"Cesta na hranici mezi Moldavskem a Ukrajinou a zpět nám trvala celkem šedesát šest hodin," popisuje fotograf. S humanitární pomocí na Ukrajinu vyrazil na vlastní pěst. "Napřed jsem začal shánět velké auto a vymýšlel jsem cíl cesty. Najednou se ke mně dostala prosba, jestli někdo neodveze z Mykolajiva tři děti a tři babičky. Hecnul jsem se začal se připravovat," říká.
Chtěl jet přes Moldavsko, a tak se rozhodl vzít s sebou věci, které by mohli lidé prchající z Ukrajiny potřebovat. "Moje partnerka pochází z Ruska, z Kavkazu. Díky znalosti jazyka a velkému odhodlání se spojila s křesťanskou organizací dobrovolníků Cru Moldava v Kišiněvě a domluvila, že tam humanitární pomoc předáme," popisuje Matěj Dereck Hard začátek cesty.
Než vyrazil, výjezd do Mykolajiva už vzhledem k vývoji válečné situace nepřipadal v úvahu. Ale měl domluvené auto od firmy Ford Kačmáček a v Kišiněvě už s humanitární pomocí počítali. Všechny potřebné věci se mu podařilo dát dohromady díky rodině, přátelům, Armádě spásy a Nadaci Špuntíci.
"Vezli jsme věci jako dětské plenky, výživu a hračky. Oblečení, boty, ložní prádlo, deky, spacáky, polštáře. Ale také léky, zdravotní potřeby a Abdul dokonce sehnal lékařské vybavení pro transfuze krve. Kromě toho jsme naložili také trvanlivé jídlo, drogistické a kosmetické zboží, power banky, malé ruční svítilny a věci pro zvířata. Kamarád to doplnil pár lahvinkami kvalitního českého alkoholu," popisuje fotograf.
V Kišiněvě složili náklad v dobročinné organizaci Cru Moldava. Poprosili je tam, jestli by ještě nezajeli na moldavsko-ukrajinskou hranici pro uprchlíky. Vyrazili tedy na hraniční přechod Palanca. "Všude bylo bláto, všude auta zkoušející se dostat jedním nebo druhým směrem a davy zoufalých lidí utíkajících z Oděsy. Ale také spousta skvělých dobrovolníků, kteří to tam korigovali a rozdávali teplý čaj," popisuje Dereck Hard situaci.
U hraničního přechodu během pár minut naložili deset žen a dětí. Část jela v autě Cru Moldava, které řídil dobrovolník Ihor, část si nasedla do vozu, kterým Češi přivezli humanitární pomoc.
"Čekala nás cesta zpět do Kišiněva, tam jsme dámy vysadili v centru Cru Moldava a začali se chystat na cestu domů. Celou posádku na cestu zpět jsme měli domluvenou už pár dnů předem - babičku a její vnučku Sofii, rodinu moc fajn divadelního produkčního Radiona s jeho ženou a pětiletým synkem Bohdanem. A Allu, zpěvačku která se vypravila za svými kamarády do polské Lodže - jen se dvěmi igelitkami, bez peněz a bez znalosti cizího jazyka," vypráví fotograf.
Projet přes hranice však začínalo být docela komplikované. Na moldavsko-rumunské hranici stáli tři a půl hodiny. Na rumunsko-maďarské také tolik. Pak zastavili ve Vídni a vysadili rodinu Radiona, který tam má sestru. V Praze vystoupila babička s malou Sofií. Ty měly v plánu počkat, až přijede Sofiina máma a pak pokračovat do Německa. A zpěvačka Alla zamířila z Prahy do Polska.
