Když mi na jaře loňského roku moje kamarádka Kinga, majitelka penzionu v Klaksvíku, druhém největším městě Faerských ostrovů, nabídla, zda bych jim přes zimu nehlídal dům, nerozmýšlel jsem se dlouho. S krátkou přestávkou o Vánocích, kdy jsem se vrátil prožít s rodinou svátky a konec roku, jsem zde strávil svou první zimu.
Na Faerské ostrovy jsem připlul jediným možným trajektem, a to lodí Norrøna faerské společnosti Smyril Line z dánského přístavu Hirtshals. A hned po sjetí z paluby v hlavním městě Tórshavn jsem si povšiml první české stopy.
1. Autobusy SOR
Po hlavním městě Faerských ostrovů a vesnicích v jeho okolí krouží červené autobusy české společnosti SOR Libchavy označené nápisem BUSSLEIÐIN. Na trasu vyjely poprvé 4. července 2011. Výborně zvládají úzké a klikaté faerské silnice, navíc veřejná doprava je v hlavním městě souostroví od 1. ledna 2007 zdarma, a každý se proto může bezplatně přesvědčit, že české autobusy byly skvělá volba.
Z dosud řečeného by bylo možno nabýt dojmu, že se snad Faeřené se po svém archipelagu pohybují výhradně autobusy. Není to pravda. Kromě trajektů mezi jednotlivými ostrovy a kromě relativně levné veřejné vrtulníkové dopravy se samozřejmě v hojném počtu přemisťují také osobními automobily všemožných značek.
2. České pivo
Na Faerských ostrovech panovala ještě relativně nedávno jedna z nejtvrdších prohibic na světě - ještě v roce 1992 (s určitými výjimkami) platil naprostý zákaz prodeje alkoholických nápojů. Dnes si v běžných supermarketech lze koupit pivo o obsahu alkoholu do 2,8 procenta a je o něj velký zájem.
Jakékoliv silnější zboží je ale třeba hledat ve speciálních koncesovaných obchodech označených bílým písmenem R (obchody se jmenují Rúsdrekkasøla Landsins) na modrém pozadí, kterých je na celém souostroví momentálně pouze deset.
Po dlouhém hledání na stránkách zmíněných koncesovaných obchodů a fyzickém ověření v několika z nich jsem skutečně jednoho českého zástupce nalezl. Je jím světlý Budějovický Budvar Premium, prodávaný výhradně v lahvi o objemu 0,33 l. Budvar je zde nabízen v jednom regálu se svým americkým "nepřítelem" - Budweiserem. Stojí pěkně srovnaní v poklidném sousedství, nějakých 10 centimetrů od sebe.
3. Motocykly Jawa
Za dlouhých tmavých zimních dní, kdy celé dny prší, sněží, zuří vichřice, případně všechno dohromady, je třeba najít si nějaké teplé, příjemné místo, které zdvihne náladu a zahřeje duši i tělo. Navštěvuji v Klaksvíku pravidelně plavecký bazén. Je velmi příjemný - teplota vody 27,5 stupně je sama o sobě fajn, ale je tu ještě vedlejší bazén pro teplomilné, který má stabilních 32 °C. I to mi však za některých zvlášť nevlídných dní bylo málo, a tak jsem se uchyloval do sauny.
Tam jsem jako prakticky jediný "zimní turista" vzbuzoval živý zájem místních. Svou zoufalou faerštinou a jen o málo lepší angličtinou jsem odpovídal na četné dotazy. A po čase, když jsem navázal bližší známost s pravidelnými návštěvníky sauny, jsem i já začal vyzvídat.
Protože jsem vášnivý motorkář a na Jawě jsem začínal, mé dotazy směřovaly i na tuto naši známou značku. Uspěl jsem, ale jen u důchodců, dlužno přiznat. Několik pánů se zasnilo, jak v 60. či 70. letech Jawu 350 měli, jak byla skvělá, nicméně že už ji, bohužel, nemají. Ale že ve městě Fuglafjørður je malé soukromé muzeum veteránů, tam prý mají dvě.
Vypravil jsem se tam, obě našel a vyfotografoval. Úplně jsem se zasnil - červená 350 jako by z oka vypadla té, na níž jsem vyváděl na počátku 90. let.
Jawy zde tedy stopu zanechaly, ovšem dnes pouze v muzeích a ve vzpomínkách pamětníků.
