O rozruch se už před zahájením postarala zmocněnkyně německé vlády pro kulturu Claudia Rothová, když navrhla, aby byly v Bayreuthu uváděny také opery jiných skladatelů než jen Richarda Wagnera, jenž festival za tímto účelem v roce 1876 založil.
"Napadá mě třeba Jeníček a Mařenka od Engelberta Humperdincka," zmínila dílo z konce 19. století, jehož autor na Wagnerovo pozvání asistoval v Bayreuthu u provedení opery Parsifal a kromě toho učil skladatelova syna. "Je důležité, aby se festival otevíral mladým lidem a šel jim naproti. Bayreuth by měl být pestřejší, barevnější a svěžejší," myslí si Rothová.
Podle agentury DPA výrok pobouřil wagnerovský svět. "Nesmysl," reagoval například bavorský ministerský předseda Markus Söder, podle nějž "Berlín nemá co mluvit do toho, co se bude hrát v Bayreuthu".
Na slavnostním zahájení minulý čtvrtek už politička zvolila opatrnější tón, když zdůraznila, že "Bayreuth rovná se Wagner, Wagner rovná se Bayreuth a jádro festivalu vždy budou tvořit Wagnerovy opery, na tom samozřejmě nehodlám nic měnit". Znovu ale naznačila, že složení publika bude v dalších letech čím dál pestřejší a že soustředit se výhradně na Wagnera by nemuselo stačit.
Vzhledem k tomu, že festival z významné části financuje spolková vláda, bylo podle deníku Financial Times jen otázkou času, než zvnějšku přijde tlak na reformy. Pořadatelé nicméně pro teď odolali.
V čele akce zůstává Wagnerova pravnučka, operní režisérka a manažerka Katharina Wagnerová. Letos v květnu prodloužila smlouvu na dalších pět let, byť souhlasila s tím, aby po jejím boku nově stanula také provozní manažerka. Příští rok jsou v plánu další inscenace Wagnerových oper, přičemž v roce 2026, kdy uplyne 150 let od založení festivalu, chtějí organizátoři uvést všech deset těch nejznámějších plus autorovo rané dílo Rienzi z roku 1842.
Podle německé Deutsche Welle si letošní nová inscenace Tristana a Isoldy vysloužila dlouhý potlesk. Diváci zvlášť ocenili výkon finské sopranistky Camilly Nylundové a rakouského tenoristy Andreasa Schagera v titulních rolích, stejně jako mezzosopranistky Christy Mayerové v roli Isoldiny služebné Brangäne.
Lidé tleskali také dirigentovi Semjonu Byčkovovi, a to výrazně víc než islandskému režisérovi Thorleifuru Örnovi Arnarssonovi, jehož zprvu osobitá atmosféra a nápady se podle kritičky Gaby Reucherové rychle okoukaly. Na převážně statické, ponuré scéně vzdáleně evokující interiér vraku lodi se toho nakonec mnoho nedělo. Také Richard Fairman z Financial Times má k režii výhrady, zatímco pěvecké výkony i dirigenta Byčkova chválí.
Více žen než mužů
Hudební slavnosti v Bayreuthu, které jsou nejdůležitějším operním festivalem v Německu, každý rok navštíví desítky tisíc lidí. Letos tu poprvé po mnoha dekádách, kdy mezi účinkujícími dominovali muži, více inscenací dirigují ženy.
Francouzská rodačka Nathalie Stutzmannová se znovu ujala loňského Tannhäusera, Bludný Holanďan tu opět zní pod taktovkou ukrajinské hvězdy Oksany Lynivové a australská dirigentka Simone Youngová zde sklízí potlesk za Zlato Rýna, první část tetralogie Prsten Nibelungův.
Kromě Semjona Byčkova letos diváci uvidí dirigovat ještě šestačtyřicetiletého Španěla Pabla Herase-Casada. Ten v Bayreuthu opět uvádí loňskou inscenaci Parsifala, výhledově tu ale pro rok 2028 pomalu začíná vymýšlet nový cyklus Prstenu Nibelungova.
Přehlídku od roku 1985 pořádá společnost Bayreuther Festspiele, ve které mají devětadvacetiprocentní podíly Spolková republika Německo, Svobodný stát Bavorsko a mecenášská Společnost přátel Bayreuthu, zatímco městu Bayreuth náleží zbylý třináctiprocentní podíl.
Festival aktuálně hospodaří s 27,7 milionu eur, což je v přepočtu asi 704 milionů korun. Dalších 84,7 milionu eur, tedy více než dvě miliardy korun, už spolková vláda přislíbila na plánovanou rekonstrukci Festivalového divadla postaveného Richardem Wagnerem a architektem Otto Brückwaldem na zdejším takzvaném Zeleném vršku.
Renovace budovy dokončené v roce 1875 ale vyjde ještě dráž. Zhruba jednou tolik pořadatelům na rekonstrukci slíbil bavorský stát, dodává agentura DPA.
