Divadlo

Recenze: Špinar drasticky seškrtal Shakespeara a v Národním ho nabízí jako komedii pro teenagery

Daniel Špinar učinil další krok na cestě za proklamovanou proměnou činohry první scény v generační divadlo 21. století. Jestliže doteď nebylo zřejmé, co si pod pojmem generační představuje a jakou skupinu diváků chce oslovit, po premiéře Shakespearova Snu čarovné noci máme jasno. Drasticky seškrtaná komedie potěší teenagera, který miluje showbyznys a jemuž vlhnou oči, když na jevišti Národního divadla rozkóduje odkaz na americký velkofilm.

Recenze: Vzkříšení je hereckým koncertem Dejvického divadla, který ke konci zbytečně zvážní

Dejvické divadlo na samý závěr sezony původně avizovalo slavnou hru německého autora Petera Weisse Marat/Sade, ale vzhledem k náročnosti projektu a nadstandardním provozně-technickým požadavkům přistoupilo ke změně titulu. Náhradní novinka Vzkříšení nese podtitul „dramatizace povídek neznámého autora“. Zároveň je však jako tvůrce uváděn tajemný Daniel Doubt. Spíš než o plnohodnotné představení tentokrát jde o dárek početné skupině skalních fanoušků dejvického souboru.

Recenze: Emocemi nabitý Strýček Váňa v Rokoku vypráví o zmarněných životech

Vypadá to, že jen málokterý z divadelních klasiků rezonuje s pocity dnešního člověka tak silně jako Anton Pavlovič Čechov. Čtveřice jeho vrcholných her z přelomu 19. a 20. století se pravidelně vrací na repertoár našich scén, kde se stává vítanou zatěžkávací zkouškou pro divadelníky, a většinou také zdrojem jedinečných zážitků pro diváky. I když umělecký šéf Městských divadel pražských Petr Svojtka má na kontě předlouhou řadu prací, Strýček Váňa je teprve jeho prvním setkáním s Čechovem. Pod Svojtkovým zkušeným režijním vedením vzniklo na jevišti Rokoka v dobrém slova smyslu tradiční psychologické divadlo, které má velkou dávku naléhavosti.

Glosa: Donutil dosloužil. Sluha dvou pánů se dávno přežil, do Národního divadla nepatří

Vedení činohry Národního divadla se rozhodlo, že šestistou reprízou se jevištní pouť Sluhy dvou pánů ukončí. Miroslav Donutil s tím nesouhlasí, veřejně takový krok dokonce označil za hloupost. Kauzu kolem slavné Goldoniho hry komentuje Saša Hrbotický.

Reklama

Hermiona s tmavou pletí? Jsem nadšená, říká spisovatelka Rowlingová. Rasisty označila za "idioty"

Joanne K. Rowlingová se v rozhovoru pro britský deník Observer vyjádřila k rasistickým komentářům na adresu černošské herečky Nomy Dumezweni, která má v divadelní hře z potterovského světa hrát dospělou Hermionu. Reakce na sociálních sítích ji nepřekvapily: "Řekla jsem si, že idioti budou vždy idioty. Ale co k tomu říci? Takový je teď svět. Noma byla vybrána, protože je nejlepší herečka pro tuto roli," vysvětlila spoluautorka hry Harry Potter and The Cursed Child, která bude mít premiéru 30. července v londýnském West Endu. Dodala, že se rozhodla se nerozčilovat. Z nápadu, že Hermiona bude mít tmavou pleť, je dle svých slov nadšená.

Harry Potter zestárnul a tíží ho "prokleté dítě". Autoři ukázali, jak vypadá jeho rodina

Autoři divadelní hry Harry Potter a prokleté dítě ukázali první obrázky herců v kostýmech. Fanoušci populární kouzelnické série tak mohou obdivovat dospělý manželský pár Harryho (Jamie Parker) a Ginny (Poppy Miller) s jejich synem Albusem (Sam Clemmett). Právě Harry Potter, nyní už pracovník ministerstva kouzel, působí na fotografiích velmi zasmušile a ztrápeně. Že se jedná o záměr, potvrdila autorka předloh. „Jamie Parker jednoduše je Harry. Docela se mi ulevilo, když jsem ho viděla. Roli pochopil naprosto správně,“ popsala serveru Pottermore spisovatelka Rowlingová. Divadelní hra bude mít premiéru 30. července v Londýně, den poté by měl scénář vyjít knižně jako osmé pokračování ságy.

