Vědci testovali plastové obaly potravin. Jeden typ vyšel z výzkumu opravdu špatně

Autoři analýzy vycházeli celkem z 24 recenzovaných vědeckých studií, které zkoumaly, jak se mikroplasty a chemické látky z plastů používaných při kontaktu s potravinami dostávají do samotného jídla. Jedním z hlavních závěrů je, že mikrovlnný ohřev může tento proces výrazně urychlit.

Některé studie totiž ukazují, že plastové nádoby při zahřívání uvolňují překvapivě vysoké množství drobných plastových částic: takzvaných mikroplastů a nanoplastů. Například v jednom z experimentů se zjistilo, že nádoby z polypropylenu a polystyrenu po předchozím skladování v lednici nebo mrazáku uvolnily během mikrovlnného ohřevu přibližně 100 tisíc až 260 tisíc mikroplastových částic.

Související

Možná celý život jíte špatně. Kolik jídel denně je opravdu zdravé?

Další experiment přinesl ještě vyšší čísla. Dvě polypropylenové nádoby uvolnily během pěti minut v mikrovlnné troubě do tzv. potravinového simulantu, látky napodobující vlastnosti jídla, přibližně 326 tisíc až 534 tisíc mikroplastových částic. Ve srovnání s ohřevem v klasické troubě to představovalo čtyř- až sedminásobně vyšší množství.

Podle analýzy studií záleží také na výkonu mikrovlnné trouby a délce zahřívání. Čím vyšší výkon a delší čas, tím více částic se z plastu uvolní. Významnou roli může hrát i stav samotné nádoby. Starší nebo poškrábané obaly totiž uvolňovaly oproti těm novým téměř dvojnásobné množství mikroplastů.

Řešení problému se přitom hledá velmi špatně. V současnosti totiž neexistují žádné specifické předpisy, které by se na uvolňování mikroplastů z materiálů určených pro kontakt s potravinami přímo zaměřovaly. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) by měl vědecké stanovisko k možným zdravotním rizikům mikroplastů v potravinách vydat až koncem roku 2027. 

Mikroplasty v lidském těle

V předběžném hodnocení úřad sice připustil, že existují jasné důkazy o uvolňování mikroplastů z obalů, zároveň ale naznačil, že skutečné množství může být nižší, než uvádějí některé studie. Současné poznatky podle úřadu navíc zatím neumožňují spolehlivě odhadnout reálnou míru lidské expozice.

Související

Možná je tam dáváte taky. Které potraviny do lednice nepatří a proč si na ně dát pozor?

Vedle mikroplastů upozorňují vědci také na chemické látky obsažené přímo v plastových obalech. Ty se mohou za určitých podmínek, například právě při zahřívání, dostávat do potravin. Plasty totiž obsahují celou řadu přidaných chemických látek, které zlepšují jejich vlastnosti. Patří mezi ně stabilizátory, změkčovadla nebo antioxidanty. Kromě toho se v materiálu mohou objevovat i takzvané neúmyslně přidané látky, které vznikají během výroby, skladování nebo postupného rozkladu plastu.

Podle citovaného přehledu bylo v plastech identifikováno více než 4200 chemických látek, které jsou považovány za potenciálně nebezpečné. Mnohé z nich přitom nejsou v oblasti potravinových obalů výslovně regulovány.

Analýza ukazuje, že přenos takových látek do jídla během zahřívání není nic výjimečného. Jedna ze studií například zjistila, že plastové nádoby určené pro mikrovlnný ohřev uvolnily do potravinového simulantu nejméně 42 záměrně přidaných látek a více než 100 dalších sloučenin vzniklých během výroby nebo degradace plastu. V jiném experimentu se ukázalo, že polystyrenové a polypropylenové krabičky používané na obědy uvolňovaly chemické příměsi při mikrovlnném ohřevu ve všech testovaných vzorcích.

Další studie zjistila, že během ohřívání hotového jídla v mikrovlnné troubě se do pokrmu dostalo až dvacet různých chemických přísad z obalu. Podobné výsledky přinesly i experimenty s reálnými potravinami. Antioxidanty a změkčovadla se podle nich mohou při zahřívání z plastových obalů přenášet například do masa nebo zeleniny. To naznačuje, že k uvolňování látek nedochází jen při laboratorních pokusech, ale i během běžného vaření.

Chtělo by to přísnější dohled

Otázka možných zdravotních dopadů je zatím předmětem intenzivního výzkumu. Mikroplasty a chemické látky spojené s plasty už byly nalezeny v různých lidských tkáních a biologických vzorcích: například v krvi, placentě, mateřském mléce, plicích, játrech nebo stolici. Některé studie naznačují, že velmi malé částice, zejména nanoplasty, se mohou pohybovat v těle a interagovat s buňkami.

Přehledy dosavadních výzkumů zároveň spojují tyto procesy s řadou zdravotních problémů, mezi které patří například narušení hormonálního systému, metabolická onemocnění, poruchy reprodukce nebo některé typy rakoviny. Odborníci však zároveň upozorňují, že samotná přítomnost potenciálně nebezpečné látky ještě neznamená skutečné zdravotní riziko. Hodnocení rizika totiž závisí na konkrétní míře expozice i na množství látky, kterému je člověk vystaven.

Také zdůrazňují nutnost hodnotit obalové materiály nejen podle jejich chemického složení, ale také podle toho, jak je lidé ve skutečnosti používají. Teplota ohřevu, konstrukce obalu nebo složení potraviny mohou výrazně ovlivnit, kolik částic a chemických látek se z materiálu uvolní. Zároveň je ale třeba dodat, že většina analyzovaných studií pracovala s takzvanými potravinovými simulanty: například vodou, ethanolem nebo kyselinou octovou – nikoli se skutečnými jídly.

Reálná míra expozice při běžné přípravě jídel proto zatím zůstává nejistá. Autoři zprávy přesto tvrdí, že dostupné důkazy by měly vést k důkladnějšímu dohledu nad plastovými obaly na potraviny a nad podmínkami, za kterých se používají.

Video: V pivu i v medu. Mikroplasty jsou všude. Obava, že mohou škodit člověku, tu je, říká Freidinger

Zdroj: Food Safety Magazine, Greenpeace, BBC