Nakladateli se před deseti lety narodila dcera, a jak sám přiznává, do té doby bohémský život se mu změnil. Na věci se začal dívat z jiné perspektivy a dceři se snažil věnovat každou volnou chvíli, kterou ve střídavé péči měl. A protože sám nedá dopustit na cestování a objevování nových míst, rozhodl se ji od útlého dětství brát nejen na zajímavá místa v Česku, ale také do zahraničí.
"Jezdíme spolu od jejích dvou let," říká 54letý nakladatel. "Občas se nás lidi ptají, proč nám nestačí Česko a proč jezdíme do zahraničí, že malým dětem je jedno, jestli leží u rybníka nebo u moře. Já jsem přesvědčen, že děti vnímají všechno. Je důležité jim ukazovat, jak je svět pestrý a odlišný od toho našeho a také že se ho nemusí bát. Po Česku můžeme jezdit kdykoliv, na poznávání cizích zemí potřebujete ale trochu odvahu a čas. Čím je člověk starší a má víc povinností, tím víc věci odkládá," myslí si.
Kromě toho chce dceři dopřát něco, co sám jako dítě nezažil. Společně ve dvou vyrazili například do Benátek nebo Berlína, ale také do Lisabonu či New Yorku. "Díky Mie jsem se naučil dívat na města z perspektivy dítěte, jejíma očima. A najednou i ta známá jsou úplně jiná," říká.
Děti se na rozdíl od dospělých pohybují jinou rychlostí, mění se jim nálady a brzy je chození po velkém městě také omrzí. "My dospělí většinou rádi plánujeme, ale děti na plánování kašlou. Díky nim se třeba v jednu chvíli ocitnete na nějakém místě, kde je to skvělé, a nechce se vám odejít. Přitom my dospělí víme, že bychom měli pokračovat dál, abychom stihli vše, co jsme chtěli - a přitom nemáme čas si místa pořádně užít," vyjmenovává příklady.
Atrakce pro dospělé děti nezajímají
Dvořák se před šesti lety rozhodl podělit se o zážitky ze společných cest do dětského časopisu Raketa, který vychází čtyřikrát ročně a je bez reklam. "Napsal jsem článek do prvního čísla o Benátkách a myslel si, že to bude štafeta a pokaždé přispěje někdo jiný, kdo cestuje se svými dětmi. Nakonec jsem ale u psaní zůstal sám. Začalo mě nesmírně bavit ty naše příběhy posílat dál," popisuje začátky jedné z rubrik Rakety.
Zatímco texty psal Joachim Dvořák, se sběrem materiálů mu pomáhala dcera. "Ve spoustě průvodců je většinou pouze jedna stránka věnovaná tipům na to, kam jít s dětmi, což je strašně málo. Musel jsem si tak aktivity a lokace vymýšlet sám. A také například oželet atrakce, na které jsou zvědaví všichni dospělí, ale děti to nezajímá. Hledáte jiné cíle a cesty, které jsou unikátní," popisuje nakladatel.
Díky dceři sám změnil názor třeba na to, že hlavní město Belgie je nudné. "Když máte štěstí a pomůžou vám lidé, kteří Brusel znají a mají také malé děti, můžete doslova objevit to, co v průvodcích nenajdete."
Vykročit z komfortní zóny
Velký prostor při cestování dává improvizaci, a s dcerou se tak učí společně zvládat nečekané situace. "Děti to vede k větší samostatnosti a neohroženosti," myslí si otec desetileté Mii. Zároveň přiznává, že se párkrát na svých cestách dostali do situací, které "byly za hranou".
"Pro některé rodiče nemusí být všechny naše itineráře zajímavé, protože jim třeba nepřijdou vhodné pro děti," uznává. Jako příklad uvádí jejich letošní letní výlet do Košic.
"Slíbil jsem dceři, že někam poletíme. Skoro nikam se nemohlo, tak to nakonec vyhrály Košice, velmi zajímavé město, které vás asi nenapadne, když si plánujete dovolenou. Půjčili jsme si auto, a než jsme vyrazili do Muzea Andyho Warhola v Medzilaborcích, míjeli jsme sídliště Luník IX, obrovské romské ghetto. Kdysi jsem studoval etnologii a spontánně mě napadlo se tam s Miou podívat. Otočili jsme se tam autem přesně na 60 vteřin, než se k nám začala sbíhat křičící mládež," popisuje zážitek.
O ghettu se bavili ještě dva dny a otec se své dceři snažil vysvětlit, proč něco takového existuje. "Přiznávám, že je obtížné malým dětem ukazovat odvrácené strany našeho světa, ale považuju za důležité občas naše vlastní komfortní zóny záměrně překračovat," říká Dvořák s tím, že i pro něj osobně to byl velmi silný zážitek.
