


Když se řekne námořní katastrofa, většina lidí si ihned vybaví Titanic, na jehož palubě zemřelo 1517 lidí. Ne každý ale ví, že zdaleka nejde o největší tragédii, ke které došlo na moři. V roce 1987 šel ke dnu filipínský trajekt Doña Paz a tato událost stála život přes čtyři tisíce cestujících.

Hromadnou dopravu si v Evropě představujeme většinou jako autobus nebo třeba vlak. Na Filipínách je ale hojně využívána lodní doprava, což je bezesporu dáno tím, že jde o ostrovní stát. Vzhledem k finančním poměrům v zemi ale zdaleka ne vše funguje tak, jak by za ideálních okolností mělo, což může vést k podobným nehodám, jako zažil trajekt Doña Paz.

Hromadnou dopravu si v Evropě představujeme většinou jako autobus nebo třeba vlak. Na Filipínách je ale hojně využívána lodní doprava, což je bezesporu dáno tím, že jde o ostrovní stát. Vzhledem k finančním poměrům v zemi ale zdaleka ne vše funguje tak, jak by za ideálních okolností mělo, což může vést k podobným nehodám, jako zažil trajekt Doña Paz.
Na Filipínách je běžné, že dopravní společnosti vykupují ze zahraničí staré trajekty a dopravní lodi, které již dosloužily a nachází se ve špatném technickém stavu. Díky tomu je sice možné pořídit je za velmi výhodné ceny, stinnou stránkou jsou ale zjevná bezpečnostní rizika.
S trajektem Doña Paz to nebylo jinak. Vyrobili ho Japonci v Hirošimě na počátku šedesátých let a roku 1975 jej prodali na Filipíny. Jen tři roky poté zachvátil loď požár, po opravě ale znovu vyplula na moře.
Osudného dne trajekt mířil z ostrova Leyte do metropole Manily na ostrově Luzon. Do Vánoc tehdy zbývaly jen čtyři dny, a tak byl o lístky na palubu velký zájem. Filipínci jsou většinou silně věřící, a tak pro ně jsou katolické svátky velice důležité. Řada lidí se chtěla na poslední chvíli dostat za svými blízkými.
Přestože oficiální kapacita trajektu Doña Paz činila 1500 osob, s bezpečnostními předpisy si nikdo příliš hlavu nelámal. Lidé se vměstnali do každé skuliny, a tak jich na palubě bylo přes čtyři tisíce. Děti většinou posádka nepočítala za plnohodnotné pasažéry a navíc nebylo příliš těžké ji uplatit, aby přimhouřila oko a nějaké to místečko na trajektu přece jen našla.
Jako by to nestačilo, na další zastávce přistoupily stovky nových cestujících. Výsledek byl zřejmý, loď byla naprosto přetížená. Do Manily měla doplout 21. prosince ráno, kolem desáté hodiny večerní už byl ale na palubě klid a velká část cestujících v očekávání shledání s rodinami již dávno spala nebo minimálně odpočívala.
V půl jedenácté večer ticho prořízla hlasitá rána. Do boku trajektu narazil ropný tanker Vector, který patřil společnosti Caltex Phillipines. Proč ke kolizi došlo, se přitom nepodařilo dodnes zcela objasnit.

Tanker Vector byl plný převáženého paliva, které se bezprostředně po srážce vzňalo. Do pár minut tak hořelo naprosto všechno - obě plavidla, moře v okolí a dokonce i lidé na obou lodích.
Reakce posádky na Doně Paz byla nepochopitelná. Zhasla světla a pasažéři nedostali vůbec žádné pokyny k evakuaci. Nikdo nevyslal ani nouzový signál. Jak se později ukázalo, na lodi vůbec nefungovalo rádiové spojení, a tak by volat o pomoc ani nebylo možné.
Po dvou hodinách šel trajekt ke dnu a s ním také stovky obětí. O další dvě hodiny později se potopil také tanker Vector.

Protože nouzový signál nikdo nevyslal, svět se o tragédii dozvěděl teprve s osmihodinovým zpožděním, kdy trajekt nedorazil do přístavu v Manile, jak bylo původně v plánu. Záchranáři se proto na místo neštěstí dostali až po šestnácti hodinách, kdy již prakticky nebylo koho zachraňovat. Vyzvednutí obětí z vody bylo v řadě případů nemožné, moře bylo na místě hluboké přes 500 metrů. Najít se proto podařilo jen kolem stovky těl.
K rekonstrukci průběhu havárie přispělo svědectví šestadvaceti přeživších, kterým se podařilo z lodi vyskočit včas. I přesto ale utrpěli popáleniny a další zranění – palivo na hladině moře též hořelo a kromě toho byla voda v místě plná žraloků.

Následné vyšetřování prokázalo závažné pochybení posádky. Kapitán trajektu se v době nehody nacházel v lodním baru, kde se veselil s dalšími členy posádky. Na můstku se tak v osudnou chvíli nacházel pouze jediný, nedostatečně proškolený učeň, který nemohl správně reagovat na situaci.
Smutným faktem je, že ani katastrofa těchto rozměrů nevedla k tomu, že by se na Filipínách bezpečnost lodní dopravy zlepšila. Jen o rok později došlo k potopení trajektu Doña Merylin, během kterého zemřelo 254 cestujících.
Zdroje: Lidovky.cz, CT24, iDnes.cz









Dvě pistole, baloňák a sebevražedná odvaha. Tak působil štábní kapitán Václav Morávek, jeden z legendárních Tří králů a nejvýznamnějších postav českého odboje za druhé světové války. Jeho činnost, osobnost i okolí popisuje ve Spotlightu Aktuálně.cz badatel Pavel Černý, který právě publikoval poslední díl své trilogie o slavném odbojáři.



Americký ministr zahraničí Marco Rubio doprovází prezidenta Donalda Trumpa na cestě do Pekingu navzdory tomu, že na něj Čína v minulosti uvalila sankce. Čínské úřady tento problém vyřešily změnou přepisu jeho jména.



Čína je odhodlaná postavit se proti nezávislosti Tchaj-wanu a její schopnost rozdrtit to, co nazývá tchajwanským separatismem, je nezlomná. Několik hodin před příletem amerického prezidenta Donalda Trumpa na návštěvu Pekingu to uvedl čínský úřad pro záležitosti Tchaj-wanu.



Americká cla přispěla v loňském roce k dalšímu poklesu globálního obchodu s vínem. Spotřeba vína pak pokračovala v propadu na nejnižší úrovně za více než 60 let kvůli ekonomickým tlakům a měnícímu se vkusu. Vyplývá to ze zprávy, kterou v úterý zveřejnila Mezinárodní organizace pro révu a víno.



Americký prezident Donald Trump na svém účtu na sociální síti Truth Social zveřejnil mapu, na níž je Venezuela znázorněná jako 51. americký stát. Stalo se to jen krátce poté, co dal najevo, že by z Venezuely americký stát rád udělal.