Byl pohledný, inteligentní, okouzlující. Na lince důvěry pomáhal lidem v nouzi. Ve skutečnosti byl Theodor Robert Bundy zrůda, která s falešnou sádrou a úsměvem lákala mladé ženy na smrt. Jeho příběh o dvojím životě, drzých útěcích z vězení a prvním celonárodně televizním procesu v historii změnil pohled Ameriky na zlo - už se neskrývalo ve stínech, ale v příteli odvedle.
Tvář anděla, mysl démona
Příběh Teda Bundyho stojí na čtyřech pilířích. Tím prvním je nepochopitelný dvojí život, v němž se role milujícího partnera a slušného studenta práva střídala s rolí vraždícího predátora. Druhým je systematická eskalace násilí, která kulminovala brutálními útoky na Floridě. Třetím je výrazný posun v organizaci vyšetřování - od klíčových svědectví u jezera Sammamish až po rané použití počítačového třídění stop a masivní práci s tisíci tipů, která pomohla zúžit okruh podezřelých. Posledním je znepokojivý odkaz: případ se otiskl do popkultury a změnil vnímání zla ve společnosti. Zlo už nemělo jen ohyzdnou tvář; mohlo se usmívat přes celou obrazovku.
Tvář anděla, mysl démona
Příběh Teda Bundyho stojí na čtyřech pilířích. Tím prvním je nepochopitelný dvojí život, v němž se role milujícího partnera a slušného studenta práva střídala s rolí vraždícího predátora. Druhým je systematická eskalace násilí, která kulminovala brutálními útoky na Floridě. Třetím je výrazný posun v organizaci vyšetřování - od klíčových svědectví u jezera Sammamish až po rané použití počítačového třídění stop a masivní práci s tisíci tipů, která pomohla zúžit okruh podezřelých. Posledním je znepokojivý odkaz: případ se otiskl do popkultury a změnil vnímání zla ve společnosti. Zlo už nemělo jen ohyzdnou tvář; mohlo se usmívat přes celou obrazovku.
Dětství bez jistot
Theodore Robert Cowell se narodil 24. listopadu 1946 v domově pro svobodné matky ve Vermontu. Jeho dětství se od počátku odvíjelo ve znamení mlčení a polopravd. Kvůli tehdejší společenské stigmatizaci byl vychováván prarodiči v Pensylvánii, kteří navenek vystupovali jako jeho rodiče, zatímco jeho biologická matka, Louise, byla po léta představována jako jeho starší sestra. Tedem Bundym se stal až později.
Ted Bundy
Nedatovaný kolorovaný portrét dospívajícího Teda Bundyho.
Maska slušného studenta
V dospívání působil Ted Bundy jako plachý a do sebe uzavřený student, který se jen obtížně začleňoval do kolektivu. Po maturitě na střední škole v Tacomě strávil jeden rok na University of Puget Sound a v roce 1966 přestoupil na univerzitu ve Washingtonu. Tam se zapsal do čínských studií, ale po období nejistot se v roce 1970 vrátil ke studiu psychologie, které o dva roky později dokončil s vyznamenáním.
Právě na akademické půdě se seznámil s dívkou, která vystupovala jako Stephanie Brooksová (ve skutečnosti se jmenovala Diane Edwardsová). Byla ambiciózní, společensky sebejistá a pro Bundyho představovala svět, do něhož chtěl patřit. Jejich vztah skončil v roce 1968; Stephanie mu vyčítala nezralost. V téže době se u Bundyho začaly naplno projevovat skryté sklony - toulky nočním městem, voyeurismus a drobné krádeže. Lyžování, které miloval, stálo peníze a Bundy si rád pomáhal zkratkami.
Navzdory této temné "soukromé" vrstvě budoval na veřejnosti obraz talentovaného a angažovaného mladíka. Zapojil se například do republikánské politiky, jedním z vrcholů jeho "masky" se stala dobrovolnická služba na seattleské krizové lince.