Recenze: Vojtěch Dyk zvládl židovského úředníčka Mundstocka na výbornou. Hře ale chybí víc Fukse

Jako poslední premiéru nachylující se sezony připravilo pražské Studio Hrdinů volnou variaci na román Ladislava Fukse Pan Theodor Mundstock. „Dyk se projevuje jako tvárná osobnost s dokonalým verbálním projevem, splývá s postavou pronásledované bytosti, dodává jí vnitřní sílu i citovost. A vůbec nejpůsobivější je jeho interpretace židovských písní,“ píše o nové hře Studia Hrdinů Saša Hrbotický.

Recenze: Nebeského Heda Gablerová v divákovi vyvolává pocit, že sleduje hemžení laboratorních myší

Už potřetí v rozpětí jedenácti let se režisér Jan Nebeský vrátil do Divadla v Dlouhé, aby inscenoval drama norského klasika Henrika Ibsena. Po Divoké kachně a Eyolfkovi přišla na řadu Heda Gablerová, jedna z Ibsenových nejhranějších a zároveň nejbezvýchodnějších her. Jestliže v původním Ibsenově textu z roku 1890 lze vystopovat alespoň záblesk pochopení pro některé z aktérů, v Nebeského inscenaci divák postavy sleduje nezúčastněně, jako by se díval na hemžení laboratorních myší v akváriu.

Reklama

V Posedlosti Na zábradlí defilují výstřelky a bizarnosti lidského jednání

Novinka Divadla Na zábradlí s lakonickým názvem Posedlost navazuje na předchozí Požitkáře a Hamlety. Opět jde o představení bez tradiční dějové stavby, konstruované jako zřetězení nesouvisejících epizod, kratičkých situací i rozvinutějších, vypointovaných grotesek.

Dnešní děti jsou jiné, museli jsme zrychlit, říká Martin Klásek, Hurvínek i Spejbl dohromady

Spejbl a Hurvínek slaví 2. května už 90. narozeniny. Jedním z těch, kdo jim propůjčili hlas, je i Martin Klásek. V divadle začínal v 70. letech jako jevištní technik a zanedlouho začal alternovat Miloše Kirschnera. Dnešní děti jsou podle něho jiné, a proto se jim musely přizpůsobit i scénáře. "Za našeho mládí bylo všechno klidnější. Děti měly mnohem větší trpělivost. Dnes se všechno kvůli moderním technologiím, počítačům a hrám zrychluje. I my jsme museli proto změnit přístup," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Pavel Liška už nechce být nikdy sám, vzal si proto rukojmí. Ve městě se ale začali ztrácet lidé

Divadlo Kalich uvedlo v režii Petra Novotného hořkou absurdní komedii Už nikdy sám! německého režiséra a dramatika Marca Beckera. Ten v ní řeší fenomén osamělosti lidí ve velkoměstech. Hlavní hrdina, pan Meier (Pavel Liška), se rozhodne řešit svou samotu tím, že si vezme na ulici rukojmí. Jeho čin se stane inspirací pro další singles a po městě se najednou začnou ztrácet desítky a desítky občanů.

Recenze: Cock v Řeznické překračuje hranice bisexuálního trojúhelníku

Divadlo v Řeznické patří k nemnoha pražským scénám, které můžete navštívit prakticky kdykoliv bez rizika, že vám bude naservírován laciný kasaštyk, nebo naopak sebestředná režijní exhibice. Sem se prostě léta letoucí chodí na kvalitní herecké inscenace, ale také za inspirativními myšlenkami. Jinak tomu není ani v případě novinky Cock.

