


Vyrazily na koupaliště a už je nikdo nikdy neviděl. Školačky Janu Unčovskou a Jarmilu Kamenovovou v pražském Prokopském údolí zastřelil tehdy osmnáctiletý František Zenker. Důvod? Náhoda a umlčení. Smutný případ až po 12 letech vyřešil slavný vyšetřivatel Jiří Markovič, který ho svou metodou přiměl k doznání i přesné rekonstrukci. Jak to, že vrah tak dlouho unikal spravedlnosti?

Téměř nesnesitelné vedro. Přesně tak bylo 8. července 1968, kdy Československo právě prožívalo Pražské jaro a ulice hlavního města zaplňovaly debaty o svobodě a budoucnosti.
Třináctiletá Jana Unčovská vyzvedla po obědě svou kamarádku Jarmilu Kamenovovou z domu v pražské jinonické ulici Mezi Lány. Dohodly se, že stráví letní odpoledne na koupališti v Prokopské údolí. Cesta vedla kolem hřbitova, odkud zněla smuteční hudba, přičemž hřbitovní zeď byla nízká, takže několik hostů si všimlo procházejících dívek. Právě oni později potvrdili policii, že za školačkami nikdo nešel. A ačkoliv jim do cíle zbývalo necelých třicet minut chůze, dívky tam nikdy nedorazily.

Téměř nesnesitelné vedro. Přesně tak bylo 8. července 1968, kdy Československo právě prožívalo Pražské jaro a ulice hlavního města zaplňovaly debaty o svobodě a budoucnosti.
Třináctiletá Jana Unčovská vyzvedla po obědě svou kamarádku Jarmilu Kamenovovou z domu v pražské jinonické ulici Mezi Lány. Dohodly se, že stráví letní odpoledne na koupališti v Prokopské údolí. Cesta vedla kolem hřbitova, odkud zněla smuteční hudba, přičemž hřbitovní zeď byla nízká, takže několik hostů si všimlo procházejících dívek. Právě oni později potvrdili policii, že za školačkami nikdo nešel. A ačkoliv jim do cíle zbývalo necelých třicet minut chůze, dívky tam nikdy nedorazily.

František Zenker bydlel přímo v Prokopském údolí a od dětství měl vášeň pro zbraně. Proto si ve volném čase rád vychutnával svůj nebezpečný koníček. Jinak tomu nebylo ani onoho 8. července, kdy si po práci v hlubočepské keramice před třetí hodinou odpolední šel zastřílet z pistole ČZ vzor 50 ráže 7,65 mm, kterou nelegálně ukrýval v zahradní chatce.
Vystoupal do stráně u naučné stezky a zamířil na turistickou značku namalovanou na stromě vzdáleném přibližně deset metrů. Odjistil a v okamžiku, kdy stiskl spoušť, se mezi keři objevila dívčí hlava. Jana Unčovská vstoupila do balistické dráhy a střela ji zasáhla do pravého spánku… A Zenker pak místo šoku či pomoci zvolil jiný přístup - vystřelil znovu.
Následně se rozhodl vyrazit směrem k zastřelené, a když k ní přiběhl, spatřil druhou dívku. Jarmila stála jen několik metrů od něj, a tak ze strachu, že by ho mohla prozradit, zamířil na její hrudník a dvakrát vystřelil. Tím to však neskončilo - ke každé z dívek přistoupil a z bezprostřední blízkosti jim ještě jednou vystřelil do hlavy. Tím se ujistil, že je už nikdo stoprocentně nezachrání.

Večer, když se dívky stále nevracely, začali být rodiče neklidní. Matky proto obešly jejich kamarádky a zjistily děsivou skutečnost: na koupališti Janu a Jarmilu nikdo neviděl. Rodiny neváhaly a hned se obrátily na Veřejnou bezpečnost, která však odmítla vyhlásit pátrání – bylo prý příliš brzy. Rodiče se proto společně se sousedy vydali dívky hledat sami.
Jejich těla našel před půlnocí Rudolf Unčovský, otec Jany. Šok střídalo zoufalství. Dívky ležely v hustém porostu v nedaleké roklině, kam je vrah odtáhl ze svahu. Jarmile při tom spadly boty, které pachatel ukryl do křoví, aby oddálil jejich nalezení. Na místě činu pak nalezli také jednu nábojnici. Pitva následující den prokázala, že žádná z dívek nebyla sexuálně zneužita - a vyšetřovatelé tak stáli před otázkou: kdo zavraždil dvě třináctileté školačky bez zjevného motivu?

Vyšetřování vedl kapitán Jaroslav Zahrádka, přičemž kriminalisté pracovali se třemi verzemi. První: pachatel byl z okruhu známých – rodinné ani školní vztahy však nenasvědčovaly konfliktu. Druhá: sadista nebo duševně narušený pachatel – ani tato verze nepřinesla výsledky. Třetí: milovník střelných zbraní – tady však vyšetřovatelé podle vlastních pozdějších slov pochybili.

Františka Zenkera totiž vyslechli již 9. července 1968, a ačkoliv se jim přiznal, že se toulal po Prokopském údolí se zbraní, nestal se hlavním podezřelým. Pistoli totiž u něj doma nalezli a navíc měl alibi – tvrdil, že celé odpoledne strávil u kamaráda Narcise Maršálka, který jeho tvrzení potvrdil. Kryl totiž vlastní problém.
Několik dní po vraždě odjel Zenker na sever Čech za sestrou Marií a jejím partnerem Josefem Schmidtem. Proč? Potřeboval zmizet z Prahy a vyčistit si hlavu u piva s blízkými. Schmidt později vypověděl, že Zenker mluvil o případu v Prokopském údolí se zarážející přesností – jako by byl u toho. Nakonec se sám přiznal, že dívky zastřelil. Ve sklepě pak Schmidt objevil pistoli, kterou tam Zenker ukryl. Přesto mlčel. Celých dvanáct let.
A mladíkovi pomohla i politika. V srpnu 1968 totiž Československo obsadila vojska Varšavské smlouvy a politické události dostaly přednost. Kriminalisté proto v listopadu vyšetřování dvojnásobné vraždy pozastavili.

