Jak přežít děcák. Voříšková a Křenková hrají divadlo dle skutečného příběhu

Drsný příběh Emy Černé by mohl být psychicky náročnou podívanou, režisér a herečky jej naštěstí naplnili také humorem.
Foto: Bet Orten
Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
13. 9. 2018 8:00
Populární herečky Tereza Voříšková a Eliška Křenková se v inscenaci Amerikánka dělí o roli dívky, jež prošla dětským domovem, pěstounskou péčí i pasťákem.

Pilník přitlačený na rozmlácenou tvář možná nebyl největší bolestí, jakou do svých osmnácti let zakusila Ema Černá.

Skutečný příběh dívky, která v době totality prošla dětským domovem, pěstounskou péčí a navrch pasťákem, nabyl jevištní podoby. Pod názvem Amerikánka jej ode dneška uvádí pražské divadlo Jatka 78.

Režisér Viktor Tauš si pro své drama vybral dvojici mladých a populárních hereček: devětadvacetiletou Terezu Voříškovou a o rok mladší Eliškou Křenkovou. Při predpremiéře bylo patrné, jak hluboko pod kůži se oběma herečkám dostala postava Emy, o jejíž vnitřní dialogy se dělí. Při vřelé děkovačce měly dívky co dělat, aby opanovaly emoce.

"Při mně vždycky stálo štěstí. Anebo jsem tomu jenom věřila a ono se nakonec objevilo," říká na závěr hrdinka, jejíž dospělost je na dosah, a s ní také vyhlídka na dvojí svobodu: nejenže ji už za pár týdnů pustí z pasťáku.

Navíc začal státní převrat, probíhá sametová revoluce, otevírají se hranice. A tak se protagonistce možná splní sen, že odjede za otcem, který na ni čeká za mořem. O tom Ema nepochybuje - i když závěrečná pointa naznačuje něco jiného.

Právě víra, že někde ve svobodné Americe čeká tatínek, pomohla malé holce, která se v děcáku počůrávala, vydržet všechna nepochopení, šikanu a různé podoby krutosti, které ji potkávaly v nových "domovech". Dokonce se v pasťáku stala tou, která má hlavní slovo a chrání druhé.

Drsný příběh Emy Černé by mohl být psychicky náročnou podívanou, režisér a herečky jej naštěstí naplnili také humorem. Jemným, situačním i dětsky naivním.

Voříšková a Křenková si Emu přivlastnily, každá po svém ji oživuje kuráží, drzostí i křehkostí.

Ema Černá na své cestě překoná dětský domov, pěstounskou péči i „pasťák“. | Video: Jatka 78

Scénu tvoří pětadvacet metrů hluboká černá dekorace, jakási víceúrovňová tribuna, po které představitelky šplhají jako myši v kleci.

Na hrbolatých zdech, jež nesou stopy někdejšího průmyslového provozu, se občas promítají autentické fotografie z osmdesátých let a na rampě umístěné při zadní stěně divadelního sálu v jednu chvíli vystoupí zpěvák ve zlatém obleku s kytarou. Je to hudebník, někdejší člen skupiny Sto zvířat Petr Ostrouchov. Jeho píseň dokonale vystihuje sladkou, sentimentální touhu po něčem vzdáleném - po Americe, zemi svobodě zaslíbené.

Režisér Viktor Tauš se s Emou Černou, či spíše s jejím předobrazem, seznámil před necelými dvaceti lety v době, kdy žila na ulici. Rozhovor s ní mu scenáristka Evita Naušová pomohla upravit do podoby filmového scénáře, za který v roce 2014 získali v Cannes cenu za nejlepší nerealizovaný východoevropský scénář.

Voříšková a Křenková si Emu přivlastnily, každá po svém ji oživuje kuráží, drzostí i křehkostí.

Amerikánka ale Tauše přitahovala dál, proto požádal dramatika a režiséra Davida Jařaba, aby text upravil pro divadlo.

"Na přání Viktora Tauše jsem se pokusil najít klíč, jak tento silný příběh převést do divadelního jazyka," říká Jařab, který se prý snažil zachovat atmosféru a zároveň příběh posunout do trochu metafyzičtější roviny, kterou podle něj divadlo vyžaduje.

"Z desítek postav tak nakonec zůstaly jen dvě podoby hlavní hrdinky, které spolu vedou vnitřní dialog a suplují veškeré vnější elementy světa i postavy, jež Emu Černou v jejím nesmírně složitém životním příběhu obklopují a atakují," popisuje dramatik proměnu textu.