Reklama

Dobytí severního pólu uvede divadlo v angličtině. Snad se Cimrman neobrátí v hrobě, říká Svěrák

Divadelní agentura Echo a Cimrman English Theatre uvedou 15. dubna ve světové premiéře už druhý titul populárních cimrmanologů Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka v angličtině. Po úspěchu hry Záskok, která se v podání volného společenství anglických herců žijících v Praze poprvé hrála před dvěma lety, se nyní na jevišti žižkovského divadla objeví Dobytí severního pólu pod názvem The Conquest of the North Pole.

Stvoření světa bez cenzury. Režisér Karel Janák obsadil do role Boha Jana Rosáka

Stvoření světa - bez cenzury je název první divadelní hry filmového režiséra a scenáristy Karla Janáka. Filmař, na jehož kontě jsou snímky Snowboarďáci, Rafťáci či Deset pravidel, s ní poprvé vstoupí 21. dubna v Divadle Radka Brzobohatého v Praze. Janák tak následoval další filmaře, kteří si čas od času vyzkouší divadelní režii. Jde například o Jiřího Menzela, Juraje Herze, Vladimíra Michálka, Hynka Bočana, Zdeňka Trošku, ale i Jana Hřebejka. Podle ředitelky souboru Romany Goščíkové Janákova hra nabízí s humorem alternativu starozákonnímu příběhu o počátcích světa i stvoření prvních lidí. V hlavních rolích se objeví Jan Rosák (Bůh), Rudolf Hrušínský ml. (Anděl) a Valérie Zawadská (Ďábel).

Mim Boris Hybner začínal v litvínovské chemičce. Jeho vstup do divadla znamenal revoluci

Mim, herec a pedagog Boris Hybner, který v sobotu zemřel ve věku 74 let, patřil mezi nejvýraznější osobnosti české pantomimy posledních čtyřiceti let. Patrně nejvíce se proslavil rozvíjením němé filmové grotesky například v televizním seriálu Gagman či ve slavném představení Na konci zahrady jménem Hollywood. V posledních letech se často objevoval v menších rolích ve filmech.

Radši tisíc bulvárů než mediální koncentrák v čele s Rudým právem, říká Jan Hrušínský

Rozhovor s Janem Hrušínským, známým hercem a principálem Divadla Na Jezerce, nejen o jeho divadelní činnosti, ale také o aktuálním politickém dění a těžkosti všemohoucího bulváru.

S Bárou hrajeme partnery již od Racka. A to už je dnes film pro pamětníky, říká Radek Holub

Radek Holub a jeho manželka Bára Hrzánová se opět scházejí na jevišti a znovu v roli manželské dvojice. Tentokrát se objevují ve hře Začínáme končit v Divadle Kalich. Jejich první divadelní partnerské setkání v Léblově Rackovi v Divadle Na Zábradlí vyústilo v manželství, jež trvá dodnes. Ústřední partnerskou dvojici si zahráli i v inscenacích Frankie a Johnny za svitu luny, Petrolejové lampy či Ženitba.

Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách? Divadla lákají na komedie o bláznech a hormonech

Městská divadla pražská uvedla během jediného týdne na obou svých scénách premiéry se zcela transparentním záměrem: nalákat diváka na žádaný žánr komedie zalidněné mnoha postavami a okořeněné hudbou. Touha po humoru neutuchá, poptávce se musí vyjít vstříc stůj co stůj.

Ceny divadelní kritiky si odnáší ostravská Komorní scéna Aréna

Po vítězství v anketě Divadelních novin dostala cenu za nejlepší inscenaci roku i v Cenách divadelní kritiky, dříve známých jako Ceny Alfreda Radoka. Další ocenění směřují do dvou pražských divadel, jedna do Městského divadla v Kladně.

Recenze: Poletujete sem a tam jako mouchy. Jaký to má smysl? V Dlouhé našli klíč k ruské klasice

Hana Burešová a Štěpán Otčenášek zdramatizovali v pražském Divadle v Dlouhé ruskou klasiku Oblomov. Divák si z inscenace odnáší pocit, že viděl výsledek poctivé divadelní metody, nefalšovaného uměleckého hledání a upřímného zaujetí tématem, bez postranních kalkulů, píše v recenzi Saša Hrbotický.

Reklama