Napřed to vypadalo jako skvělý nápad, podporovaný americkou vládou. Osídlit a zúrodnit prérie v oblasti od Texasu po Nebrasku. Po první světové válce byla cena obilí velmi vysoká a pro mnoho lidí to vypadalo jako jasná cesta k pěknému životu na prosperujících farmách. Jenže tento sen se brzy změnil v noční můru.
Novým farmářům se podařilo přeměnit původní travnatou krajinu v pole. Jenže pak přišla velká hospodářská krize. "Ceny pšenice prudce klesly. Zoufalí zemědělci se snažili vydělat si na živobytí, a tak ve snaze vypěstovat toho více přeměnili v pole ještě další kusy travnaté prérie," píše server History.com. Brzy poté přišlo velké sucho a děsivé prachové bouře. Bylo po úrodě, na farmách umírala hospodářská zvířata. Majitelé farem kvůli neúrodě neměli na živobytí a začali o své majetky přicházet v exekucích.
Farmy ničily černé vánice
Velké sucho začalo v roce 1930, prachové bouře, nazývané jako černé vánice, se přidaly o rok později. "Bez hluboce zakořeněných prérijních travin, které by půdu udržely na místě, ji začal odnášet vítr. Eroze půdy vedla k mohutným prachovým bouřím a k hospodářské devastaci," píše server History.com. "Následující řada suchých let ekologickou katastrofu ještě prohloubila," dodává.
"Mračna prachu zatahovala oblohu někdy i několik dní. Na mnoha místech se prach snášel jako sníh a obyvatelé ho museli odklízet lopatami. Prach pronikal i skrze škvíry v dobře utěsněných domech a zanechával povlak na jídle, kůži a nábytku. Lidé trpěli zápaly plic, pociťovali bolest na hrudi a potíže s dýcháním. Není jasné, kolik lidí na tento stav zemřelo. Odhady se pohybují od stovek až po několik tisíc osob," uvádí History.com.
Migrační vlna: zoufalé rodiny utíkaly z farem
Období sucha trvalo až do roku 1939. Ohromné plochy dříve obdělávané půdy se staly zemědělsky nepoužitelnými a další rychle ztrácely ornici. Statisíce zchudlých farmářů začaly opouštět své domovy, aby vůbec přežily. Mnoho z nich se vydalo do Kalifornie. Mohutnou migrační vlnu a pomoc zchudlým rodinám musela řešit i americká vláda.
Uvádí se, že ve 30. letech opustilo postižené státy Texas, Nové Mexiko, Colorado, Nebraska, Kansas a Oklahoma zhruba 2,5 milionu lidí. Byla to jedna z největších migrací v americké historii.
Jenže ani těm, kterým se podařilo dostat se do vysněné Kalifornie, se pak nežilo lehce. Potýkali se tam s diskriminací, dostávali podřadnou práci, byli mizerně placeni. Mnozí z nich žili v chatrčích a stanech podél zavlažovacích příkopů.
Chudoba, tyfus, neštovice, malárie
Vrchol migrace přinesly roky 1936 a 1937. "S přibývajícím počtem lidí žijících v zoufalých podmínkách se mezi nimi začaly šířily vážné nemoci jako tyfus, neštovice, tuberkulóza, malárie a zápal plic. Lidé umírali nejen na ně, ale také hlady," uvádí na svých stránkách Kapitolské muzeum státu Kalifornie (State of California Capitol Museum). V roce 1937 proto vybudovala americká Správa zemědělského zabezpečení (Farm Security Administration, FSA) deset federálních táborů, které poskytovaly relativně slušné bydlení, ale nedokázaly pomoci všem, kteří to potřebovali.
Svědectví o utrpení lidí zachytil spisovatel, fotografka i písničkář
Doba utrpení a migrace se odrazila v dílech mnoha umělců. Nejznámějšími jsou spisovatel John Steinbeck, který osudy zchudlých farmářů zachytil v románu Hrozny hněvu, písničkář Woody Guthrie a fotografka Dorothea Langeová.
Její ikonické snímky, dokumentující tehdejší situaci, vznikly v době, kdy pracovala pro federální Správu zemědělského zabezpečení (Farm Security Administration). Zvláště portrét nazvaný Kočující matka se ve fotografii stal tak slavným dílem, jako je v literatuře Steinbeckův román.
"Viděla jsem ji a přistoupila k té hladové a zoufalé matce, jakoby přitahována magnetickou silou. Opravdu si nepamatuji, jak jsem jí vysvětlila mou přítomnost a přítomnost mého fotoaparátu, ale pamatuji si, že se mě na nic nezeptala. Řekla mi, že jí je 32 let a že přežívají na zelenině ze zmrzlých polí a díky ptákům, které děti ulovily. Právě prodala pneumatiky ze svého auta, aby mohla koupit jídlo," vzpomínala Langeová později na setkání s hrdinkou svého snímku. Její jméno vyšlo najevo až mnohem později: šlo o Florence Owensovou Thompsonovou, která se pak celý život styděla za to, že se stala hrdinkou slavné fotografie zobrazující bídu a chudobu.
Snímky Dorothey Langeové patří do kolekce, která vznikla díky federálnímu úřadu Farm Security Administration. Nyní ji spravuje americká Knihovna Kongresu. Záběry vybrané pro fotogalerii patří do tzv. Public domain a podle Knihovny Kongresu nejsou známy žádné skutečnosti, které by bránily jejich publikování.
