Reklama
Reklama

Po staletí si toho nikdo nevšiml. Skrytý detail v Dantově Infernu teď fascinuje vědce

Peklo, jak ho před více než 700 lety popsal Dante Alighieri, možná nebylo jen náboženskou metaforou. Nová interpretace slavného Inferna naznačuje, že středověký básník ve skutečnosti intuitivně popsal jev, který moderní věda začala chápat až o staletí později — ničivý dopad obřího vesmírného tělesa na Zemi.

Nová studie amerického badatele Burberyho  přichází s nečekaným pohledem na Danteho dílo.
Nová studie amerického badatele Burberyho přichází s nečekaným pohledem na Danteho dílo. Foto: Profimedia
Reklama

Danteho Božská komedie patří k nejvýznamnějším dílům evropské literatury a po staletí bývala vykládána především jako duchovní alegorie o hříchu, trestu a vykoupení. Nová studie amerického badatele Timothyho Burberyho z Marshallovy univerzity ale přichází s nečekaným pohledem. Podle něj mohl Dante ve svém Infernu nevědomky vytvořit jakýsi raný „myšlenkový experiment“ o dopadu asteroidu — stovky let předtím, než lidstvo vůbec pochopilo podstatu meteoritů.

Výzkumník upozorňuje, že popis Satanova pádu do nitra Země v sobě nese překvapivě mnoho podobností s moderními teoriemi o impaktních událostech. V tradičním výkladu Satan symbolicky padá z nebe kvůli vzpouře proti Bohu. Burbery však tvrdí, že Dante jeho pád vykreslil mimořádně fyzicky — téměř jako srážku obrovského kosmického tělesa s planetou.

Podle této interpretace Satan v Infernu připomíná gigantický objekt letící vysokou rychlostí, který narazí do jižní polokoule Země a pronikne hluboko směrem k jejímu jádru. Síla nárazu pak deformuje celý povrch planety. Peklo vzniká jako obrovský kráter s kruhovými terasami a materiál vytlačený na opačné straně planety vytvoří horu Očistce.

Co je geomytologie

Timothy Burbery je profesorem angličtiny a odborníkem na geomytologii, obor, který se zabývá hledáním stop skutečných geologických událostí ve starých lidových příbězích, mýtech a legendách — například zemětřesení, sopečné erupce, tsunami nebo dopady meteoritů. Badatelé v tomto oboru porovnávají tradiční vyprávění s geologickými a archeologickými důkazy. Geomytologie je dnes považována za relevantní výzkumný přístup, i když její závěry bývají často interpretativní a vyžadují oporu v přírodovědných datech. 

Reklama
Reklama

Právě tento detail zaujal vědce nejvíce. Moderní planetární geologie totiž zná podobné útvary z velkých impaktních kráterů na Měsíci, Venuši nebo dalších tělesech sluneční soustavy. Terasovité kruhy, které Dante popisuje jako jednotlivé vrstvy pekla, podle Burberyho připomínají struktury vznikající po dopadu mimořádně velkých asteroidů.

Autor studie přirovnává Danteho představu k události Chicxulub, tedy k dopadu asteroidu, který je spojován s vyhynutím dinosaurů před 66 miliony let. Právě tehdy podle současných teorií narazilo do Země těleso o velikosti několika kilometrů, jehož dopad změnil klima celé planety.

Co nebo kdo je Satan?

Burbery navíc upozorňuje, že Danteho Satan připomíná některé známé objekty moderní astronomie. Zmiňuje například mezihvězdný objekt Oumuamua, který v roce 2017 prolétl sluneční soustavou a zaujal astronomy svým neobvyklým tvarem. Paralelu nachází i u meteoritu Hoba, největšího známého meteoritu nalezeného na Zemi, který po dopadu zůstal z velké části neporušený.

Právě v tom vidí badatel další zajímavou souvislost. Dante totiž nepopisuje Satana jen jako symbolickou bytost, ale jako cosi fyzického, co po nárazu zůstává zachováno uvnitř Země. V moderním pohledu by tak mohl představovat samotné impaktní těleso.

Reklama
Reklama

Studie zároveň připomíná, že ve středověku převládal aristotelský pohled na vesmír jako na dokonalé a neměnné místo. Nebesa měla být čistá, harmonická a nepodléhající změnám. Myšlenka, že objekty z vesmíru mohou zasáhnout Zemi a fyzicky ji proměnit, byla tehdy prakticky nepředstavitelná.

I proto je podle autora fascinující, že Dante ve svém textu pracoval s představou katastrofické kosmické události tak konkrétním způsobem. Některé pasáže podle něj dokonce připomínají moderní úvahy o průniku těles zemskou kůrou nebo o chování objektů při extrémních rychlostech.

Výzkum zároveň otevírá širší otázku, zda staré příběhy, mýty a literární díla nemohou obsahovat intuitivní postřehy o přírodních jevech, které věda dokázala vysvětlit až mnohem později. Podle Burberyho mohou podobná vyprávění uchovávat kolektivní zkušenosti lidstva s katastrofami nebo neobvyklými astronomickými úkazy.

Danteho Božská komedie tak podle nové interpretace nemusí být jen literárním a duchovním monumentem své doby. Může zároveň představovat překvapivě propracovanou představu o geologické katastrofě planetárního rozsahu — vzniklou v časech, kdy lidé ještě netušili, že vesmír dokáže Zemi měnit mnohem dramatičtěji, než si uměli představit.

Reklama
Reklama

Zdroj: Space.com, European Geosciences Union

Reklama
Reklama
Reklama