"Po nábytku se nelozí!" u české firmy Antonie Emma neplatí. Štěpán Malý a Sáva Střelec se na vybavení do dětského pokojíku dívají přesně naopak. "Náš nábytek slouží rovnou k pohybu, protáhnutí, cvičení. Vnímáme jej jako stavebnici, která se může variabilně měnit," popisuje Sáva Střelec. "Děti mají pudově dané, že chtějí zkoušet, co dokážou, po něčem lozit, kravit, a my jsme jim to chtěli dopřát," dodává Štěpán Malý.
Nápad vyrábět a prodávat dětský nábytek je napadl také díky vlastním "neposedným" potomkům. "Dětem často nutíme koníčky, které jsou jednostranně zaměřené, ale běžný pohyb se postupně vytrácí. Už venku neskáčou z kostky na kostku, nepřelézají spadlé kmeny stromů a pařezy. Svobodný pohyb v přírodě samozřejmě nenahradíme, a jelikož není vždy možný, chtěli jsme udělat jeho ekvivalent v domácím prostředí," vysvětluje Sáva a Štěpán jej doplňuje:
"Kromě důležitého rozvoje pohybového aparátu nám jde také o rozvoj sebevědomí u dětí. Aby zjistily, že mají schopnost něco přelézt, zdolat, zvládnout," říká Štěpán, který stojí za výrobou nábytku, zatímco Sáva se stará o jeho odbyt. Dětem tak v pokojíčku můžete dopřát skluzavku, horolezeckou stěnu na straně postele, žebřiny nad postelí - jednoduše cokoliv, co vás napadne, protože nábytek je variabilní a dá se různě měnit a přizpůsobovat věku a růstu dítěte.
Dětský pokoj je samostatný vesmír
Štěpán a Sáva se potkali v Albánii, kde oba cestovali se svými rodinami a karavanem. Během společné cesty zjistili, že mají totožnou životní filozofii. "Než abychom jen vydělávali peníze, chceme za sebou zanechat pozitivní stopu, jednoduše proměnit peníze v pozitivní energii. Aby po nás zůstalo něco smysluplného," vysvětluje Sáva principy, na nichž ve firmě staví.
Nábytek proto vyrábí z českého materiálu v českých dílnách s cílem, aby vydržel co nejdéle. "Zároveň je pro nás důležitá rodina. Nechtěli jsme tak vybudovat velký podnik, který nás bude stát osobní život. Shodli jsme se na tom, že peníze jsou nástrojem a hodnota je smysluplně strávený čas s rodinou, na cestách, poznáváním…," pokračuje Sáva.
I z toho důvodu spolupracují s českými fyzioterapeuty, lékaři a následně s architekty a designéry. "Na prvním místě je pro nás důležité, aby byl nábytek praktický, bezpečný, dobře vyrobitelný a sloužil co nejdéle. Jestli je hezký, je až druhotné," shodují se s tím, že dítě má často jiné potřeby, než si rodiče myslí.
"Málokterý rodič se dětí ptá, jaký pokojíček chtějí. Neřeší, co dítě baví, ale přizpůsobí pokojík designu celého domu. Přitom je dětský pokoj úplně samostatný vesmír v domě a je jedno, jak vypadá. Podstatné je, jak se v něm dítěti žije, co tam dělá, co si tam chce užívat, co by tam z pohledu zdravého pohybu mělo být," vysvětluje Sáva.
Nejdřív bankrot, pak úspěch
Z postele, která nejdřív slouží jako základ pro žebřiny a lezení, se tak v pubertě může jednoduše stát fitness koutek. "Postel je předimenzovaná, aby se na ní mohlo skákat a lézt po ní. Patří k ní rostoucí nohy, které se šroubují na sebe a mohou se vytáhnout až do tří metrů. Můžete mezi ně umístit další postel nebo s prostorem různě nakládat," říká Štěpán, který komentuje také element bezpečnosti.
"Lozit a objevovat je pro děti stejné jako dýchat, potřebují to. Tím, že jim budeme říkat 'Pozor, spadneš, něco si uděláš', v nich vytvoříme jen nízké sebevědomí a budou tak automaticky nešikovní i v dalších aktivitách ve škole a jinde. Díky dovádění doma si dítě může vyzkoušet, co dokáže, jak umí odhadnout vzdálenosti… Samozřejmě, vždy se může stát, že špatně spadnete, ale to se může stát i v životě. A čím dřív, tím asi lépe," směje se Štěpán, který tím trochu naráží na svůj vlastní příběh.
"Dnes už bych to všechno udělal jinak, ale na druhou stranu to byla skvělá škola života," komentuje osobní bankrot, který musel vyhlásit před téměř deseti lety. Na základě své vášně ke skateboardingu se totiž rozhodl skateboardy vyrábět, jeho sen stát se největším výrobcem prken ve střední Evropě ale bohužel skončil fiaskem. "Bylo to pro mě těžké, vzdát se snu a úsilí, kterým jsem žil deset let svého života," komentuje.
Začal vyrábět znovu od nuly
Poté co se Štěpán vrátil s 50 dolary v kapse z posledního pokusu prodávat skateboardy v Americe, začal jezdit jako poslíček s DPD a vyrábět první Piklerové trojúhelníky ze dřeva (prolézačky pro nejmenší děti, nazvané podle maďarské pediatričky Emmi Pikler - pozn. red.). Lidé si je postupně začali kupovat přes Facebook a následně webové stránky.
"Už jsem tehdy nechtěl mít s výrobou nic společného, ale žena mě přemluvila. A ukázalo, se, že se trojúhelníky lidem líbí a chtějí je. Dal jsem si cíl, že co vyrobím, musím prodat. Měl jsem obrat 500 korun denně, pak dva tisíce, až jsem měl první zaměstnance. Díky tomu, že jsem se spálil, jsem si začal vážit každé koruny," říká Štěpán.
Sáva se ke Štěpánovi přidal právě po společném cestování. "Se dřevem jsem nikdy neměl nic společného, možná jsem ho uměl tak akorát přikládat do krbu," směje se Sáva, který několik let působil v oblasti financí a realit. "Když se mi narodily děti, tak jsem se rozhodl, že chci trávit čas s rodinou, dal jsem výpověď a užíval jsem si majetky, které jsem vybudoval. Do toho jsem pak potkal Štěpána," vzpomíná, jak vznikla jejich spolupráce.
"Je to úplně něco jiného, než co jsem dělal. Když jsem s klienty ve financích například investoval jejich peníze, výsledek a pozitivní odezva přišla někdy až za pět nebo i deset let. Tady ji vidím téměř hned," dodává Sáva. Společně se Štěpánem nyní prodají kolem 1500 sad nábytku ročně. V současné době také designují svůj nábytek na míru do konkrétních pokojíčků.
"Není to jednoduché, naposledy jsme například vymýšleli, jak umístit náš nábytek do podkrovního pokojíčku o 12 metrech čtverečních pro dva kluky," smějí se. "Ale baví nás to a má to smysl, o tom to je," uzavírají.
