Prvním vrcholem, kam se společně vydáme, je Piccolo Lagazuoi (2762m). O možnostech jak se z průsmyku Passo Falzarego dostat na vrchol, jsem se zmínil v prvním díle seriálu.
Ať už si vyberete jakoukoliv variantu, nahoře vás čeká krásný pohled na všechny tři vrcholy Tofan (Tofana di Rozes, Tofana di Mezzo, Tofana di Dentro), na nedaleké skalní uskupení Cinque Torri, masiv Averau či Nuvolau.
Na opačné straně pak dominuje ledovec Marmolada a masiv Gruppo del Sella. Díky velkému množství zpřístupněných štol, kaveren a zákopů z 1. světové války je v současné době celé Monte de Lagazuoi jakýmsi muzeem pod širým nebem, které určitě stojí za návštěvu.
Cinque Torri aneb Pět věží
Bizarní skalní skupina Cinque Torri (2361 m) čili "pět věží" je až neuvěřitelně zajímavé místo, které nabízí spoustu fotografických možností. Velice rád se tam vracím. Z jedné strany mohou věže připomínat královskou korunu a z jiné třeba skalní zvonici. Bohužel i tímto krásným místem vedla italská linie během první světové války. V blízkosti skalní skupiny se to proto jen hemží zrekonstruovanými zákopy a bojovým opevněním - další muzeum v přírodě věnované této nešťastné době.
Sas Pordoi, skvělá vyhlídka s lanovkou
Sas Pordoi (2950 m) jako součást masivu Gruppo del Sella je hlavně díky lanovce dobře přístupné vyhlídkové místo nad průsmykem Passo Pordoi. Je odtud také nejsnazší cesta k nejvyššímu bodu celého masivu, kterým je Piz Boe. Mohutná hradba vysokých vnějších stěn s rozsáhlou náhorní plošinou připomíná nedobytný hrad, který hlídá strážní věž v podobě Piz Boe (3152 m). Skupina Sella je tak trochu svět sám pro sebe, který mě znovu a znovu dokáže zaujmout zejména svou zvláštní strohostí.
Úžasné vyhlídky: Fredarola a Val de Zonia
Daniel Řeřicha
Krajinářský fotograf a organizátor domácích a zahraničních fotoakcí (workshopy, víkendy, expedice).
Web: http://www.danielrericha.cz/,
Instagram: danielrerichacz,
Facebook: daniel.rericha.photography,
500px: 500px.com/Rericha
Hřeben Fredarola není vrcholem v tom pravém slova smyslu, ale i tak určitě stojí za to na něj vyrazit. Bude vás čekat asi 30minutový výstup pohodlnou turistickou cestou přímo z parkoviště v Passo Pordoi. Odměnou bude velkolepý výhled na severní část ledovce Marmolada, ale také na jižní stěny masivu Gruppo del Sella, na kterých jsme se ještě před chvilkou společně pohybovali.
Dalším podobně zajímavým vyhlídkovým místem je i travnatý hřeben Val de Zonia, který se nachází v průsmyku Passo Giau. Od parkoviště stačí překonat jen pár výškových metrů a už se můžeme kochat 360° výhledem.
Marmolada je královnou Dolomit
Ledovec Marmolada (3343 m) nebo také královna Dolomit je nejvyšší horou této části Alp s vrcholem Punta Penia, na který vede pouze zajištěná trasa. Pokud se však spokojíme s výškou 3200 m, tak můžeme využít soustavy tří na sebe navazujících lanovek, díky kterým se dostaneme za pár minut na Punta Rocca.
Pohled z ledovce je impozantní. Zajímavou alternativou může být i výstup od přehrady Lago di Fedaia k chatě Rif. Pian dei Fiacconi (2626 m) nebo o pár metrů výše k chatě Capanna al Ghiacciaio (2700 m), která je téměř u začátku ledovce. Obě se nacházejí přibližně v polovině severní strany masivu a vede k nim i lanovka, která má místo sedaček poněkud legrační kóje, které připomínají malé boxy pro koně.