Amerikánka

Režie: Viktor Tauš
Autoři: David Jařab, Evita Naušová
Jatka 78, Praha, premiéra 13. září, nejbližší reprízy 14. září, 27. a 28. listopadu a dále 26. až 28. února 2019

Příběh je pro Jařaba cenný tím, že ukazuje sílu víry. "Pokud člověk cítí naději, byť třeba falešnou, dokáže překonat opravdu mnohé. Je to portrét stinných momentů dětí z problematických rodin v době totality, ale zároveň příběh, který by se v určitých obměnách mohl stát kdykoliv. Nejsme imunní vůči lhostejnosti k jiným, ať máme demokracii a žijeme v relativním blahobytu," dodává Jařab.

Režisér Tauš ale ani po divadelním uvedení s Amerikánkou nekončí. Na podzim 2019 prý začne vznikat ještě filmová verze a také stejnojmenná kniha.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 14 minutami

Dálnice D11 z Hradce do Jaroměře se autům otevře 17. prosince

Dokončovaný úsek dálnice D11 z Hradce Králové do Jaroměře se motoristům otevře 17. prosince. Stát bude 4,1 miliardy korun bez DPH. Jde o největší současnou stavbou na území Královéhradeckého kraje, řekl ředitel Ředitelství silnic a dálnic Radek Mátl. Na úseku u Smiřic se v sobotu konal den otevřených dveří.

"Za necelé tři měsíce po dálnici budou jezdit auta. Diskutujeme dnes s lidmi přípravy silnic. Je to samozřejmě trochu sebeprezentace, ale chceme ukázat, že příprava a stavba dálnice není jednoduchá," řekl Mátl.

Stavba je rozdělena na dva úseky z Hradce Králové do Smiřic a ze Smiřic do Jaroměře. Stavba trasy do Jaroměře začala v dubnu 2019, z Hradce do Smiřic se buduje od února 2019.

"My jsme dokonce zrychlili, stavba se měla otevírat až v příštím roce během průběhu léta, podařilo se nám se zhotovitelem vyjednat zkrácení lhůty o osm měsíců. Příprava dálnice trvá daleko déle, to jsou někdy i desítky let," řekl Mátl. Šest až deset let příprava podle Mátla zabere vždycky.

D11 z Prahy do Hradce Králové a na státní hranici s Polskem začal stát budovat v roce 1978 a od roku 2017 dálnice končí v Hradci Králové. Z plánovaných 154 kilometrů dálnice se jezdí zhruba po 91 km. Stavba z Hradce do Jaroměře navazuje na úsek dálnice z Hradce Králové, měří 22,4 kilometru. Vede podél současné silnice první třídy na Jaroměř a Náchod. Za Jaroměří se napojí na silnici I/37.

Zdroj: ČTK
před 44 minutami

Vyhlaste klimatickou nouzi, žádá německý aktivista. Už 27 dní drží hladovku, nyní přestal pít

Klimatický aktivista Henning Jeschke, který od 30. srpna drží v Berlíně hladovku, dnes přestal přijímat tekutiny. Pít dnes přestala také Lea Bonaseraová, která začala držet hladovku tento týden. Dvojice protestní akci vystupňovala poté, co sociálnědemokratický kandidát na kancléře Olaf Scholz nevyslyšel jejich ultimátum a veřejně neprohlásil, že v Německu panuje stav klimatické nouze. Scholz oběma přislíbil, že se s nimi sejde až po volbách.

Hladovkáři původně žádali, aby se s nimi do čtvrtka sešla trojice kancléřských kandidátů. Těmi jsou vedle Scholze konzervativec Armin Laschet a Annalena Baerbocková ze strany Zelených. Trojice původně oznámila, že s aktivisty bude jednat po volbách. Později organizátoři protestu uvedli, že Baerbocková ve čtvrtek tábor hladovkářů na louce u Sprévy nedaleko sídla parlamentu a kancléřství navštívila a s mladými lidmi hovořila.

Ve čtvrtek aktivisté vyhlásili nové ultimátum, které se týkalo jen Scholze, protože Laschet podle nich zcela zklamal. Sociálnědemokratický kancléřský kandidát výzvu k veřejnému prohlášení o klimatické nouzi nesplnil, Jeschkeho a Bonaseraovou nicméně vyzval, aby hladovku ukončili. Opětovně slíbil, že společné setkání se může uskutečnit po volbách.

"Scholzovi přes rty ani jednou nepřešel výraz ´klimatická nouze´," řekl na videu zveřejněném na Twitteru 21letý Jeschke, když oznamoval, že přestává přijímat tekutiny.

Hladovku původně zahájilo 30. srpna sedm aktivistů, šest z nich ale začalo postupně opět jíst. Tento týden se k Jeschkeovi, který odmítá potravu jako poslední z původní skupiny, přidala 24letá Bonaseraová. Dnes oba přestali také pít.

Zdroj: ČTK
Další zprávy