V březnu 1974 byl Zenker vyslýchán v souvislosti s loupeží pošty Těšnov, při níž byl zavražděn strážmistr Jiří Velíšek. Při domovní prohlídce, kterou provedli kvůli této události, pak kriminalisté nalezli něco, co nečekali: mapu s vyznačeným místem vraždy dívek. A Zenker se překvapivě doznal. Jeho výpověď však nebyla procesně použitelná - proto nebyl obviněn a neměl obhájce.
Rekonstrukce v Prokopském údolí pak skončila fiaskem. Neshody ohledně směru střelby vedly k závěru, že on pachatelem není. Vrah tak unikl spravedlnosti podruhé a paradoxní bylo to, že se ještě téhož roku stal členem Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti. Dokonce získal několik ocenění za udržování pořádku. Zenker později tvrdil, že se tak snažil svůj čin odčinit.

V roce 1980 se konečně zdálo, že se případ někam posouvá. K případu se totiž vrátil pražský kriminalista Jiří Markovič, který navzdory skepsi kolegů spis znovu otevřel. Klíčové bylo, že Josef Schmidt už nebyl vázán rodinnými vztahy a vypověděl o přiznání i pistoli. A dokonce i Narcis Maršálek se po dvanácti letech přiznal, že lhal a Zenker k němu v osudný den přišel až večer, nikoli odpoledne.
Zenker byl proto 12. listopadu 1980 zadržen a převezen k výslechu, přičemž Markovič nařídil, aby s ním cestou nikdo nemluvil. Ticho a čekání mělo sehrát svou roli.
Ačkoliv při výslechu nejprve kličkoval, po čase se náhle zlomil a začal spontánně vypovídat. Jako by se po dvanácti letech tíhy potřeboval vymluvit. A rekonstrukce tentokrát proběhla bez chyb: určil místo střelby s přesností na jeden metr, popsal směr palby i způsob, jak těla odtáhl. Při předvádění polohy obětí se dokonce psychicky zhroutil.
Znalci pak u něj vyloučili sexuální deviaci i duševní chorobu, diagnostikovali však schizoidní poruchu osobnosti. A tak 3. června 1981 podali obžalobu.
Hlavní líčení začalo 13. července 1981, téměř třináct let po vraždě. Zenker odvolal doznání a tvrdil, že bylo vynucené. To se však neprokázalo. A jeho tehdejší přítelkyně vypověděla, že se jí již dříve přiznal – označil čin za nešťastnou náhodu, po níž „musel“ zastřelit i druhou dívku.

Rozsudek vynesl předseda senátu Miloslav Topinka 16. července 1981. Výsledek? Patnáct let odnětí svobody. Otec Jarmily Boris Kamenov však s trestem nesouhlasil, a tak přišlo odvolání, které vedlo k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR. Ten vrahovi 22. října 1981 zvýšil trest na dvacet pět let. Zenker si nakonec odseděl celkem dvacet let, protože 7. září 2000 byl podmíněně propuštěn.
Osudné místo v Prokopském údolí, kde Jana a Jarmila přišly o život, dnes připomíná jen nenápadná pamětní deska.
Zdroj: iDnes, Medium, Blesk, Deník, Svitavský deník






Nový íránský nejvyšší duchovní Modžtaba Chameneí vydal první prohlášení od svého nedělního zvolení. Text vyzývající k uzavření Hormuzského průlivu přečetl moderátor státní televize. Modžtaba Chameneí nebyl spatřen na veřejnosti od začátku izraelsko-amerických úderů na Írán 28. února, v jejichž první den byl zabit jeho otec, duchovní vůdce Alí Chameneí.



Od robota po kontaktní čočky – Češi přinesli světu řadu přelomových vynálezů, které ovlivnily vědu, techniku i každodenní život. Některé zná téměř každý, jiné možná překvapí. Jak dobře znáte české vynálezce a jejich objevy? Otestujte své znalosti v našem kvízu.



Zatímco americký prezident Donald Trump tvrdí, že válka s Íránem se možná blíží ke konci, v zákulisí se začínají projevovat rozdíly mezi Washingtonem a Jeruzalémem. Podle deníku The Wall Street Journal mají Spojené státy a Izrael odlišné představy o tom, kdy a za jakých podmínek konflikt ukončit – a právě to může další vývoj války výrazně zkomplikovat.



Zdroje zahraničních médií mluví o možném zranění nového íránského vůdce Modžtaby Chámeneího po izraelských náletech. Informace o jeho zdravotním stavu se však výrazně liší a zatím je nelze nezávisle ověřit. Teherán zároveň zveřejňuje jen minimum údajů.



USA by mělo ve svém mírovém úsilí vyvíjet větší tlak na Rusko a nikoli na Ukrajinu. V rozhovoru zveřejněném ve středu s bruselským portálem Politico to prohlásil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Vyzval také lídry Evropské unie, aby připravili náhradní plán, pokud by Maďarsko a Slovensko skutečně zablokovaly dříve dohodnutou unijní půjčku 90 miliard eur (2,2 bilionu Kč).