reklama
 
 

Kdybych nepracoval, umřu, říká nejstarší prodavač v Česku

Aktualizováno 13. 1. 2015 22:26
Rozhovor s 91letým prodavačem, dobrovolníkem na svatbách a živou pamětí Golčova Jeníkova Františkem Pochmonem starším.

Golčův Jeníkov - František Pochmon je ve svých 91 letech nejstarším oceněným účastníkem soutěže Senior roku 2014.  A je také zřejmě nejstarším aktivním prodavačem v České republice.

Místo toho, aby si užíval důchodu, provozuje již 23 let obchod s potravinami ve svém rodném Golčově Jeníkově. Prodejna je určitým středobodem obce - místem mezigeneračního setkávání, kam se chodí pro rady.

Tím ostatně naplňuje jeden z hlavních cílů projektu Konta Bariéry, který cenu Senior roku vyhlašuje. Je totiž důležité, aby se mezi sebou přirozeně setkávali lidé z nejrůznějších generací a navzájem se poznávali a obohacovali.

Když se Františka Pochmona zeptáte, jak zvládá v tomto požehnaném věku účetnictví spjaté s provozováním obchodu, bez váhání odpoví: "Na finanční operace mám počítač a účetní program."

Donedávna také vykonával práci dobrovolníka na svatebních obřadech, kde ztvárňoval historickou postavu.

Aktuálně.cz: Kolik let již v prodejně prodáváte?

František Pochmon: V této prodejně pracuji už 23 let.

A.cz: Byl jste odjakživa prodavačem, nebo jste míval jiné zaměstnání?

Seriál "Život začíná v sedmdesáti"

Seriál "Život začíná v sedmdesáti"

Článek je součástí velkého seriálu Aktuálně.cz "Život začíná v sedmdesáti". V něm vám představujeme pětasedmdesátileté dřevorubce či baletky, osmdesátileté spisovatelky a atletky, pětaosmdesátileté vědce nebo operní pěvce, zkrátka aktivní seniory, kteří zapomněli stárnout. Seriál se snaží rozbít zažitý stereotyp pasivního a rezignovaného důchodce.

Vyučil jsem se prodavačem textilního zboží a praxi jsem vykonával v textilní prodejně svého strýce. Za války jsem byl nuceně nasazen v Rakousku, po návratu jsem opět nastoupil do strýcovy prodejny. Po únoru 1948 převzalo tuto prodejnu družstvo Jednota. Na různých pozicích jsem tu pracoval až do svých 56 let. Poté jsem až do odchodu do starobního důchodu pracoval v místním pivovaru ve funkci mistra v sodovkárně.

A.cz: Jak jste se dostal k současné prodejně?

Jako důchodce jsem si ve vlastním domě upravil z bývalých skladových prostor prodejničku, kterou provozuji dodnes.

A.cz: Co vlastně prodáváte?

Začínal jsem prodejem lahvového piva z místního pivovaru, poté jsem prodej rozšířil o různé druhy limonád a dalších nápojů. Nyní prodávám i cukrovinky, konzervy, kávu, mouku, cukr a další druhy baleného zboží.

A.cz: Jak provoz ve svých 91 letech zvládáte? Třeba tahat těžké zboží?

Provoz zatím zvládám, s těžšími věcmi mi pomůže rodina anebo skalní zákazníci.

A.cz: Ve vašem medailonku k čestnému uznání v soutěži Senior roku 2014 se píše, že vaše prodejna je "místem mezigeneračního setkávání". Jak to funguje?

Prodejna je umístěna ve dvoře domu a zákazníci se často usadí pod korunou velkého ořešáku, kde si vypijí lahvové pivo, poklábosí a vymění si názory. Pivo si přijdou koupit mladí, staří i důchodci a někteří zde vydrží sedět a setkávat se i několik hodin.

A.cz: Jste prý také největším místním pamětníkem. Psal jste nějakou kroniku či paměti, jsou někde vaše vzpomínky zaznamenány?

S ohledem na svůj věk jsem opravdu pamětníkem, a protože si s lidmi rád povídám a hodně jsem jich za ta léta poznal, často dostávám otázky, kdo kde bydlel a kam se odstěhoval a podobně. Jsem dokonce v kontaktu se svým vrstevníkem, který se po válce odstěhoval do Kanady a také stále žije.

A.cz: Jak dlouho vlastně v Golčově Jeníkově bydlíte?

Jsem zdejším rodákem a bydlím tu celý život.

A.cz: Jste navíc i dobrovolníkem na svatebních obřadech, kde ztvárňujete historickou postavu. Co si pod tím můžeme představit?

Při svatebních obřadech, které se konaly v obřadní síni místní radnice či v Goltzově tvrzi, jsem vystupoval jako historická postava "svobodný pán Maxmilián z Goltze", který na konec obřadu popřál novomanželům zdraví a štěstí. S ohledem na věk již tuto činnost nevykonávám.

A.cz: Čemu přisuzujete svou dlouhověkost a vitalitu?

Nikdy jsem nekouřil ani příliš neholdoval alkoholu. A musím mít dvakrát denně talíř polévky. Jsem polívkovej.

A.cz: Proč se vám ještě stále nechce užívat "zaslouženého důchodu"?

Kdybych nemohl pracovat, tak bych musel umřít, protože bych neměl co dělat. Dal jsem si předsevzetí, že tu budu do sta let.

autor: Zuzana Hronová | 13. 1. 2015 15:25

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama