Před třemi lety se pozdní dvacátníci Forest Trenz a Barbora Masaříková rozhodli splnit si sen a pořídili si starou bílou dodávku. Tu během půl roku přestavěli na obytný vůz, se kterým vyrazili na roční cestu po Evropě společně se svým 11letým psem Samuelem. Nyní vůz značky Fiat Ducato alias Dodynku parkují v podzámčí v Náměšti nad Oslavou a čekají, až budou moci vyrazit vstříc dalšímu dobrodružství.
"Dodávku jsme si pořídili proto, že jsme chtěli cestovat delší čas, a navíc se psem," říká 30letá Barbora. Zkušenosti s cestováním obytným vozem měla již z dřívějška, kdy vyrazila na dva měsíce avií do Mongolska. "Tenhle způsob cestování mě začal bavit. Když člověk vyrazí na delší cestu, víc toho vidí, protože území nepřeletí rychle letadlem," pochvaluje si.
Ona i její 28letý přítel Forest již dříve cestovali spíše nalehko a co nejlevněji, místo drahých hotelů dávali spíše přednost stanu. I proto se těšili, že s obytným vozem budou moci kempovat v přírodě.
"Cestovali jsme i dříve, ale nikdy ne déle než měsíc. Chtěli jsme zkusit dlouhodobější cestu, aby se člověk od všeho odpoutal," popisuje Forest. Cesta bez pevného termínu konce se nakonec protáhla na rok, během kterého navštívili jih i sever Evropy a také severní kousek afrického kontinentu.
"Přestavba a zařízení bylo dražší, než jsme očekávali"
Vysněné auto, se kterým v prosinci 2018 vyrazili vstříc Španělsku a Maroku, našli prostřednictvím inzerátů na internetu za 60 tisíc korun a jeli pro něj do nedaleké Třebíče. "Dodávku jsme zvolili i proto, že není tak nápadná a dá se s ní snadněji zaparkovat. Vypadá spíš jako auto řemeslníků," vysvětluje Barbora.
"Je to ročník 1998, měla najeto skoro 500 tisíc. Upravovali jsme na ní snad úplně všechno, od elektřiny přes vnitřní zařízení, zateplení po instalaci solárního panelu. Trvalo to dlouho i proto, že jsme přes den pracovali a vydělávali peníze na cestu. Přestavba a zařízení byly ve finále dražší, než jsme očekávali," přiznává sympatická blondýnka.
Zatímco ona před nomádským rokem pracovala jako restaurátorka historických fasád, její přítel Forest se roky živí jako grafik a tvůrce internetových stránek. Barbora si tak během měsíců našla práci jako copywriterka, ve které nyní pokračuje. Oba navíc později v Norsku pracovali také na kozí farmě, což zpětně hodnotí jako jeden z nejlepších zážitků z cest. O svém dobrodružném putování navíc sepsali knihu s názvem Život v dodávce.
Svou dodávku se rozhodli přestavět svépomocí, ruku k dílu přiložila ale také rodina a známí. "Představovali jsme si to hrozně jednoduše," přiznávají. "Člověk má možnost koupit si hotový obytný vůz nebo karavan, my jsme si jej chtěli ale upravit podle sebe. Řemeslná práce nás totiž baví, takže jsme si opravování užívali, ale není to pro každého," dodávají.
Speciální lednice a solární energie
Jejich Dodynka zvenčí vypadá nenápadně jako zásobovací auto, uvnitř se však schovává dřevěný, ručně vyráběný interiér s řadou vychytávek a zajímavých detailů. "Máme tam třeba takový pojízdný box, který lze přesouvat po celém autě. A taky vyklápěcí stůl na práci nebo jedení," vyjmenovává Forest. Nechybí jim ani vestavěný vařič nebo speciální lednice, kterou napájí ze solární energie.
"Solár byl pro nás hlavní zdroj elektřiny i pro práci a topení. Přes alternátor dobíjíme energii i za jízdy," vysvětlují fungování svého elektrického systému. "Díky tomu jsme nezávislí na kempech. Vodu si člověk sežene všude," dodávají.
Místo zabudované sprchy využívají pro osobní hygienu dětskou vaničku. "Původně byla skládací plastová, ale ta praskla, tak jsme pořídili skládací gumovou dětskou vaničku," říká Forest. Na začátku taky s sebou vozili chemický záchod, nevyužitý jej ale nakonec prodali.
Kromě toho jim na cestách nechybí mobilní router, díky kterému mohli během svého putování napříč Evropou pracovat. "Funguje na 12 voltů, takže nemusí být zapojený v klasické zásuvce," tvrdí Forest. A svoje místo si v přestavěné dodávce našla i čtyřicítka papírových knížek. "Není to sice praktické, ale nemáme rádi čtečky. Člověk u takové dodávky, jako máme my, totiž hodně řeší váhu auta, aby se vešel do 3,5 tuny," říká Barbora.
