Betlémská hvězda: astronomická záhada, která už dva tisíce let fascinuje svět

Nechybí na žádném vánočním obrazu ani v betlémech. Velká jasná hvězda zářící nad jesličkami patří k nejznámějším křesťanským výjevům a po staletí fascinuje teology, historiky i astronomy. Přesto dodnes nevíme, co přesně měli podle Bible spatřit mudrci z Východu, když se vydali do Betléma.

„Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit,“ píše se v Matoušově evangeliu. Žádný jiný biblický text úkaz nezmiňuje, přesto i tato jediná věta stačila k tomu, aby se o Betlémské hvězdě už víc než dva tisíce let vedly dlouhé debaty. Astronomové mají hned několik tipů o tom, co tehdy na obloze mohlo zářit.

Hvězda, nebo kometa?

Většina z nás si dnes Betlémskou hvězdu představuje jako kometu s dlouhým ocasem. Takto se ale do obrazových křesťanských výjevů dostala až díky italskému malíři Giottu di Bondone, který v roce 1305 vytvořil fresku Klanění tří králů. „Pro svůj výjev si vypůjčil fotogeničtější Halleyovu kometu, tu totiž mohl spatřit v roce 1301. Motiv se pak dostal na modely a obrazy Betléma,“ vysvětluje Ivo Míček ze Společnosti pro meziplanetární hmotu.

Vizuálně zajímavý motiv se v umění rychle ujal. Podle odborníků se však kometa zdá jako nejméně pravděpodobná varianta tehdejšího úkazu.

„V roce 12 před naším letopočtem byla na obloze k vidění jasně a zřetelně Halleyova kometa. Jenže tenkrát byly komety vnímány, jako nositel špatných zpráv, což se k narození moc nehodí. Navíc nesouhlasí načasování,“ doplňuje Míček.

Nejsilnější kandidát: vesmírné setkání obrů

Za nejpravděpodobnější vysvětlení Betlémské hvězdy dnes astronomové považují tzv. konjunkci, tedy těsné úhlové přiblížení planet. Už před čtyřmi stoletími s touto verzí přišel slavný německý astronom Johannes Kepler, který podobný úkaz pozoroval v Praze v roce 1603 a uvědomil si, že taková událost mohla sehrát roli i v biblickém příběhu. „V roce sedm před naším letopočtem dokonce nastala trojnásobná konjunkce Jupiteru se Saturnem, a to v květnu, září a prosinci,“ vysvětluje Míček.

Na první pohled vypadá podivně, že by se Kristus narodil v roce sedm před naším letopočtem, když křesťanský letopočet má mít počátek právě datem narození Krista. „Jenže mnich Dionysius Exiguus, který v roce 525 po Kristu zavedl náš letopočet, se při výpočtech zmýlil v porovnávání vlády císaře Augusta a Heroda. Takže podle jiných nezávislých datací se mohl Kristus narodit kolem roku sedm až čtyři před naším letopočtem,“ říká Míček. To by odpovídalo právě době popsaných konjunkcí.

Výbuch hvězdy i zastavení Jupiteru

Vědci pracují i s dalšími teoriemi, které se snaží vysvětlit biblický popis hvězdy. Jednou z nich je supernova, tedy explodující hvězda, která mohla být natolik jasná, že by šla spatřit i ve dne. „Čínské kroniky skutečně zmiňují nové hvězdy v letech šest a pět před naším letopočtem, v souhvězdích Kozoroha a Delfína. I časově odpovídají období vlády krále Heroda, problémem ale je, že v evropských ani blízkovýchodních pramenech o těchto nebeských úkazech nenajdeme ani zmínku,“ vysvětluje Míček.

Pozornost astronomů přitahují i další výrazné úkazy spojené s „královskou“ planetou Jupiter. V letech tři až dva před naším letopočtem se několikrát přiblížil k hvězdě Regulus, jejíž jméno znamená „malý král“, a v červnu roku dva před naším letopočtem nastala mimořádně těsná konjunkce s velmi jasnou Venuší. Někteří badatelé poukazují také na zdánlivé „zastavení“ Jupiteru při změně jeho pohybu po obloze, které by mohlo odpovídat biblickému popisu hvězdy stojící nad místem. Tyto jevy ale nastaly až po Herodově smrti v roce čtyři před naším letopočtem.

Jestli je legenda o betlémské hvězdě založená na skutečném příběhu, se zřejmě nikdy nedozvíme. Přesto se stala nedílnou součástí naší tradice a jedním z nejsilnějších symbolů Vánoc.