Himálajské jezero Rúp Kund vyvrhuje stovky lidských kostí. Kde se vzaly, nikdo neví

Vysoko v indických Himalájích se v zasněženém údolí nachází malé jezero. Nebylo by na něm vůbec nic zajímavého, kdyby ovšem každý rok nevyplavovalo stovky lidských kostí. Místní mají svou vlastní teorii, kde se kosti berou, věda ovšem dosud uspokojivou odpověď nenašla.

Jezero Roopkund se nachází v nadmořské výšce 5029 metrů, a to na úpatí strmého svahu hory Trisul, jedné z nejvyšších hor Indie, ve státě Uttarakhand. Zmíněné kosti leží všude kolem vodní plochy, ale také na dně jezera.

Po většinu roku zůstává jezero zamrzlé. Jeho velikost se proměňuje v závislosti na roční době a počasí, jen výjimečně ale ledy povolí a právě tehdy je možné spatřit kosti. Některé jsou dávno vysušené, na některých jsou ale stále zbytky tkání. Podle odhadů mohly dosud nalezené ostatky patřit přibližně šesti až osmi stovkám lidí.

Poprvé se o podivném úkazu svět dozvěděl v roce 1942, když jej objevil lesní strážce Hari Kišan Madhwall během výkonu služby. Pochopitelně vše neprodleně ohlásil úřadům, protože ale právě zuřila druhá světová válka, pozornost se neobvyklému nálezu začala věnovat až v padesátých letech minulého století.

Desítky let strávili antropologové a další odborníci hledáním odpovědí, které by alespoň částečně vysvětlily neodbytné otázky. Kdo byli všichni ti mrtví lidé a proč se jejich kosti objevují kolem horského jezírka? Kdy zahynuli a proč vůbec museli zemřít? Přestože teorií existuje několik, stále není úplně jisté, kde leží pravda.

Jedna z prověřovaných teorií například předpokládala, že by mohlo jít o armádu indického vojevůdce Zorawara Singha, která se během bitvy o Tibet v roce 1841 beze stopy ztratila. Dlouho se mělo za to, že toto vysvětlení dává smysl, v roce 2000 ale byla provedena DNA analýza kostí, která to spolehlivě vyvrátila. Vyšlo totiž najevo, že ostatky opravdu patřily lidem jihoasijského původu, radiouhlíkové datování však stáří kostí určilo na 1200 let.

Přesto ale toto zjištění přineslo určitý průlom. Vědci totiž zjistili, že lidé, jejichž ostatky byly podrobeny analýze, zemřeli všichni v přibližně stejnou dobu. To by mohlo naznačovat, že zahynuli během ozbrojeného konfliktu.

Kosti ale nenesly známky válečných zranění a přestože se v místě našly také některé osobní předměty, jako například pozůstatky obuvi, nebyly nalezeny žádné zbraně. Nezdálo se ani pravděpodobné, že by šlo o oběti epidemie. Proto nakonec odborníci začali zvažovat jedinou variantu, a to zatím nespecifikovanou přírodní katastrofu.

Ve vesnicích, které se v oblasti nachází, dokonce existuje dodnes velmi oblíbená lidová píseň, která podobnou událost popisuje. Podle pověsti se bohyně Nanda Devi rozzlobila a vyvolala velmi silnou bouři. Ta poté připravila o život náboženské procesí, které se právě vydalo do hor směrem k jezeru. Pochopitelně ale nelze s jistotou prokázat, zda a kdy k tomu došlo.

Před několika lety však byla provedena další studie, na které po dobu pěti let pracovalo osmadvacet odborníků z šestnácti institucí v Indii, USA a Německu. Její výsledky naznačují, že některá dřívější zjištění zřejmě nejsou úplně pravdivá.

Vyšlo totiž najevo, že ačkoliv velká část nebožtíků skutečně zemřela přibližně ve stejnou dobu před 1200 lety, nacházejí se v okolí jezera také další ostatky osob, které mají geneticky odlišný původ a o život přišli v jiném období. To tak prakticky vylučuje, že by se jednalo o následek jedné přírodní katastrofy.

Dříve zkoumaná skupina osob jihoasijského původu pravděpodobně skutečně zahynula v 9. století a možnost, že šlo o účastníky náboženského procesí, zní uvěřitelně. Další zesnulí však zemřeli o několik stovek let dříve, zatímco poslední oběti byly zařazeny teprve do devatenáctého století.

Další podivnou věcí je také fakt, že někteří nebožtíci vykazovali známky středomořského původu, povětšinou pak řeckého. Někteří vědci dokonce začali věřit tomu, že se jedná o potomky dávné armády Alexandra Velikého. Jak již ale bylo řečeno, nebyly nalezeny zbraně, což hovoří proti této teorii.

Co přesně se tak u jezera Roopkund stalo, je do dnešního dne naprostou záhadou. Nejspíš právě proto také láká cestovatele, kteří mají pro strach uděláno a chtějí na vlastní kůži pocítit znepokojivou atmosféru místa.

Nejde ale o výlet pro každého - trek k jezeru zabere přibližně týden, během kterého je nutné urazit přes padesát kilometrů poměrně náročným terénem. Nejbližší osada se navíc nachází pět dnů pěší cesty od jezera. Počasí výpravy značně komplikuje, je proto vhodné podniknout cestu v krátkém časovém období mezi květnem a červencem.

Zdroje: BBC, Times of India, NDTV, indiahikes.com, New Yorker