Paříž, Řím i New York
Nejraději otec s dcerou vzpomínají na společné výlety do Paříže a do Říma. Italské město mu navíc odpovědělo na otázku, proč je cestování s dětmi skvělé. "Jsou ještě zvědavé na vás jako průvodce, jste pro ně autoritou a ještě moc neodmlouvají. V patnácti vás v tomhle směru pravděpodobně potřebovat nebudou vůbec."
Přestože cestovali zejména po značně vyspělých zemích, občas se setkávali s nedorozuměním ze strany ostatních lidí. "Párkrát se nám stalo, že se letištní personál podivoval, proč třeba s tříletým dítětem cestuje pouze otec. Jednou při přestupu ve Frankfurtu nás nechtěli vpustit do letadla, špatně německy hovořící úředník, pravděpodobně podle jména asi původně z Pákistánu, nedokázal pochopit, že jsme jedna rodina, přestože dcera má v pase Dvořáková a já Dvořák. Tvrdil, že navíc nemůžeme cestovat bez matky dítěte. Dohadovali jsme se skoro hodinu, až nakonec rezignoval se slovy, že nás stejně z USA vrátí. Tam to ale bylo v pohodě."
Když letos na jaře pandemie koronaviru jejich cestovatelské toulky přerušila, časopiseckou rubriku zrušili. Poslední výlet směřoval do švýcarské Ženevy.
Kampaň, která pomůže i ohroženým rodinám
V létě Dvořák oslovil výtvarníka Filipa Raifa a Johanu Švejdíkovou (jedna z šéfredaktorek Rakety, pozn. red.) s tím, že by jejich cestopisné reportáže mohli vydat knižně. "Pracovali jsme na tom celé prázdniny, já všechny texty přepsal a aktualizoval, a na podzim přišla druhá vlna pandemie a hranice se zase zavřely. Přátelé mi říkali, ať se na to vykašlu, že není vhodná doba, když se nedá cestovat, ale já to vnímám opačně," říká nakladatel.
"Když máte více síly, nemáte se bát ostatním posvítit obrazně řečeno na cestu. Chtěl bych touto knihou vyslat pozitivní signál, že se máme vždycky na co těšit. A navíc je knížka koncipovaná tak, aby vás bavila, přestože zůstanete doma," vysvětluje.
Kniha na výlety shrnuje zážitky z 21 evropských měst (a jako bonus přidává New York), která Dvořák s dcerou během uplynulých více než pěti let navštívili. Obsahuje také praktické rady, tipy, fotky a každá destinace interaktivní kreslené úkoly.
Na dokončení a vydání knihy vybírá Joachim Dvořák peníze prostřednictvím crowdfundingové kampaně na Hithitu. Z požadované částky se mu během dvou týdnů podařilo získat dvojnásobek.
"Vše, co získáme nad částku 150 tisíc, věnujeme na celoroční předplatné časopisu Raketa rodinám s malými dětmi, které se ocitly z různých důvodů v tísni. Myslím, že se dostane nakonec na 500 adresátů," říká.
Časopis Raketa
První číslo časopisu Raketa vyšlo v prosinci 2014. Joachim Dvořák si všiml díry na trhu s dětskými časopisy, dal dohromady Johanu Švejdíkovou a Radanu Litošovou a rozhodl se poskytnout prostor zejména mladým a začínajícím autorům a výtvarníkům.
Dvořák se proto rozhodl nakoupit předplatné Rakety pro děti ze sociálně slabších rodin, lidem, kteří se starají o dlouhodobě nemocné děti, samoživitelkám, ale i pěstounským rodinám či onkologicky nemocným dětem v ústavech.
Čísla ovšem posílá zadarmo do vybraných rodin již od začátku fungování Rakety. "Přijde mi důležité pomáhat těm, kteří mají míň štěstí," vysvětluje. Adresáty vždy vybírají pečlivě dle doporučení v rámci projektu Daruj Raketu. "Nemůžu zachránit celý svět, ale snažím se tímhle inspirovat právě i děti a rodiče, kteří čtou Raketu, aby nemysleli jen na sebe. Udělat radost ostatním zas tolik nestojí," vysvětluje.
Až bude situace pro cestování příznivější, rád by se vydal s dcerou do Mexika po stopách Lenky Reinerové, spisovatelky, které v Labyrintu vydal několik knih. "A do Legolandu," doplňuje jej desetiletá Mia.
Mohlo by vás zajímat: Machu Picchu se otevřelo jedinému turistovi
