Olomouckému lékaři je 82 let a stále ordinuje. Už 12 roků slouží pro bezdomovce

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
19. 2. 2019 8:02
Psal se rok 2007, olomouckému praktickému lékaři a skautovi Liboru Kvapilovi bylo sedmdesát let, končil coby praktický lékař v olomoucké poliklinice a odcházel do důchodu. Jenže přišla prosba, zda by nechtěl v rámci Charity Olomouc rozjet první ordinaci pro lidi bez domova v Česku. Řekl si, že by jako správný skaut měl pomáhat bližnímu svému, a souhlasil. To ještě netušil, že si tímto rozhodnutím oddálí důchod o dalších dvanáct let.
Lékař Libor Kvapil (82) v olomoucké ordinaci pro lidi bez domova.
Lékař Libor Kvapil (82) v olomoucké ordinaci pro lidi bez domova. | Foto: Charita Olomouc

V pražské organizaci Naděje už v té době fungovala pohotovostní služba pro bezdomovce. Ta se však zaměřovala na akutní případy, záměrem Charity Olomouc bylo poskytovat klasické služby praktického lékaře v plném rozsahu.

Doktor Kvapil se tak stal českým průkopníkem praktického lékařství pro bezdomovce. "Bral jsem to jako výzvu k práci, kterou zde do té doby nikdo  nedělal. Sociální problematika pacientů mne vždy zajímala, patří to ostatně k mé práci," říká.

V roce 2007 začal ve skromných podmínkách v malé a prostě vybavené místnosti, nyní přijímá pacienty v prostorné a moderní ordinaci.

"Ze začátku byly potíže se smlouvami s pojišťovnami. Řada prací se nedá pro pojišťovnu vykázat. Ale o to se starala Charita a mě nechali ordinovat. Mnoho práce v zařizování padlo na sestru," popisuje složité začátky.

Podobně jako zázemí musel budovat i důvěru a kázeň svých netradičních pacientů. Třeba kožní choroby chtějí pravidelnou péči, aplikování mastí, složité převazy. Přimět lidi z ulice, aby za lékařem docházeli pravidelně, nebylo vždy jednoduché. Systematická dlouhodobá léčba navíc ani nejde v drsných podmínkách ulice dodržovat.

Seriál "Život začíná v sedmdesáti"

Atleti - veteráni - senioři

Článek je součástí velkého seriálu Aktuálně.cz "Život začíná v sedmdesáti". V něm vám představujeme pětasedmdesátileté dřevorubce či baletky, osmdesátileté spisovatelky a atletky, pětaosmdesátileté vědce nebo operní pěvce, zkrátka aktivní seniory, kteří zapomněli stárnout. Seriál se snaží rozbít zažitý stereotyp pasivního a rezignovaného důchodce.

"Vždy je smutné, když víte, jak pomoci, ale nepodaří se pacienta přimět ke spolupráci. Některé nemoci se k jejich způsobu života nehodí, například cukrovka. Protože jak zajistit aplikaci inzulinu a pravidelnou stravu odpovídající vhodné dietě?"

Původní dohoda zněla, že během pár měsíců pomůže ordinaci rozjet. "Těch pár měsíců se nakonec trochu protáhlo," konstatuje. Bylo mu přes sedmdesát let a chodil na náročné směny pět dnů v týdnu. Postupně ho nahrazovala paní doktorka Zedníková - nejdřív na dva dny v týdnu, pak na tři. "Říkal jsem tomu odvykačka - odvykačka od práce."

Dnes je panu Kvapilovi 83 let a stále ještě občas ordinuje. "V ordinaci ale figuruji už jen jako nouzový zástup, když doktorka Zedníková, která je tam nastálo, nemůže nebo čerpá nějaké volno," vysvětluje a dodává: "No, už bylo pomalu na čase."

Z jeho vyprávění to vypadá, že už je tedy skutečně v důchodu, ale při domluvě na termínu rozhovoru moc volných dnů nemá a zmiňuje, že ještě zaskakuje za praktika ve Fakultní nemocnici Olomouc. "Kdysi jsem ho připravoval k atestaci, a tak mne někdy ukecá, když potřebuje zastoupit. Ale je to už opravdu výjimečně a vždycky 'naposled'," usmívá se Libor Kvapil. A vlastně i občas učí. "Loni jsem ještě zaskakoval na fakultě při vedení semináře."

Když rozjížděl svou pravidelnou praxi pro bezdomovce, nejenže to nikdo v republice nedělal, ale ani po tom netoužil. Navíc lékaři a hlavně jejich pacienti neradi viděli, když lidé z ulice chodili do čekáren. Všem praktikům i olomoucké nemocnici tak jeho práce přišla vhod. A zase mu na oplátku vyhověli, když potřeboval nějakého svého pacienta dostat ke specialistovi či hospitalizovat.

"Nemocnice nás brala jako úlevu a odborníci většinou neodmítali naše pacienty, které jsem se snažil předem vyšetřit. Někdy u nás prošli očistou - sprchou a výměnou oblečení," popisuje.

Navíc ho všichni zdejší lékaři znají. Nejen z desítek let jeho působení v nemocnici či na poliklinice, ale i ze zdejší lékařské fakulty, kde přes dvacet let učil praktické lékařství a působil jako školitel absolventů v přípravě k atestaci. Dodnes zasedá v etické komisi fakultní nemocnice.

"Vztahy s odborníky a s nemocnicí se musely budovat, nakonec došlo k vzájemnému respektu. Zpočátku neměli představu, co mohou po ordinaci očekávat." Také prý používal slogan: "Co je to domácí léčba u lidí, co žádné doma nemají?"

Během svého dvanáctiletého ošetřování bezdomovců se setkal s nejrůznějšími parazitárními onemocněními, velmi rozvinutými kožními chorobami, bércovými vředy i popáleninami. A rovněž jeho sestřičky. "Obě sestry, které se v ordinaci vystřídaly, mají vynikající a empatický přístup a mají vynikající zkušenosti s ošetřováním kožních defektů, včetně těch způsobených parazity. Smekám před nimi."

Libor Kvapil ještě stále jezdí na skautské tábory jako rádce.
Libor Kvapil ještě stále jezdí na skautské tábory jako rádce. | Foto: Jesenická lesní škola

Jeho klienti za sebou leckdy měli i kriminální minulost a občas si k němu (marně) zkoušeli chodit pro návykové látky, které chtěli užívat jako drogu. Vycházeli prý ale spolu celkem dobře, protože ho vnímali jako někoho, kdo jim chce pomoci.

I přes svůj pokročilý věk je kromě zdravotnictví stále činný i ve skautu, do nějž vstoupil již v roce 1945. Je členem čestného Svojsíkova oddílu a již téměř třicet let působí jako instruktor Jesenické lesní školy. Zde si vysloužil přezdívku Sir. "Vžilo se to tak, že mě tu tak všichni oslovují a jako Sir jsem tam známější než pod svým jménem," podotýká.

Mladé skauty učí nejen myšlenkám hnutí, ale také nepřekvapivě i zdravovědě.

"Skauting je způsob života. Člověku to ovlivní život, pořadí hodnot, volbu přátel. Určitě se tak stalo i v mém případě," říká a vzpomíná, jak se scházeli i v době totality, kdy bylo hnutí zakázáno. "Neunikli jsme ani pozornosti StB. Došlo k vyšetřování, ale naštěstí bez postihu, přece jen se již psal rok 1986. Postihy už nebyly tak kruté, vnímali jsme to jako předzvěst, že se něco bude dít," dodává.

Video: Podívejte se na reportáž z dobročinných cest studenta Jakuba za bezdomovci

Kromě pomoci uprchlíkům a seniorům se Jakub Trefný (20) stará i o bezdomovce kolem Vltavské. Každý týden jim s kamarády nosí jídlo, pití a šaty. | Video: Jakub Plíhal, Zuzana Hronová
 

Právě se děje

před 35 minutami

Linka pražského metra A mezi Želivského a Depo Hostivař stojí

Provoz metra na lince A mezi stanicemi Želivského a Depo Hostivař se v pondělí brzo ráno zastavil kvůli střetu soupravy s člověkem. Cestující mají v tomto úseku využít povrchovou dopravu. Pražský dopravní podnik kvůli tomu upravil linky některých tramvají a autobusů, vyplývá z informací na jeho webu.

Tramvajová linka 7 je prodloužena do zastávky Ústřední dílny DP, Linka 13 je ve směru z centra odkloněna od Vozovny Strašnice na Strašnickou a Nádraží Strašnice. Autobusové linky končící v zastávkách Skalka a Depo Hostivař jezdí až do zastávky Strašnická, linky 163, 208 a 223 jsou ze zastávky Depo Hostivař prodlouženy na Želivského.

před 57 minutami

Během protestů kvůli dražším jízdenkám v Chile zemřelo už osm lidí. V pěti regionech platí zákaz vycházení a vláda nasadila armádu

Protivládní protesty v Chile, které vypukly minulý týden kvůli zdražení jízdného v metru v Santiagu de Chile, mají podle místních médií už osm obětí. Dalších šest desítek osob bylo při nich zraněno a přes sedm set lidí policie kvůli násilnostem zadržela. Kvůli protestům označovaným za nejhorší v historii Chile od roku 1990 byl vyhlášen výjimečný stav už v pěti regionech, zákaz vycházení platil v noci na dnešek kromě metropole i ve městech Valparaíso, Concepción a Coquimbo.

Největší nepokoje, kvůli nimž vláda do ulic poprvé od konce vlády diktátora Augusta Pinocheta v roce 1990 nasadila vojáky, zažívá od pátku chilské hlavní město. Radikálové tam rabují obchody, zapalují autobusy i vlaky metra. Od pátku zničili protestující více než polovinu stanic tamního metra, které denně obvykle přepraví téměř tři miliony lidí. Několik vagónu metra zcela shořelo, stejně jako dvacítka autobusů.

Další zprávy