Moskoviáda. Ukrajinský intelektuál se probíjí duchovní bídou ruské společnosti

Marie Reslová Marie Reslová
5. 1. 2023 12:00
Pozoruhodné novele Moskoviáda ukrajinského spisovatele Jurije Andruchovyče dal v pražském Divadle X10 scénickou podobu režisér Dušan David Pařízek. Delirické putování fiktivního básníka kulisami Moskvy a hroutícího se Sovětského svazu, které mělo premiéru před Vánoci, je groteskním obrazem ruského světa a jeho imperiálního myšlení i působivou inscenací se silnou atmosférou.

Projekce budov nebo tváří na oprýskané stěně syrového, vybydleného sálu Divadla X10 přibližuje monumentální bezútěšnost moskevských ulic s mrazivým účinkem. Hrozivé stíny vrhají na zeď naddimenzované kožešinové ušanky na hlavách herců Stanislava Majera a Martina Pechláta, kteří se střídají v rolích protagonisty Andruchovyčovy knihy: básníka Otta von F. a jeho alter ega.

Své oblíbené scénografické prvky - segmenty čtvercové scény pokryté volně položenými prkny a projekce z meotarů - režisér Pařízek doplňuje efektním svícením, výrazně modelujícím prostor. S pomocí relativně jednoduchých prostředků vznikla sugestivní podívaná: konstrukce ponurých, fantaskních a někdy až klaustrofobicky působících městských labyrintů, jež upomínají na ruskou výtvarnou avantgardu minulého století.

Otto von F., schizofrenně rozdvojený a prakticky nepřetržitě zahánějící kocovinu špatným alkoholem, bloudí moskevským peklem a naráží na přízraky ruského života i dějin. Absolvujeme s ním halucinační pouť z ubytovacího zařízení literárního institutu přes páchnoucí bufet a zašlý byt až do obludného podzemí obchodního domu Dětský svět.

Sdílíme protagonistova ožralecká extempore, bizarní milostné epizody, pocity viny z vlastní slabosti a kontaktů s KGB. Bavíme se výstižným povahopisem různých národností odsouzených ke "svobodnému" soužití v rámci megalomanského státu a obskurní identitou všelijakých individuí, která hrdina potkává - v groteskní zkratce je zpodobňují Gabriela Míčová s Václavem Marholdem. Doléhá na nás hrůza člověka uvíznuvšího v kafkovském soukolí represivních složek. A na konci této šílené "iniciační" cesty možná prohlédneme a dospějeme s Ottem von F. ke strašlivému poznání.

Prorocká vize impéria

Jedenapadesátiletý režisér Dušan David Pařízek po úspěšné éře v pražském Divadle Komedie pracuje převážně na německy mluvících scénách. Jeho občasné návraty mají vždy punc výjimečnosti. Po předloňské režii posledního textu Petera Handkeho v Divadle na Zábradlí si pro hostování tentokrát vybral nezávislé experimentální Divadlo X10 a co do rozsahu útlý "strašidelný román" Jurije Andruchovyče. Dnes jeden z nejznámějších ukrajinských spisovatelů, jinak také básník, překladatel a esejista se v něm během několika měsíců roku 1992 "vypsal" z pobytu v ruské metropoli, kde studoval na Literárním institutu Maxima Gorkého.

Moskoviáda je jakousi fiktivní autobiografií. Osobní zkušenost autora byla nepochybně zásadním zdrojem, ovšem míra fantaskní nadsázky, mystifikace i sebeironie je veliká a příběh jasně směřuje k literární fikci.

Permanentně opilý hrdina se ocitá v situacích sice burleskních a nadsazených, avšak ve vztahu k realitě nemilosrdně přesných, vystihujících podstatu ruské skutečnosti a mentality. Jeho ukrajinské kořeny mu připomene snové setkání s bájným králem Olelkem i KGB, když ho vydírá dědečkem sloužícím v německé armádě. Díky spisovatelovu nevšednímu zacházení s jazykem plným důvtipných narážek a odkazů je to také neobyčejně zábavné čtení.

