Usrknout a zakousnout se do kelímku. Polévkárna, která změnila Budějovice

Lidiya do Budějovic přijela z ukrajinských Černovic už před dvaadvaceti lety a město si okamžitě zamilovala. „Budějovice jsou Černovicím překvapivě podobné,“ usmívá se nynější podnikatelka, která na Ukrajině původně vystudovala matematickou fakultu.

„Byla to láska na první kousnutí,“ říká. Proto po návratu už nebylo co řešit - začala shánět prostor, pak úvěr, pustila se do rekonstrukce a nakonec kolaudace.

Skeptické začátky

I když její podnik dnes patří mezi oblíbená budějovická místa, po otevření byli místní opatrní – nezdál se jim čistě bezmasý podnik, ještě k tomu postavený pouze na polévkách. A tak chvíli trvalo, než zjistili, že jde o sytý, chutný a poctivý oběd - jak polévky popisuje sama Lidiya.

Zobrazit
10 fotografií

Postupně však vznikla stálá komunita zákazníků – kancelářských pracovníků, studentů, turistů… a dokonce i přátel. Jedna ze zákaznic je dnes Lidiynou nejlepší kamarádkou. A zájem stále roste. „V květnu 2024 jsme se dokonce museli přestěhovat do většího, protože už jsme se do původního nevešli,“ dodává.

Stálice i experimenty

A co je vlastně Soupculture? „Zdravý street food z kvalitních surovin. Krémové veganské a vegetariánské polévky v jedlém kelímku. Lehké, ale poctivé jídlo. A absolutní zero waste,“ popisuje.

Jedlé kelímky si tu pečou sami – z pšeničné mouky, oleje, vody a soli. Nejoblíbenější je kurkumový, vedle něj provensálský či rajčatový. A ano, kelímek se nerozpadne, jak se lidé často ptají. Vydrží dlouho a těsně před podáním ho ještě ohřívají, aby byl krásně křupavý. A přidanou hodnotou je pak jeho téměř nulová ekologická stopa. „Po obědě nezůstane téměř žádný odpad. To je reakce, která mě opravdu těší,“ říká Lidiya.

Denní nabídka pak stojí na dvou stálicích – čedarové polévce, která je bestsellerem, a krému z červené čočky. K nim následně přidávají další dvě polévky podle sezóny. Zatímco v létě frčí gazpacho a bulharský tarator, na jaře zase polévka s medvědím česnekem nebo pastinák s citronem a kokosovým mlékem a na podzim jasně vede dýňovka, batátová, kulajda či krém z pečené kořenové zeleniny s nivou.

A kde bývalá učitelka sbírá inspiraci pro tvorbu menu? Na cestách, internetu i ve vlastním jídelníčku. „Například, miluji hrušky zapečené s gorgonzolou - takže jsem to musela zkusit i jako polévku, a vznikl recept, který je dnes jeden z nejoblíbenějších,“ popisuje.

„Sněz polévku, zakousni se do kelímku"

Vedle klasických gastro výkyvů - v létě třeba známá okurková sezona - měla Soupculture ještě jednu specifickou výzvu: naučit zákazníky jíst studené polévky. Což se podařilo. A podnik stále více láká i turisty – Soupculture je totiž prý součástí jejich „to-do listu“. Polévky však nejsou jediným lákadlem. V nabídce najdete i italskou kávu, banana bread nebo parmazánové sušenky. „Plánujeme i rozšíření, ale zatím je brzy o tom mluvit konkrétně,“ doplňuje majitelka tajemně.

Podnikání dalo milovnici polévek nejen svobodu a smysluplnou práci, ale také komunitu lidí, se kterou je radost tvořit. A největší odměna? „Když se někdo vrátí z ulice jen proto, aby řekl, že mu polévka chutnala. A nejlepší pochvala je od dětí – ty nelžou,“ uzavírá Lidiya s úsměvem.

A co podle ní nejvíce vystihuje její podnik? Slogan: „Sněz polévku, zakousni se do kelímku.“ Tak se do Soupculture zakousněte i vy.