Psycholog: Vláda musí lidi zklidnit. Tohle není soutěž, který stát má méně nakažených

Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
16. 3. 2020 16:40
Omezení volného pohybu v Česku a vývoj pandemie Covid-19 doléhá nejen na ekonomiku země a situaci rodin, ale i na psychickou pohodu lidí. Běžné obavy se znásobují a více lidí trpí úzkostmi. Podle psychoterapeuta Adama Suchého chybí v médiích i v prohlášeních vlády silné pozitivní sdělení, že Češi situaci zvládnou. "Chceme slyšet, že jsme na jedné lodi a společně opatření zvládneme," říká.
Ilustrační foto.
Ilustrační foto. | Foto: Shutterstock

Vláda v neděli v noci zakázala volný pohyb lidí v celém Česku, od rána jsou v karanténě dvě desítky obcí na Olomoucku. Vy sám pocházíte z Olomouce, jak situaci vnímáte?

Vím to pár hodin od probuzení, takže je to pro mě stále poměrně čerstvé. Nálady a reakce v mém okolí jsou různé a řekl bych, že jsou běžným projevem pro jakoukoliv restrikci. Lidi jsou i úzkostliví, podráždění, frustrovaní… Je to přirozené, jsou to obranné strategie a je potřeba je brát jako součást změny. Část lidí situaci popírá, jako by se to nedělo, část se nechává emočně strhnout, část se snaží pracovat a část se snaží chránit. Jinak je to stejné asi jako všude, ulice jsou prázdné, všechno se zklidnilo a zpomalilo, což má i svoje výhody.

Sám máte dvě děti, jak jim situaci vysvětlujete?

Mluvit o tom s dětmi je samozřejmě velmi důležité, na což častokrát zapomínáme. Dospělí řeší svoje starosti, práci, hledí pořád na zprávy. Pro děti je tenhle stav ale taky zúzkostňující, navíc mu nerozumí. Je důležité jim v klidu vysvětlit, že je to neohrozí na životech a pravděpodobně si ani zdravotně ničeho neobvyklého nevšimnou, jak ukazují statistické údaje o nemoci. Je důležité jim říct, že je potřeba chránit babičky a dědy, že je potřeba respektovat nařízení a zkusit si najít jinou rodinnou zábavu. Děti, stejně jako dospělí, potřebují jasné, stručné sdělení, nějaké rozumné ohraničení situace a důvody, proč je důležité ji respektovat. Spousta informací a čísel je nadbytečných, pořád se opakují. Všichni vědí, že je tady nějaký problém, ale ten začne opadávat a všichni to musíme vydržet.

Je podle vás komunikace ohledně nového typu koronaviru směrem k lidem v pořádku, nebo v ní něco postrádáte?

Přiznám se, že postrádám povzbuzení a podporu. Přijde mi, že v médiích je záplava nerelevantních a nenávodných informací, spousta zastrašování. Přitom chybí jasné, stručné vyjádření s tím, že to všechno zvládneme. Chybí ubezpečení a vysvětlení toho, že každá krize skončí a přejde, v historii přešly mnohem horší epidemie. Koronavirus není ani cholera, ani mor, ani španělská chřipka, nezabije všechno, na co sáhne.

Důležité je, že pro většinu z nás je karanténa akt solidarity a slušnosti, ohleduplnosti k těm, které to poškodit může. Omezuje nás momentálně v běžném fungování, spoustě lidem může přinést finanční problémy, ale to všechno je řešitelné. Každý problém má svoje řešení. V tuto chvíli je nejklíčovější úkol pro nás všechny zůstat v klidu, respektovat opatření, která jsou, a postarat se o sebe.

A co říkáte na způsob vládní komunikace? Každý den je jiná tisková konference, na které činitelé apelují na lidi, aby nepanikařili, a zároveň je vyzývají, aby omezili své společenské aktivity.

Souhlasím s opatřeními, která jsou přijata. To, že se mění ze dne na den, je srozumitelné, stát se to může. Z psychologického hlediska je ale způsob komunikace vlády podle mě úplně špatně. Je plná negativních věcí, zastrašování, na tiskových konferencích se opakují redundantní věci. Zcela zásadně chybí to, jakým způsobem se stmelit, výzva ke zklidnění a informace z odborného sektoru. Přijde mi, že se neustále všichni vyjadřují, ale chtělo by to pár odborníků z epidemiologie, někoho z psychologie a pár lékařů. Chce to jednoduché, stručné informace. Rozhodně v tomto období lidé nechtějí slyšet, jak premiér v přímém přenosu tvrdí, že lidi k něčemu přinutí. Chceme slyšet, že jsme na jedné lodi a společně opatření zvládneme, a ne jestli máme míň, nebo víc nakažených než sousední země. Tohle není soutěž.

Ze strany vlády a mediálních projevů mi chybí podpora semknutosti. Aby zdůrazňovali, že nejsme ve slepé uličce, lidstvo nekončí a situace je zvládnutelná. Ano, jsou i ztráty na životech a není to příjemné. Nechci to zlehčovat, ale kdyby se vypisovala čísla, kolik lidí zemřelo při autonehodách, na rakovinu nebo v důsledku jiných chorob a komplikací, byla by to strašná čísla.

V rozhovoru pro Aktuálně.cz před pár týdny jste řekl, že lidi se dokážou v každodenním životě znejistit a vystrašit sami a naše představy v nás posilují úzkosti. Jak na současnou situaci kolem pandemie reagují lidé, kteří trpí úzkostnými poruchami?

Zaznamenáváme nárůst problémů, lidé, kteří trpěli úzkostmi dříve, je mají ještě posílené. Tím, že je narušeno běžné fungování, zúzkostnila větší část populace. Změna je pro lidi vždycky stres a zátěž. Někteří klienti teď s nadsázkou říkají, že ostatní nyní vidí, čím si oni procházejí pořád. Narostly hypochondrické stavy, všichni se sledujeme, jak nám je, jestli kašleme. Takže nárůst úzkostí vnímám a myslím, že jich bude ještě přibývat.

Jak si tedy udržet psychickou pohodu a oprostit se od strachů, když se informace o postupu pandemie v Česku valí ze všech stran a společenský život lidí je omezen?

V tuto chvíli je velmi důležité mít řád a pevné body dne. Pokud je to možné, je dobré zařadit si procházku a věnovat se s rodinou společným věcem. Doporučil bych taky trochu mediální diety, neprocházet od rána do večera internet, na pozadí mít zapnutou televizi, a ještě přepínat zpravodajské programy. Tohle všechno je totiž zahlcující. Jsem si stoprocentně jistý, že nám nic zásadního neuteče, i když se odpojíte, stejně se k vám zprávy dostanou. Sledovat grafy nebo počty nakažených psychice nepomůže. Je fajn se zaměřit na pozitivní zprávy, což mi teď v médiích trochu chybí.

Lidi se stmelují přes sociální sítě, snaží se hrát si písničky na balkonech, pokles je zaznamenaný, existuje scénář, že virus zeslábne a vybije se. Výhledově jsou před námi zlepšení, je dobré se na to zaměřit, byť to není vůbec jednoduché. Měli bychom si všichni vzít za úkol se s tím porvat a najít si svoje strategie. Někdo začíná cvičit doma, někdo provozuje koníčky podle internetových návodů. Cokoliv, co vás drží v kondici, je fajn. Také bych doporučoval přejít na režim a nebrat karanténu jako jednu party, která se dá vyřešit nákupem vína.

Vy sám jste zdravotník, a tedy člověk, kterého mohou ostatní potenciálně ohrozit. Plánujete i nadále pokračovat v práci?

Naše ordinace zatím nepřerušila provoz, pokračujeme ale za zpřísněných podmínek, abychom tady byli pro lidi, kteří trpí úzkostmi a jejich problémy třeba vzrostly. Co vím, tak velká část kolegů nabízí konzultace přes Skype či přes telefon, což mi připadá super. Lidi, kteří se potýkají s problémy či potížemi, tak mohou využít bezpečnou, vzdálenou konzultaci z domova a popovídat si s odborníkem. Neexistuje žádná zázračná rada, jak zatočit s úzkostí a vyléčit se z ní, všichni s tím zápasíme. Ale je důležité najít směr, jak se s ní potýkat a nepodléhat konspiracím, jako že koronavirus je biologická zbraň nebo že jím chce někdo někoho zlikvidovat.

Zdravotníci jsou momentálně nejohroženější skupinou, mluvíte o tom se svými kolegy? Obrací se na vás s prosbou o pomoc?

Zatím aktivně ne, ale s kolegou máme dlouhodobě program pomoci zdravotníkům. Jedná se o terapeutické skupiny, na kterých se snažíme přicházet s podporou a návody, jak zvládat strach a stres. Pokud by bylo zapotřebí, jsme připraveni jim dát vodítka k tomu, jak situaci zvládnout. Protože jsou zahlceni nejen samotnou prací, ale vším tím emočním stresem, se kterým lidi přicházejí. V této chvíli je běžné, že cítí vztek, frustraci, bezmoc. Lidi se ve stresu mohou chovat nestandardně, můžou být i zlí, podráždění. Psychoterapeutická pomoc tak může sloužit zdravotníkům nejen k tomu, aby chápali chování pacientů, ale aby jim pomohla se vyrovnat s ohromnou zátěží.

Se šířením pandemie a omezeními zároveň přišla i vlna solidarity. Lidi šijí roušky nebo se nabízí jako dobrovolníci. Překvapilo vás, jak solidární dokážou lidé za krize být?

Solidarita je podle mě mezi lidmi celkem běžná poté, co opadne fáze brblání, frustrací a vzteku. Lidi pak zjistí, že jsou všichni ve stejné situaci, a začnou si pomáhat. Myslím, že to funguje napříč národy, nepřijde mi, že by se v tomhle Češi vymykali. Ale přijde mi skvělý náš smysl pro humor, všude kolem je spousta fórů, které někomu můžou připadat na hraně, já si ale myslím, že humor je léčivý.

Taky je důležité podporovat v sobě laskavost. Všichni víme, že se dokážeme nechat strhnout špatnými i dobrými emocemi. Je dobré zkusit být mírumilovný. Navíc si myslím, že krize je příležitost a bylo by fajn si ze současné situace něco vzít a poučit se z ní.

V tuto chvíli všechno ztichlo a zpomalilo. Spoustu věcí, o kterých jsme byli přesvědčení, že je potřebujeme, najednou nepotřebujeme. Lidi jsou přinuceni spolu být, mluvit a spolupracovat. A to jsou věci, které jsme skoro zapomněli. Ukazuje se, že jsme schopni strávit víkend i jinde než v nákupním centru. Samozřejmě je mi jasné, že ekonomická stránka nebude tak jednoduchá, ale z mého pohledu jsou věci, které by bylo fajn si zachovat, až tahle krize přejde. Připomenout si, že ne všechno musíme mít a jaké věci jsou na světě důležité.

Adam Suchý (46 let)
Autor fotografie: Archiv Adama Suchého

Adam Suchý (46 let)

  • Klinický psycholog, psychoterapeut a soudní znalec
  • Vystudoval žurnalistiku a psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci, poté získával zkušenosti v olomoucké fakultní nemocnici.
  • O roku 2008 působí jako soudní znalec pro odvětví psychiatrie se specializací na klinickou psychologii.
  • Je členem výboru a odborné rady České společnosti pro Gestalt terapii, Asociace klinických psychologů, Obce spisovatelů ČR a poradcem Ligy otevřených mužů.
  • Publikuje v populárních i odborných časopisech, je mimo jiné autorem knihy Mediální zlo - mýty a realita (2007). Je autorem několika básnických sbírek, povídek publikovaných ve sbornících a písňových textů pro interprety populární hudby.
Zdroj: Magdaléna Daňková
 

Právě se děje

Další zprávy