Rozhovor - Samir Hauser patří již od devadesátých let k nepřehlédnutelným personám domácí alternativní hudební scény. V poslední době se mu podařilo cíleně obrátit pozornost českého bulváru ke své kapele Vanessa, když si dal, jak tvrdí, reálnou "lajnu" koksu z bible a v přímém přenosu České televize to doprovodil přívalem obvykle nepublikovatelných výrazů.
Postupoval v tomto případě velmi podobně jako celá řada hvězdiček české popkultury včetně zesnulé Ivety Bartošové a ve zkoušce prudérnosti české mediální scény uspěl. S provokacemi podobného druhu má ostatně bohatou zkušenost v kůži svého alterega Bruna Ferrariho, s nímž je neodmyslitelně spojen obskurní kabaret Zlatá kozačka. Sám pracuje v reklamní agentuře, krátce působil i v bulvárních médiích.
O sdělovací neschopnosti médií, jejich cílových skupinách a obecně o zkostnatělosti, neodvaze a otupování bulvárních i veřejnoprávních médií se nebojí otevřeně mluvit, narozdíl od celé řady mediálních expertů.
Aktuálně.cz: Naposledy jste na sebe upozornil šnupáním z bible, hrozně mě překvapilo, jak prudérní už všichni jsou, například oproti dobám České sody. Následovala knížka Bibleee. Byl to promyšlený projekt, který počítal i se zájmem bulváru?
Bruno Ferrari: Po té, co jsem si heroicky šňupnul z bible, napadlo mě, že bych to mohl navíc ještě trochu zpeněžit. Měl jsem v šuplíku několik psychedelických povídek z mládí, dopsal jsem k tomu několik historek ze života a potom jsem se nechal chvíli prosit od vydavatelů, abych jim text poskytnul. Nakonec jsem to dal tomu, kdo byl ochotnej do knihy nejvíc investovat. Kniha vypadá opravdu moc hezky. Je sice malá velikostí, ale zato velká obsahem. Doporučuju!
A.cz: Řekl jste, že televize je znormalizovaná – co to znamená? Má méně řešit hranice exkrementů, sexu a násilí?
To myslíte vážně tuhle otázku? Je legrační se takhle bavit. Vždyť v televizi není nic, za co by se člověk nemusel stydět. Nejhorší je, že když použiju srovnání s televizemi typu BBC, všichni začnou říkat: "Ale to se přece nedá srovnávat". A to je právě ten problém. Češi jsou zamindrákovaný a přitom by nemuseli. Stačilo by nebejt připosr..., nesrážet talenty, nezávidět. Všechna ta malost mě tady děsí… Ale to už jsme u morálky a to je luxus, který si Češi ještě pořád nemůžou dovolit.
A.cz: Je problém v tom, že televize nemá názor? Že i komentátor musí být objektivní a jediné názory se skrývají za názory diváků v pořadech jako je Hydepark?
Česká televize patří do muzea. Jsou ty lidi v tý bedně ještě vůbec naživu? Nejsou na Kavčích horách samý oživlý mrtvoly, který dělaj bezmyšlenkovitě to, na co byly zvyklý z normalizace? Je to určitě televize? Není to náhodou stroj času, kterej umí cestovat jenom do minulosti?
A.cz: Bulvární média přicházejí s názorem i kauzou. Jsou svobodná, můžou posouvat hranice?
Česká média dělají jen to, že napodobují ta zahraniční s přibližně dvouletým zpožděním. Já tuhle oslavu plebejství moc nesleduju, ale je mi jasný, že to je stará známá hra - blbci dělaj z lidí ještě větší blbce a navzájem se v tý blbosti podporujou.
A.cz: Co byste u nás označil za bulvární média a proč?
Bulvární média je to, co sledují lopaty, starý báby a dementní holky. V bulváru pracují většinou lidi, kteří se nechytnou v jiných novinách nebo v reklamě. Bulvární novinář je něco jako realitní makléř – může to dělat každej trouba - vím to moc dobře, dělal jsem tam chvilku taky. Ve slabý chvilce, kdy jsem byl úplně na dně. Většinou tam pracujou holky z Moravy s obříma prd..., homosexuálové, co chtěj, aby je všichni prostě zbožňovali, je tam taky pár zlejch psychopatů a několik narkomanů, co si vydělávají na dávku.
A.cz: Existuje zodpovědnost za vymyšlené příběhy, které také produkují?
Zodpovědnost máme každej sám za sebe. Tedy pokud nejste dítě nebo duševně nemocnej.