Tre Cime di Lavaredo
Od ledovce se přesuneme na východ do Sextenských Dolomit, kterým kraluje skalní skupina Tre Cime di Lavaredo (2999 m). Po příjezdu po placené vysokohorské silnici necháváme auto na parkovišti u chaty Rif. Auronzo (2320 m). Dále už pokračujeme pěšky pohodlnou cestou k chatě Rif. Lavaredo (2344 m). Po většinu cesty se nám nabízejí úžasné výhledy, kterým vévodí pohled na bizarní tvary masivu Cadini di Misurina nebo na jižní - téměř kolmé - stěny Tre Cime di Lavaredo.
Od chaty, kde je možné se příjemně občerstvit, začneme stoupat do sedla Forcella Lavaredo (2454 m). Odtud je už vidět náš cíl - chata Rif. Tre Cime A. Locatelli (2450 m). Jak se postupně blížíme k chatě, o to více se nám v plné své kráse ukazují severní stěny Tre Cime di Lavaredo, které zejména v letních měsících dokáže krásně nasvítit zapadající slunce. Zpět k autu se můžeme vrátit po stejné cestě nebo můžeme využít turistickou trasu pod severními stěnami a celý skalní masiv obejít.
Největší skalní skupina Pale di San Martino
Nyní se přesuneme více na jih. Pale di San Martino tvoří největší skalní skupinu v Dolomitech. Součástí střední části této skupiny jsou překrásné vrcholy Cimon della Pala (3184 m) a Vezzana (3192 m).
Cimon della Pala sice není nejvyšším pilířem skupiny, ale patří určitě mezi ty nejznámější. Bývá také pro svůj tvar přezdíván Matterhorn Dolomit. Krásný pohled na skupinu Pale di San Martino se nabízí například od chaty Baita Segantini (2170 m). Ta je vzdálena jen necelé tři kilometry od průsmyku Passo Rolle (1980 m), kde můžeme dobře zaparkovat.
V průběhu dne se jednotlivé štíty postupně zabarvují do stále ohnivějších tónů, a proto se vyplatí zůstat až do západu, kdy romantická chata u malého jezírka v kombinaci s nádherně nasvícenými štíty vykouzlí úchvatnou večerní podívanou.
Alpe di Siusi: kouzelná vysokohorská pastvina
Na konec jsem si nechal jednu takovou mojí srdcovku. Alpe di Siusi, největší vysokohorskou pastvinu Evropy. Někdy se tomuto místu také říká největší alpská louka. Celá oblast je velice dobře dostupná, je součástí národního parku Parco Naturale dello Sciliar a rozprostírá se nad údolím Val di Fassa a Val Gardena.
Zvlněné krajině s údajně 365 dřevěnými salašemi a horskými chatami dominuje na jedné straně masiv Sciliar (2563 m) a na straně druhé skupina Sassolungo (3181 m). Je to pro mě oblast plná zajímavých kontrastů, na které se vždy znovu těším.
Podle mého vůbec nezáleží na období, kdy Dolomity navštívíte, protože každá roční doba má své kouzlo a nezaměnitelnou atmosféru.
Pokud bych měl přesto nějaké roční období vyzdvihnout, tak to je začátek léta (konkrétně konec června a začátek července), kdy jsou louky a pastviny doslova posety rozličnými květy a v horských průsmycích a na úpatí štítů rozkvétají azalky. Mám také rád první polovinu října, kdy bývají Dolomity plné teplých podzimních tónů. Celou tuto podzimní krásu doplňují zlatavě oranžové modříny, a pokud se k tomu občas přidá první sníh, tak pak většinou nevím, co mám fotit dřív.
Tak tedy přeji šťastnou cestu a příjemný pobyt v Dolomitech…
