Sedíme si na vyvýšenině nad Machu Picchu, odkud je krásný výhled na hlavní část této světoznámé památky, a sledujeme ruch pod sebou. Je kolem jedenácté hodiny dopolední a turisté pod námi již musí chodit jednosměrně, aby se navzájem vyhnuli. Lama, která se pase uprostřed, na tento shon kouká trochu znuděně.
Dorazili jsme sem po týdenním pochodu přes Choquequirao trek, který je pojmenován po oblasti podobné té na Machu Picchu. Choquqeuirao ale není tak snadno dostupné, a díky tomu je bez turistů. Což nyní při pohledu na valící se masy pod námi oceňujeme dvojnásob.
Když jsme sem na Machu Picchu přišli ráno před svítáním, bylo tady nádherně. Celé místo má magickou atmosféru a člověk si dokáže najít důvody, proč celé městečko Inkové vystavěli.
Zaručeně původní sochy Inků a wi-fi Original Inka
Incká civilizace po sobě ale nezanechala žádné písemné prameny, a tak dodnes nevíme, proč bylo město na tomto nedostupném místě uprostřed hor vystavěno, k čemu sloužilo, kolik zde žilo lidí a proč bylo nakonec opuštěno. Absence těchto informací přidává i špetku tajemna, a tak se člověk může nechat unášet na vlnách fantazie.
To platí ale jen pro brzké ráno nebo pro odlehlejší části. Nyní, před polednem, to vypadá, že člověk, který Machu Picchu navrhl mezi novodobých sedm divů světa, by se měl smažit v pekle s obzvlášť vynalézavým servisem.
Ve vesnici pod slavnou památkou, ze které se do inckého města vyráží, je situace ještě horší. Vše je zaručeně originální a původní: mramorové dlaždice, sochy Inků se sveřepými výrazy v životní velikosti, zavlažování… a dokonce i wi-fi síť s názvem Original Inka wifi.
Kolik zaplatíte, takovou historku dostanete
Chceme se zvednout a odejít. V tom ale přichází skupinka s průvodcem, který se sebevědomě rozkročuje vedle nás, ukazuje na největší budovu pod námi a začíná vyprávět: " Zde vidíte původní hlavní obětiště Inků, využívalo se při slunovratu…" a pokračuje následujících pět minut. Tiše sedíme a posloucháme, jsme rádi, že se něco zadarmo dozvíme.
Skupinka po chvíli odchází, my však zůstáváme a představujeme si život, který průvodce načrtl. Po pár minutách přichází další skupinka s jiným průvodcem, který se stejně sebevědomě jako ten předchozí rozkračuje na stejném místě.
Ukáže na stejnou budovu a začíná: "Zde vidíte největší budovu, kde Inkové chovali skot, protože tam nejlépe profukovalo a bylo to stranou… ." a pokračuje dalších pět minut. Odchází i tito turisté a my po sobě nejistě koukáme.
Nakonec se shodujeme na jediném možném vysvětlení. Druhá skupina zaplatila méně, a tak se jí dostalo horší historky. Kolik zaplatíte, tolik dostanete. Pomalu se sbíráme a odcházíme pryč. Opouštíme Machu Picchu dvojí tváře a snažíme si uchovat dojmy z překrásného rána. Zároveň se těšíme na krásný Huayhuash trek do hor bez lidí.