Současně próza funguje jako jasnozřivá esej. V závěru se ocitáme na konferenci nebožtíků neboli sjezdu vlasteneckých sil, kde formativní osobnosti ruských dějin a politiky jako Kateřina Veliká, Ivan Hrozný a Vladimir Iljič Lenin, generál Alexandr Vasiljevič Suvorov z 18. století či zakladatel Čeky Felix Dzeržinskij v době rozpadu Sovětského svazu sní o budoucí "konsolidaci" a síle "Supervelmoci". V projevech formulují, jak toho dosáhnout.

Skoro se nechce věřit, že ukrajinský spisovatel před třiceti lety naprosto přesně předpověděl současné dění, záměry, argumentaci a postupy ruské vlády, jejichž zvrácenost mohla - alespoň do loňské invaze na Ukrajinu - působit jako nadsázka.

V tomto směru jde skutečně o dílo "věštecké", jak Moskoviádu nazval Alexej Sevruk, jeden z jejích překladatelů do češtiny. Skvostný převod, na němž pracoval s Miroslavem Tomkem, vydalo před osmi lety nakladatelství Fra.

Stanislav Majer a Martin Pechlát společně ztvárnili ústřední roli. Sehraní jsou ještě z dob pražského Divadla Komedie.
Stanislav Majer a Martin Pechlát společně ztvárnili ústřední roli. Sehraní jsou ještě z dob pražského Divadla Komedie. | Foto: Patrik Borecký

Stíny ze záhrobí

V současné inscenaci jsou postavy neustále pronásledovány svými naddimenzovanými siluetami, stíny odrážejícími se především na zadní stěně jeviště. Každý jako by měl v zádech dvojníka. Nebo fízla. Nebo přízrak krvavých dějin.

Přes všechnu ironii a zábavnou grotesknost herecké interpretace, již krásně podtrhují kostýmy Kamily Polívkové, má Moskoviáda tísnivou atmosféru. Burleskní řehot, který vzbuzují všichni ti opilí zoufalci, jako by tryskal z kalného, bezvýchodného smutku.

Pro Pařízkovu adaptaci, jež se chronologicky a s respektem drží předlohy, je určující autorovo pojetí hrdiny románu. Rozdvojený Otto von F. svůj příběh současně vypráví i prožívá, jako aktér i pozorovatel a glosátor sebe sama. Přirozeně se tak nabízejí dialogy, které protagonista představovaný dvěma herci vede se sebou, svým alter egem nebo vnitřním hlasem. Jednou je víc Pechlátem, jindy Majerem. Nakonec jakási zvláštní schizofrenie lidské existence a myšlení bývá pro totalitní režimy typická, známe to dobře z dob předlistopadových.


Oba herci, sehraní od Pařízkovy éry v Divadle Komedie, dvojdomost postavy dokáží naplno využít, rozehrát, a ještě občas zcizit odstoupením "do civilu". Společné ztvárnění ústřední role si vyzkoušeli už vloni na Zábradlí v inscenaci Handkeho textu Zdeněk Adamec, jsou na ten úkol výborně připraveni a ve skvělé kondici. Jejich portrét ukrajinského intelektuála, probíjejícího se duchovní bídou moskevské společnosti, snícího i selhávajícího, obelhávajícího sama sebe a přitom vědoucího, je strhující.

Gabriela Míčová a Václav Marhold jim srozuměně "přihrávají". Míčová rozvine svůj ďábelský temperament a smysl pro grotesknost v roli Ottovy sadistické milenky Galji nebo cikánského barona, Marhold, coby zoufalý gurmán, v ódě na bujón v zaplivaném moskevském bufetu.

Divadlo

Jurij Andruchovyč: Moskoviáda
Režie, dramatizace a scéna: Dušan David Pařízek
Divadlo X10, Praha, premiéra 18. prosince, nejbližší reprízy 25. a 26. ledna a znovu 6. a 7. února.

 

Právě se děje

Další zprávy