Oba spojuje nová inscenace Jako lvi aneb Sestup a vzestup pana B. uvedená v pražském Divadle X10. Hlavní roli ztvárnil Kryštof Bartoš známý z loňského kriminálního seriálu Devadesátky.
Šestatřicetiletý Hába běžně režíruje v kamenných divadlech a tam možná někdy dělá kompromisy. Kromě toho však nezávisle tvoří pod značkou Lachende Bestien. Skupina zpočátku generačně spřízněných přátel a spolužáků, dnes reprezentovaná Michalem Hábou, skladatelem a příležitostným hercem Jindřichem Čížkem s jevištní výtvarnicí Adrianou Černou, vznikla roku 2011. Tehdy v Eliadově knihovně pražského Divadla Na zábradlí představila punkovou inscenaci nazvanou 120 dnů svobody.
Zatímco se česká nezávislá scéna vyvíjela a Hábovo renomé rostlo, uskupení se esteticky i názorově vyprofilovalo a získalo příznivce. V letošní sezoně změnili Lachende Bestien také působiště. Z žižkovské Venuše ve Švehlovce, která pojme 150 lidí, se přestěhovali do jiného podzemního, avšak skoro dvakrát tak velkého prostoru, Divadla X10 nedaleko Národní třídy.
Ještě na staré adrese Hába před pandemií režíroval hru dramatika Romana Sikory Zámek na Loiře. V ní český ministr či oligarcha odklízí mimo zraky veřejnosti svou manželku, s níž pak podplacený personál na zámku kvůli penězům hraje hry za hranicemi vkusu a důstojnosti. Inscenace nastolovala témata jako novodobé otroctví či úpadek elit. Dvaapadesátiletý Sikora píše o politice či ekonomice dlouhodobě, například pro brněnské Divadlo Feste vytvořil fiktivní přenos z pohřbu exprezidenta Václava Klause nebo hru o podnikateli Petru Kellnerovi.
Režisér Hába s textem obvykle nakládá volně, v případě Sikorovy hry o oligarchově manželce však zůstal v pozadí. Jako zaujatý čtenář se nechal vést specifickým způsobem sdělení a držel se příběhu. Sobě vlastní dekonstrukci, komentář a žánrovou parodii potlačil ve prospěch autora a častého opakování replik.
Obdobnou strategii zaujímá také v nové inscenaci o něco staršího Sikorova textu nazvané Jako lvi aneb Sestup a vzestup pana B. Její antihrdina pan B. je nejprve bankéř, posléze bezdomovec, vždy a za všech okolností však bryskní a všehoschopný barbar, kterému jde o jediné: mít hodně babek. Lev neboli král džungle v názvu odkazuje k dravosti a hrabivosti, neboť podobně jako někteří čeští podnikatelé či politici z 90. let minulého století hrdina věří, že každý je svého štěstí strůjcem - a mantru aplikuje i na ulici nebo pod mostem.
Anabáze pana B. dokumentuje, jak snadný je pád na sociální dno, nakolik ideologie drtí charakter a kterak do společenského povědomí coby údajnou normu vnáší jeden způsob myšlení - v tomto případě individualismus a víra v silné jedince, jejichž úspěch se měří penězi.
Kariérní pád pana B. je přitom groteskní, přivodí ho poraněné koleno. Protagonista se ocitá v platební neschopnosti a končí coby "socka" na ulici. I tam dokáže zužitkovat podnikavého ducha a stává se nejúspěšnějším bezdomovcem, než ho zase zradí koleno. Jeho potupná smrt v turisty frekventované Celetné ulici je pak impulzem ke zmrtvýchvstání a vykoupení, avšak znovu v duchu podnikatelského étosu 90. let. Postava se dostává do pekla, kde může nastat repete.
Autor textu Sikora se tentokrát přibližuje k cykličnosti her Nikolaje Vasiljeviče Gogola nebo absurdním dramatům Eugèna Ionesca z 20. století. Závěrečné ponaučení připomene Lehrstücke neboli didaktické texty Bertolta Brechta, ovšem postavené na hlavu.
Režisér Hába si vystačí s málem, a přece je to navzdory dominanci textu dynamická, nápady nabitá podívaná. Hybnou silou vyprávění pana B. se stává sama podoba jeho výpovědi: vychýlená ze syntaxe, postavená na logice jednoslovných vět s chybějícím podmětem i přísudkem a sklony k opakování. To vyžaduje detailní režijní, zejména hereckou práci s důrazy a významem řečeného.
Na podvratně komickém textu, utuženém jízlivým humorem, by si herec mohl snadno vylámat zuby. Režisér jej doplňuje jemnými, leckdy primitivními, zato účinnými gagy po vzoru zakopnu, spadnu a natluču si nos. Jarmareční humor se u Háby neobjevuje poprvé, pracoval s ním už v Zámku na Loiře i loňském projektu Lachende Bestien podle novely Heinricha von Kleista nazvaném Kohlhaas.
V novince diblíkovsky skotačí dva herci ve žlutých kuliších a punčocháčích s černými dámskými lodičkami coby nálepky s nápisem "exekučně zabaveno". Tragický moment protagonistovy ztráty majetku překlápějí v zábavné extempore.
Právě kostýmy Adriany Černé, kdy například bezdomovci oblékají šusťákovky a plastové pantofle, z nichž jim čouhají ponožky, dotváří či některými detailními znaky vtipně glosují situace a postavy. Stejnou úlohu mají hudební znělky a vstupy Jindřicha Čížka, který je jako obvykle přítomen na scéně a specifickým hereckým projevem "ze zálohy" jistí některé obrazy.
Na scénografii se významně podílí prostor. Když v jedné bizarní scéně pan B. potkává tlustou holčičku a její matku, naddimenzované stíny herců dopadají na ohromnou betonovou stěnu Divadla X10.
Režisér obsadil aktéry, s nimiž už dříve spolupracoval, tentokrát samé muže. Kryštof Bartoš hraje pana B. a ostatní figury či personifikované věci ztvárnili Mark Kristián Hochman s Ondřejem Jiráčkem a hudebníkem Čížkem. Působí radostně, z excentrické travestie se dokážou rychlým střihem ztišit a brechtovsky suše komentovat dění. Dobře rozumí pronášeným větám, jdou po jejich smyslu nehledě na obtížnou formu.
Spojení Hába a Sikora se už podruhé ukazuje jako více než životaschopné. Divadlo je pro ně prostorem systémové kritiky, kterou však neberou smrtelně vážně. Umí bavit i provokovat. Vystačí si s málem, a přece zasáhnou.
Divadlo
Jako lvi aneb Sestup a vzestup pana B.
Režie: Michal Hába
Divadlo X10, Praha, premiéra 13. ledna, nejbližší repríza 12. února.
