Filmový režisér Vít Olmer uvedl v České televizi dokument o složitém seznamování v dnešní době nazvaný Láska není brambora.
Název vychází z přísloví, které pokračuje "... tu si nepřivezeš do dvora". Vyjadřuje, že lásce se musí někdy pomoci. Jak dokument zjišťuje, v dnešní době se jí musí pomáhat stále častěji a mnohdy bez valných výsledků.
"Mám spoustu známých, kteří se potácejí v těch problémech, že nemohou najít partnera. Téma mezilidských vztahů mě vždy velice zajímalo, ostatně ještě jako student FAMU jsem v 60. letech natočil snímek o první seznamce v ČSSR," vysvětluje Vít Olmer, proč si téma seznamování vybral.
Naráží tím na půvabný dokument Dva šálky kávy, jenž jako kontrast probleskuje jeho novým snímkem. "Úroveň tehdejší seznamky byla velice primitivní. Bývalá cukrářka z Vinohrad dávala dle vlastního uvážení lidi dohromady. Její jedinou kvalifikací bylo, že z cukrárny byla zvyklá jednat s lidmi, takže to bylo až komické. Dneska, jak ukazujeme v dokumentu Láska není brambora, máme nejrůznější specialisty jako randeology nebo sexkouče, kteří připravují člověka na rande po psychické i fyzické stránce," popisuje propastný rozdíl režisér.
Mohlo by se zdát, že v době moderních komunikačních technologií, kdy má každý na sociálních sítích stovky "přátel", není v podstatě pro mladé produktivní jedince osamělost tématem.
Jenže jak ukazuje Olmerův dokument, toto téma je naopak mnohem závažnější než dříve – nastává tzv. "osamělost v davu". Ačkoliv existují nejrůznější technologické vymoženosti a sociální sítě, lidé mají velký problém partnera najít.
"Komunikační technologie nejsou špatné, ale dotyční toho člověka nevidí, dopisují si s ním, sdílejí různé věci, pak ale přijdou na první rande a jsou zklamaní. Často to není jejich typ, mnohdy to jsou i podvodníci. Ostatně už když jsem natáčel o první československé seznamce v 60. letech, přišel do ní pán a říkal té paní: 'Řeknu vám upřímně, já nepotřebuju ani tak ženskou jako padesát tisíc na opravu střechy.'"
Moderní komunikační prostředky lásce a vážnému seznámení nesvědčí, navíc vytlačují přirozené vztahy. Jak ve snímku připomíná psycholog Radkin Honzák, člověk potřebuje zase jen člověka, a ne vzkazy a obrázky na monitoru.
Seznamka jako jediná šance
Mnozí vidí jako svou jedinou šanci sáhnout po seznamce, která slibuje partnera "na míru" – tedy takového, aby se k dotyčné či dotyčnému hodil podle charakteristiky, zálib a i třeba výšky.
"Nejsem staromilec a nejsem proti seznamkám. Kde se mají také chudáci lidi seznámit, když jsou celý den vytížení, pobývají v zaměstnání, kde vidí pořád dokola úzký okruh kolegů, a domů přijdou až večer? Samozřejmě některé seznamky jsou příliš drahé, jiné zase lidem moc nepomůžou," říká Vít Olmer.
Velkým problémem v novodobém seznamování je současný typ žen – tvrdých manažerek, které aby uspěly v nelítostném byznysu, musí jednat tak trochu jako chlap. Jenže jak v dokumentu Láska není brambora zaznívá, muž nechce mít doma rovnocenného soupeře, s nímž bude závodit v úspěších z byznysu.
"To je obrovský problém. Šéfka jedné seznamky mi říkala, že mají v registru vysoce postavenou ředitelku nemocnice, která má pod sebou spoustu lidí, je v práci velmi úspěšná a ještě k tomu dobře vypadá. Má však velký problém se seznámit, protože řada chlapíků z ní má zkrátka strach," přibližuje režisér a se smíchem dodává: "Za mých mladých let se lidé seznamovali třeba jen tak na ulici, velký problém to nebyl, dnes z toho děláme vědu."
Ovšem jak snímek připomíná, seznamka není výmysl poslední doby. Vždyť dohazovače Češi znají už v podobě Kecala z Prodané nevěsty. A ta měla premiéru před 150 lety.
