelního záznamu. Nemůže sice suplovat "živý" kontakt herců s diváky, nabízí však odlišný zážitek než zafixovaný celkový pohled na jeviště z jednoho sedadla v hledišti. Pohyblivá kamera Martina Douby snímá herečky z bezprostřední blízkosti i různých úhlů, krouží kolem nich a voyeuristicky jim pohlíží do tváří.
Amerikánka již nyní existuje na několika uměleckých platformách, stále však neřekla poslední slovo. Momentálně se na divadle nehraje, vrátit by se na jeviště ale měla. Kromě fotografické knihy Tomkiho Němce pak Viktor Tauš chystá i "regulérní" filmovou verzi, která příběh dovypráví do současnosti. Premiéru bude mít příští rok.
Projekt Divadlo ve filmu zaštiťuje ještě záznamy dvou netradičně inscenovaných dramat Maryša a Macbeth - Too Much Blood. Rafinovaně zmodernizované vrcholné dílo bratří Mrštíků pro pražské Národní divadlo nastudoval Jan Mikulášek a Viktor Tauš zrežíroval jeho filmový převod. Provokující variaci na Shakespearovu tragédii, v níž se hovoří pouze elementární angličtinou, pak v Divadle Na zábradlí připravil David Jařab a sám se ujal filmové interpretace.
Na rozdíl od Amerikánky byla obě představení natočena výhradně v původním jevištním prostředí. Obě zaujmou svébytnou interpretací klasické látky, nápaditou scénografií i znamenitými hereckými výkony Pavly Beretové v úloze Maryši nebo Anežky Kubátové a Miloslava Königa, kteří ztvárnili ústřední krví zbrocený královský pár v Macbethovi.
Právě jejich intenzivní gesta a mimiku zprostředkovává kontaktní kamera v tak intimních detailech, až si divák může připadat, jako by sám vstoupil na jeviště.
Divadlo ve filmu: Amerikánka
Filmová a divadelní režie: Viktor Tauš
Premiéra v kinech 15. února, film je k vidění na platformě Filmnazivo.cz.