4. Škoda a Hyundai
Můžeme je potkat na silnicích celého souostroví od severu k jihu, od východu k západu a mohu-li soudit z počtu škodovek a Hyundai, které kolem mě projíždějí, mají na Faerských ostrovech slušný podíl na trhu, byť - abychom byli upřímní - rozhodně mezi místními značkami nedominují. Velmi oblíbenou značkou je zde ovšem Toyota. A to i její nejmenší zástupce, Toyota Aygo, vyráběný v českém Kolíně.
5. Toyota Aygo a její sourozenci
Tento čtyřmístný model je zde k vidění často, a to nejen jako druhé auto do rodiny. Většinou se tu prohání v nejvyšších stupních výbavy a jejich zdejší výskyt mě těší osobně, protože veškeré Toyoty Aygo na trhy celého světa (stejně tak jako jejich bratříčci, vozy založené na stejné platformě - Citroën C1 a Peugeot 108, jichž je tu však nepoměrně méně) vznikají na jediném místě - v závodě TPCA v Ovčárech u Kolína.
Mám k těmto vozítkům nostalgický vztah - nějakou dobu jsem v podniku pracoval na montážní lince. Už si mě také jedna majitelka podezřívavě měřila pohledem, když jsem jí v podřepu kontroloval slícování jednotlivých dílů.
6. Stavebnice Lego z Kladna
Při pobytu na Faerských ostrovech člověka dříve nebo později napadne, že by mohl koupit nějaký ten dárek, pořídit možná pěknou knihu, a pokud ho to napadne v Klaksvíku, nemůže minout místní obchod Alfa, který se sice tváří, že je knihkupectví (Bókhandil), ale nabízí pestrou paletu hraček, výtvarných potřeb, školních brašen a řadu dalšího zboží. Při bližším zkoumání i zde narazíme na českou stopu v podobě stavebnic.
Leckdo u nás v Česku ví, že velká továrna hračkářské firmy Lego je v Kladně, proto mě zajímalo, zda na krabicích bude nápis "Made in Czech Republic". Ano, je tam, ale dozvíme se ještě, že jsme díly vyrobili spolu s Dánskem, Maďarskem, Mexikem a Čínou.
Procházím Alfou dál a vidím slušně zásobené oddělení výtvarných potřeb. Pátrám po slavných tužkách a pastelkách Koh-i-Noor. Marně. Nacházím však jinou značku s nápisem "Made in Czech Republic" - pastelky a tužky Stabilo.
7. Pastelky Stabilo
Jde o produkty firmy Schwan-Stabilo ČR, konkrétně z továrny v Českém Krumlově. Údajně tady jdou tyto tužky a pastelky dobře na odbyt, že jde o výrobek z Česka, ovšem paní prodavačka netušila.
8. Knihy o České republice
Faeřané mohou bezpochyby najít ohromné spousty informací o České republice na internetu. Jako bývalého knihovníka mě nicméně zajímalo, jak je na tom s knihami o Čechách místní knihovna v pětitisícovém Klaksvíku. A byl jsem příjemně překvapen - našlo se jich solidních šest. Ve větší knihovně v Tórshavnu jich možná bude… pár desítek?
Jde především o turistické průvodce v dánštině, která je tu vedle faerštiny druhým úředním jazykem. Potěšilo mě, že se nezapomíná ani na Slovensko. Nejstarší důchodci v sauně jen nevěřícně kroutili hlavou, že jsem nepřijel z Československa - zpráva o rozdělení našich zemí sem ještě přece jen ke každému nedorazila.
9. Jan Ziska a Jana Ziska
Nechávám na příslušných badatelích, aby vysvětlili, kde se tu vzalo tolik Žižků, přesněji Zisků. Vysvětluji si to tak, že po Bílé hoře, v období rekatolizace, nebyl se jménem Žižka v Čechách snadný život, a Žižkové proto prchali k protestantským sousedům - předně do Dánska a někteří pak po čase dále, i na Faerské ostrovy. Ve faerském telefonním seznamu jsem sice nenašel přímo Jana Zisku (jen jeho anglickou verzi - Johna), zato je k nalezení Jana Ziska, žijící v hlavním městě Tórshavnu.
Výhledově jí zkusím zavolat a o našem vojevůdci s ní porozprávět. Ostatně i tvůrce moderního faerského spisovného jazyka - Venceslaus Ulricus Hammershaimb (pro mě ovšem Vašek Ulrich) by mi na vzdáleného potomka našich protestantských exulantů pasoval jako ulitý.
10. A na konec: stopa boty velikosti 42
Na tuto stopu jsem obzvláště hrdý, poněvadž jsem ji osobně zanechal ve sněhu během nedávného zdolávání vrcholu Hálgafelli (502 m n. m.).