Španělsko je ráj, v Nizozemsku zaparkujete jedině v kempu
Přestože jsou na svou dodávku náležitě pyšní, upřímně přiznávají, jak je ve skutečnosti občas náročné obytný vůz vlastnit, a to i kvůli řadě oprav, které za poslední tři roky museli řešit. Opravovali například elektriku, motor nebo brzdy. "To se ale dalo vzhledem ke stáří auta předpokládat," tvrdí.
Spousta věcí se jim přitom pokazila během cesty po Evropě, kterou absolvovali v roce 2019 i se svým 11letým psem Samuelem. Problémy je překvapily už na D1, několik desítek kilometrů od domova. "Na dálnici jsme buď svítili, nebo blikali," přibližuje Forest.
V Maroku jim auto přestalo startovat, takže museli rozebrat celou palubní desku a s příručkou se snažili přijít na původ problému. V Norsku jim pak vypověděly službu brzdové destičky, které opravovali ve Švédsku s pomocí náhradních dílů poslaných z Česka. Než se k nim však dostaly, dvakrát řešili jejich ztrátu.
Během svého nomádského putování přespávali většinou nadivoko v přírodě. V kempu se usadili jen třikrát kvůli problémům s autem. Zatímco nejpřívětivější bylo pro spaní v přírodě podle nich Španělsko, Nizozemsko je naopak nejméně vstřícné. "Španělsko je ráj pro dodávkáře a karavanisty. Ale je otázka, jak dlouho to vydrží vzhledem k tomu, že Portugalsko to teď zakázalo," přemítá Forest.
V Nizozemsku se mimo kempy zastavit prakticky nedá. "Tam vůbec není v zájmu, aby se lidi pohybovali mimo kemp v přírodě. Když lidi vidí karavan nebo více karavanů na parkovišti, zavolají policajty a ti je vyženou," dodává.
Problém je neohleduplné chování turistů
Důvodem je podle nich rostoucí počet turistů, kteří karavanem či obytným vozem jezdí, a také jejich neohleduplné chování. "Myslím si, že spousta lidí nerespektuje soukromé pozemky a jsou schopni zaparkovat někomu na louce a ještě si tam rozdělat oheň, takže se těm místním lidem ani nedivím, že je to rozčiluje," říká Barbora.
"Když jsme byli v Norsku, všimli jsme si, že se množí cedule zákaz kempování, i tam už toho mají plné zuby. Přitom je Norsko hodně benevolentní, i co se týče stanování. Ale bohužel se to stalo velkým fenoménem, takže už i Norové otáčí, protože častokrát u nich kempují lidé, kteří se neumí chovat," vypráví.
Sami rádi vzpomínají na své zastávky v Maroku u oceánu nebo v norské přírodě. "Ohromná výhoda dodávky je v tom, že člověk otevře dveře, je přímo v přírodě a má s sebou všechno, co potřebuje," popisuje Barbora.
"Snažili jsme si vždycky vybírat místa tak, abychom nikomu nepřekáželi. Za celou dobu jsme neměli žádné problémy. Jen jednou nás vzbudili policajti, protože si mysleli, že jsme uprchlíci, a v Maroku nás kontrolovali policajti s tím, že nás hlídají pro naši vlastní bezpečnost," vypráví pár.
České kempy se zasekly v 70. letech
Česko zatím zůstává vůči cestovatelům v obytných vozech přívětivé. Problematické je ale podle nich vybavení leckterých kempů. "Když jsme srovnali kempy v Norsku a v Česku, tak tady jsme se zasekli někdy v 70. letech," říkají. Chybělo jim pořádné zázemí včetně teplé vody.
Na větší cestu se od vypuknutí pandemie koronaviru loni v březnu zatím s Dodynkou a psem Samuelem nevypravili, až se situace ale uklidní, rádi by vyjeli třeba do Řecka. Zatím si tak užívají příležitostné výlety po Česku.
Cestování obytným vozem je podle nich lepší v tom, že jsou mnohem svobodnější a samostatnější. "Člověk si s sebou vozí postel, kamkoliv se mu zachce, ráno otevře dveře dodávky a je na jiném místě, než se probouzel den předtím. Kromě toho je nezávislý na veřejné dopravě, odjezdech nebo odletech a je to taky pohodlnější," vyjmenovávají výhody.
Když zrovna nebrázdí silnice, odpočívá jejich dodávka v podzámčí v Náměšti nad Oslavou před jejich nově zařizovanou dílnou, kde Barbora hodlá malovat ilustrace, modelovat menší sošky a designové doplňky a Forest zase vytvářet výrobky z kůže. "Řemeslná práce nás totiž baví mnohem víc než práce na počítači, i proto jsme si zřídili dílnu," říkají.