Před bouří
Koláž spojuje Teda Bundyho se zavražděnou Lonnie Trumbullová a Lisou Wickovou. Ačkoliv některé prvky útoku připomínaly Bundyho pozdější zločiny, vyšetřování neprokázalo, že by byl pachatelem.
Oficiální časová osa potvrzených útoků a vražd Bundyho začíná rokem 1974. Přesto řada vyšetřovatelů a badatelů upozorňuje, že takto organizovaný a sebejistý modus operandi obvykle nevzniká bez předchozího vývoje a zkoušení hranic. Mezi nejčastěji připomínané hypotézy patří zmizení osmileté Ann Marie Burrové v Tacomě v roce 1961. Podobně neověřené zůstávají události v Seattlu v roce 1966, kdy byla Lonnie Trumbull zavražděna a Lisa Wick brutálně napadena ve spánku.
Rok zlomu
Rok 1974 byl v Seattlu skutečným zlomem. Brzy ráno 4. ledna se neznámý vetřelec tiše vplížil do suterénního pokoje osmnáctileté studentky Karen Sparks v univerzitní čtvrti. Když spala, zasadil jí prudké údery kovovou tyčí a poté ji brutálně sexuálně napadl. Z místa činu odešel stejně tiše, jako přišel. Karen přežila, ale upadla do kómatu a z útoku si odnesla trvalé následky, včetně poruch paměti a sluchu. Policie ten den nenašla nic, co by ji přivedlo ke jménu pachatele - jen mrazivý pocit, že stanuli před někým, kdo se dokáže pohybovat ve stínu naprostého ticha.
O měsíc později, v noci na 1. února, zmizela ze svého pokoje Lynda Ann Healy, jednadvacetiletá studentka. Když spolubydlící vešli, našli postel upravenou a pokoj působil klidně, jako by si Lynda jen na chvíli odskočila. Až pozdější ohledání odhalilo krev a stopy, že byla v noci omráčena, převlečena a odnesena do tmy. Tehdy se ještě netušilo, že její cesta skončí v lesích za městem a že pečlivost, s níž pachatel po sobě zahladil stopy, je jeho podpisem.
Šablona predátora
Ted Bundy u svého Volkswagenu Brouk. Automobil sloužil jako smrtící rekvizita: Bundy s předstíraným zraněním, např. s rukou v závěsu, žádal mladé ženy o pomoc s věcmi u vozu. Jakmile se přiblížily, omráčil je a unesl. Hra na bezmoc chytře cílila na soucit, takže se mohl obětem bezpečně přiblížit. Jak později popsal, ve vhodném okamžiku je omráčil tupým nástrojem, spoutal a vtáhl do auta. Během několika měsíců zmizely studentky Donna Gail Mansonová, Susan Elaine Rancourtová, Roberta Parksová a Brenda Carol Ballová.
Parkoviště u jezera Sammamish
Snímek, pořízený návštěvníkem parku, zachycuje VW Brouk Teda Bundyho na parkovišti u Lake Sammamish dne 14. července 1974. V tento den tam Bundy unesl Janice Ottovou a Denise Naslundovou. Policejní vozy, přítomné kvůli nesouvisejícímu incidentu, neúmyslně zablokovaly východ.
Ostatky u potoka
U potoka Taylor Creek v Národním parku Zion našli v březnu 1975 vyšetřovatelé ostatky Lyndy Ann Healyové, Susan Rancourtové, Roberty Parksové a Brendy Ballové.
Jezero Sammamish: Den, kdy Ted dostal tvář
Neděle 14. července 1974 se stala klíčovým bodem vyšetřování. Slunečný den přilákal k jezeru Sammamish nedaleko Seattlu desetitisíce lidí. V tom davu se pohyboval i muž, který se představoval jako Ted: v bílém tenisovém oblečení, s rukou v závěsu a s nenápadným, lehce cizokrajným přízvukem žádal ženy o pomoc s naložením věcí do jeho Volkswagenu. Krátce po poledni s ním odešla třiadvacetiletá Janice Ann Ottová. O několik hodin později, na stejném místě, použil stejnou lest na devatenáctiletou Denise Marie Naslundovou, která se jen na chvíli vzdálila na toaletu a nechala u přátel kabelku i klíčky.
Jiné ženy ovšem Tedovu žádost o pomoc odmítly a dobře si ho zapamatovaly. Později popsaly pohledného, slušně působícího mladíka s hnědým broukem a jménem "Ted". Jakmile policie spojila zmizení obou žen s těmito svědectvími, měla poprvé ucelený popis podezřelého i jeho vozidla.
Kruhy
Kolorovaný snímek parku u jezera Sammamish ze 14. července 1974 ukazuje místa, kde Ted Bundy unesl Janice Ott a Denise Naslund, a kde parkoval jeho VW Brouk. Svědectví z tohoto dne poprvé policii poskytla ucelený popis pachatele, jeho jména "Ted" a vozidla, což se stalo klíčovým pro vyšetřování.
Nové loviště a osudová chyba
Na podzim roku 1974 se Ted Bundy přestěhoval do Salt Lake City, kde nastoupil na právnickou fakultu univerzity v Utahu. Změna adresy ale neznamenala konec jeho násilí - jen přesun loviště. V říjnu zmizela sedmnáctiletá Melissa Smithová z Midvale a 31. října i sedmnáctiletá Laura Aimeová; obě se později našly v horách: s těžkým poraněním hlavy a známkami škrcení.
Zlom přišel 8. listopadu 1974 ve městě Murray. V obchodním centru Fashion Place oslovil osmnáctiletou Carol DaRonchovou mladý muž, který se představil jako policista Roseland. Tvrdil, že se někdo pokusil vloupat do jejího auta, a vyzval ji, aby ho následovala. Když nastoupila do jeho Volkswagenu, všimla si, že nejede k policejní stanici. Pokusil se jí nasadit pouta, ale DaRonchová se zuřivě bránila a podařilo se jí utéct. Její svědectví se stalo prvním přímým záznamem útoku, který později obstál u soudu.
Karta s otisky prstů
V následujících měsících se Bundy začal přesouvat i do sousedního Colorada. 12. ledna 1975 zmizela třiadvacetiletá sestra Caryn Campbellová, o měsíc později ji našli mrtvou.
Jenže 16. srpna 1975 Bundyho zastavila hlídka po podezřelé jízdě v předměstí Salt Lake City. Ve Volkswagenu policisté našli výbavu, kterou média později nazvala "murder kit": lyžařskou kuklu, masku z punčoch, pouta, lano, páčidlo, ledovou špičku a další nástroje; sedadlo spolujezdce bylo vyjmuté. Přestože jej zpočátku mohli postavit před soud "jen" za útok na Carol DaRonchovou, stačilo to na trest odnětí svobody.
Rozptýlenost případů mezi Utahem, Coloradem a dalšími státy vyšetřování komplikovala.
Druhý zprava
Dobová policejní řada Salt Lake County, Utah (1975). Carol DaRonchová označila pachatele, který ji napadl u nákupního centra.
Drzost, která šokovala Ameriku
V červnu 1977 čekal Ted Bundy - toho času ve vězení - v Aspenu na řízení ve věci vraždy Caryn Campbellové a zvolil si, že se bude hájit sám, což mu otevřelo dveře do soudní knihovny bez pout i okovů. Během přestávky 7. června se v tichu mezi regály vyhoupl k pootevřenému oknu ve druhém patře, vyskočil na trávník, poranil si kotník a zmizel v horách. Šest dní přebýval v opuštěných chatách, než se vyčerpaný vrátil do Aspenu - a policisté ho zastavili kvůli klikaté jízdě ukradeným autem.
Po návratu do vězení v Glenwood Springs, měsíce shazoval váhu a trpělivě vyřezával otvor kolem světelné armatury do stropního podhledu. V noci 30. prosince 1977 naaranžoval pod přikrývku hromadu spisů jako falešné tělo, vyšplhal do dutiny a propadl se stropem do bytu náčelníka věznice. Vzal si civilní oblečení a odešel hlavním vchodem. Když si věznice jeho nepřítomnosti všimla, seděl už v ranním letu z Denveru do Chicaga. Během několika dní se přes Michigan a Atlantu přesunul na Floridu, kde se ubytoval pod novým jménem. Právě tam, v Tallahassee, rozpoutal poslední a nejkrvavější kapitolu svého řádění.
Policejní zátah
Policie kontroluje vůz na zátarasu u Glenwood Springs během pátrání po uprchlém Bundym. Kolorováno
Noc hrůzy v Tallahassee
Po svém druhém útěku z vězení, dorazil Ted Bundy na Floridu, kde se pod falešným jménem Chris Hagen ubytoval v penzionu v Tallahassee. V noci ze 14. na 15. ledna 1978 vnikl přes špatně zajištěný zadní vchod do univerzitního kampusu a během několika minut napadl čtyři mladé ženy: Margaret Bowmanovou a Lisu Levyovou našli záchranáři v jejich pokojích bez známek života, zatímco Kathy Kleinerová a Karen Chandlerová utrpěly těžká poranění hlavy a čelistí, ale přežily.
Drastický obsah. který není vhodný pro děti a citlivé povahy
Místo činu
Důkazní fotografie zachycuje 21letou studentku Margaret Bowmanovou, kterou 15. ledna 1978 zavraždil Ted Bundy v Tallahassee. Snímek sloužil jako důkaz v soudním procesu.
Poslední oběť
Po krvavém útoku v Tallahassee v lednu 1978 se Ted Bundy přesunul dál a jeho zločinné putování Floridou pokračovalo. Dne 9. února 1978 unesl z školního areálu dvanáctiletou Kimberly Leachovou. Její zmizení vyvolalo rozsáhlé pátrání napříč Floridou a zapojilo místní i státní složky. Po necelých osmi týdnech našli vyšetřovatelé její tělo. Vražda bezbranného dítěte definitivně strhla poslední zbytky Bundyho pečlivě budované masky inteligentního a uhlazeného muže.
Ted Bundy - mugshot
Ted Bundy na fotografii pořízené ve věznici v Utahu v červenci 1976.
Soudní drama v přímém přenosu
Soudní procesy s Tedem Bundym v letech 1979 a 1980 se staly celonárodní mediální senzací. Proces v Miami v červnu a červenci 1979 patřil k prvním kriminálním přelíčením ve Spojených státech, která byla v celostátní televizi pravidelně a živě pokrývána. Miliony diváků sledovaly muže, který přes varování svých obhájců trval na tom, že se bude z velké části hájit sám. Jeho sebejisté a teatrální vystupování, včetně křížových výslechů svědkyň i policistů, podtrhovalo bizarnost celé situace, zatímco obžaloba předkládala šokující důkazy brutality.
Během druhého procesu v Orlandu na přelomu ledna a února 1980 došlo i k "svatební" scéně. Bundy využil tehdejší floridské praxe, že veřejné prohlášení o sňatku učiněné v soudní síni před soudcem je právně závazné, a během svědecké výpovědi požádal Carole Ann Booneovou o ruku. Šlo o další ukázku jeho potřeby kontroly dění i v okamžiku, kdy mu hrozil trest smrti.
Navzdory tomuto "divadlu" poroty v obou kauzách rozhodly o vině. V Miami byl Bundy 24. července 1979 uznán vinným z vražd Margaret Bowmanové a Lisy Levyové a z pokusů o vraždu dalších studentek; o týden později dostal dva tresty smrti. V Orlandu byl v únoru 1980 uznán vinným z vraždy Kimberly Leach a 10. února 1980 obdržel třetí trest smrti.
Spokojená rodina
Carole Ann Booneová se s Bundym v roce 1986 rozvedla a následně se s dcerou stáhla z veřejného života, přičemž se všeobecně má za to, že obě změnily totožnost, aby unikly publicitě.
Přiznání
Po odsouzení strávil Ted Bundy téměř deset let ve floridské cele smrti. Celou dobu přitahoval pozorností novinářů, spisovatelů i kriminalistů, kteří se snažili proniknout do jeho mysli. Během těchto sezení odmítal přímé doznání a o vraždách hovořil hypoteticky ve třetí osobě. Popisoval, jak by "někdo" podobné činy páchal a analyzoval psychologii "pachatele", čímž odhaloval vlastní motivy, aniž by se přímo usvědčil.
Teprve v posledních dnech před popravou začal napřímo vykládat svou vražednou dráhu. Ve snaze oddálit exekuci používal taktiku "kosti za čas": přiznal zhruba třicet vražd spáchaných v sedmi státech, avšak klíčové detaily dávkoval. Jeho pozdní zpovědi přinesly cenné, ale často neúplné informace o osudech některých zmizelých žen.
Detektiv a jeho vrah
Robert Keppel, hlavní detektiv v případu Bundy, ho o dekádu později navštěvoval v cele smrti. Od roku 1984 mu odsouzený vrah poskytoval expertní vhled do psychologie sériových vrahů, aby například pomohl s vyšetřováním případu vraha od Zelené řeky, a zároveň odhaloval vlastní metody.
Za hranicí kriminalistiky měl Bundyho příběh i hluboký kulturní dopad. V kolektivní představivosti zakořenil obraz "charismatického vraha", který inspiroval knihy, filmy a dokumenty - a zároveň vyvolal otázky, zda fascinace pachatelem nezastiňuje utrpení obětí.
Oběti
Koláž fotografií žen, které Bundy zavraždil. Přiznal se ke 30 vraždám, skutečný počet obětí však zůstává neznámý.
V časném ránu 24. ledna 1989 byl Bundy popraven na elektrickém křesle.
Před popravou
Tvář sériového vraha Teda Bundyho na televizním monitoru. Fotografie byla pořízena 24. ledna 1989 před Státní věznicí na Floridě, kde mediální štáby sledovaly události spojené s jeho popravou.
Příznivci trestu smrti
Příznivci trestu smrti se radují po popravě Teda Bundyho.
Trest smrti
Fotografie zachycuje tělo Teda Bundyho po vykonání trestu smrti ve floridské státní věznici. Popáleniny na oholené hlavě jsou následkem elektrického proudu. Po popravě byly jeho ostatky zpopelněny a popel rozptýlen v pohoří Cascade ve státě Washington, jak si přál.
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Menšík na Australian Open předčasně končí, o duel s legendou ho připravilo zranění
Tenista Jakub Menšík kvůli zranění odstoupil z Australian Open před osmifinále s desetinásobným šampionem úvodního grandslamu roku Novakem Djokovičem.
Konec hospodářského zázraku. Rusku docházejí peníze, „válečné keynesiánství“ se vyčerpalo
Sankcemi jste se střelili do vlastní nohy a škodí víc vám než nám. Tak zněly ještě před rokem posměšné hlasy z Kremlu, kdykoliv přišla řeč na hospodářské dopady války na Ukrajině.
Bývalý ministr zahraničí Lipavský zvažuje podle Kupky vstup do ODS
Bývalý ministr zahraničí, nestraník Jan Lipavský zvažuje podle předsedy občanských demokratů Martina Kupky vstup do ODS. Nynější poslanec za občanské demokraty Lipavský bude viditelnou tváří poslaneckého klubu, řekl Kupka v rozhovoru v pro nedělní pořad České televize Týden v politice.
ŽIVĚUkrajinský ministr děkuje Česku. Lidé posílali tolik, až padala platební brána
Mimořádnou vlnu solidarity vyvolala aktuální situace na válkou sužované Ukrajině, která po sérii ruských útoků na energetickou infrastrukturu čelí v mrazech dlouhým výpadkům tepla a elektřiny. Češi v uplynulých dnech poslali na sbírkové účty miliony korun.
