Když našel 30. července náhodný kolemjdoucí na vrcholu útesu ve Whitby opuštěnou bundu a telefon, netušil, že o pár metrů níž končí jeden dlouhý životní příběh. Na skalách pod útesem ležela těla Davida a Susan Jeffcockových – manželů, kteří spolu strávili více než půl století života. A nakonec se rozhodli odejít ze světa stejně neoddělitelně, jako v něm žili.
Na první pohled připomínají jemné bílé chomáče, které se snad jen náhodou zachytily na staré větvi. Nadýchané, nečekaně pravidelné, jemné a křehké. „Takhle normální krystalky ledu přece nevypadají,“ řeknete si. A máte pravdu. Za tímto pozoruhodným úkazem stojí kouzlo přírody. Chladné počasí však nestačí – vzniká díky specifické houbě a jediný závan lidského dechu kouzlo okamžitě rozpustí.
Záchrana jako z hollywoodského trháku. Tak by se dala popsat speciální mise NASA, která má už příští rok zabránit pádu stárnoucího teleskopu Swift do atmosféry. Pomocí unikátního manévru ho chce vynést zpátky na bezpečnou, vyšší oběžnou dráhu, a prodloužit tak jeho životnost o další léta.
Frakce Rudé armády byla nejradikálnější teroristickou organizací poválečného Německa. Její příběh je dramatickým svědectvím o generaci mladých intelektuálů, kteří své revoluční sny přeměnili v brutální násilí. Ale skončilo to jako obvykle: třicet let šířili teror, zabili desítky lidí a nakonec sami skončili ve vězení nebo mrtví.
Tradiční meteorologické modely už roky spoléhají na fyzikální výpočty běžící na superpočítačích – ty jsou přesné, ale pomalé a energeticky náročné. Google teď přichází s novou generací umělé inteligence, která může způsobit doslova revoluci v předpovídání počasí.
Bizarní událost s dobrým koncem se odehrála v buddhistickém chrámu Vat Rat Prakchong Tcham na předměstí Bangkoku v Thajsku. Žena si zachránila život tím, že zevnitř klepala na rakev. Jinak by ji čekala kremace.
Na první pohled působí jako nevinná sladkost. Podle výzkumu z americké Connecticut College mohou ale oblíbené sušenky Oreo vyvolávat v mozku reakce nápadně podobné těm, které způsobují tvrdé drogy. Alespoň u laboratorních potkanů. Autoři studie uvádějí, že výsledky mohou být relevantní i pro lidi – a mohou pomoci vysvětlit, proč je někdy tak těžké odolat pokušení sníst celou krabici na posezení.
Vysoko v indických Himalájích se v zasněženém údolí nachází malé jezero. Nebylo by na něm vůbec nic zajímavého, kdyby ovšem každý rok nevyplavovalo stovky lidských kostí. Místní mají svou vlastní teorii, kde se kosti berou, věda ovšem dosud uspokojivou odpověď nenašla.
Tutanchamon nesl následky příbuzenského křížení, Casimir Pulaski byl pravděpodobně intersexuální a Napoleon měl mikropenis. Nebo to alespoň tvrdí dějiny plné šeptandy, propagandy a polopravd. Genitálie mocných se stávaly tématem dvorských klepů, politické propagandy, lékařských spekulací i posměchu.
„Vždy když jsem potkal takovou malou rozedranou, špinavou, hladovou a vychrtlou dětskou postavičku, zapsal jsem si její číslo a nechal přeložit k sobě…,“ vzpomínal Antonín Kalina na peklo koncentračního tábora Buchenwald. Hrdinství muže, který zachránil na 900 dětí, zůstalo dlouho neznámé. Uznání se mu dostalo až po smrti, v Česku, kde před 35 lety zemřel, o něm většina lidí ale stále neví.
Byl pohledný, inteligentní, okouzlující. Na lince důvěry pomáhal lidem v nouzi. Ve skutečnosti byl Theodor Robert Bundy zrůda, která s falešnou sádrou a úsměvem lákala mladé ženy na smrt. Jeho příběh o dvojím životě, drzých útěcích z vězení a prvním celonárodně televizním procesu v historii změnil pohled Ameriky na zlo - už se neskrývalo ve stínech, ale v příteli odvedle.
Být to filmový scénář, šlo by o komedii. Ostatně na ty jsou Francouzi experti. Jenže tohle je realita. V Paříži se opět ukázalo, že jedno z nejslavnějších muzeí je stále zranitelné. A to tak, že si z něj můžeme dokonce udělat i legraci a pověsit tam třeba… svůj vlastní obraz - a to jen pár kroků od Mony Lisy.
„Jeho smrt byla zbytečná,“ tvrdí rodina muže, který loni v listopadu zemřel v domově pro osoby s mentálním postižením. Jednačtyřicetiletý James Stewart měl týdny trpět bolestí břicha a nepolevující zácpou. Ta se mu podle pitvy stala osudnou. Lékaři totiž odhalili, že mužovo tlusté střevo zablokoval ztvrdlý obsah vážící přes devět kilogramů. Podle právníka rodiny bylo tragédie možné předejít.
