Josef Zachukázat na fotografii

Muž nesoucí československou vlajku (na fotografii vlevo). Jeho příběh byl známý už před naší výzvou, zaznamenal ho iDnes.cz. V srpnu 1968 mu bylo 23 let. „Jezdili ráno před pátou do práce a cestou se zřejmě dozvěděli, co se děje. Domů přišel až hodně pozdě a naši celou dobu trnuli, protože už přicházely zprávy o prvních mrtvých. Měl zavázanou nohu, protože ho postřelili, ale snažil se to zatajit. Ráno zmizel do města znovu,“ vzpomínala Zachova sestra Ludmila Bretová na iDnes.cz.

Jaroslav Petrášukázat na fotografii

„Muž na tanku je velmi pravděpodobně můj otec Jaroslav Petráš. Bohužel už nežije. Tehdy mu bylo osmnáct let,“ napsal do redakce Jaroslav Petráš ml. „Úplně jist si nejsem, tak na osmdesát procent, ale podoba je tam velká,“ říká a přikládá jinou fotografii svého otce z té doby.

Milan Holubukázat na fotografii

„Za zády fotografa je budova tehdejšího ÚV KSČ a ruští výsadkáři v červených baretech, kteří před ní hlídkovali,“ píše pamětník srpnových událostí Milan Holub. „Já sedím někde na zemi z pohledu fotografa po pravé straně nákladní Pragy S5T. K lidem na snímku v čele s nákladním automobilem jsem se připojil na Příkopech. Myslím, že to bylo 22. srpna někdy po poledni. Došli jsme až téměř k těm výsadkářům, dál to nešlo. Mezi zúčastněnými se říkalo, že tam jdeme, protože tam Rusáci drží naše představitele,“ vysvětluje.

„Byli jsme naivní, tou dobou už byli dávno v Moskvě. Někdo křikl – sedněte si na zem! Tak jsme si sedli. Potom: vstaňte, zazpíváme hymnu. Asi po 15 minutách to Rusy přestalo bavit, někdo z nich odbouchl dýmovnici nebo slzák a hodil to mezi nás. No a našel se člověk, který jim to poslal zpátky. Nebyl to takový problém, ta vzdálenost činila deset, maximálně dvacet metrů. Jejich důstojník zavelel. Sundali kvéry, natáhli je a spustili. Nedovedete si představit, co je to za kravál, když 100 chlapů spustí najednou. V románech se píše, že před bubnovou palbou před útokem si lidi dělali do kalhot. Věřím tomu. Naštěstí stříleli do vzduchu.“

Michal Oplištilukázat na fotografii

“Řidičem vozítka na fotce je můj bratr Michal Oplištil,” říká paní Krista Procházková. “V srpnu 1968 mu bylo 29 let, pracoval v dělnické profesi ve vnitřní Praze,” konstatuje. Dlouho si nebyla jistá, zda jde skutečně o jejího bratra, ale podoba byla příliš velká, než aby to nebyl on. “Kromě nápadné celkové podoby má řidič stejný charakteristický způsob, jakým drží volant i jak má v ústech cigaretu,” vysvětluje.

Jistotu získala, teprve až uviděla velkou zvětšeninu fotografie Josefa Koudelky a mohla si lépe prohlédnout tvář muže za volantem.. “Ano je to opravdu on,” říká.

“Bratr zažil konec druhé světové války, měl jistou dramatickou osobní zkušenost s ruskými vojáky a příznivou s vojáky německými, a byl tudíž ruským vpádem - druhým "osvobozením"... - naprosto konsternován. Měl složitý osud, ale vím bezpečně, že v roce 1968 se choval obdivuhodně, říká Krista Procházková.