Recenze - Zázraky se dějí! 1) Čeští tvůrci dokáží s výrazně menšími prostředky konkurovat velkohubé hollywoodské produkci typu Šifra mistra Leonarda. 2) Film podle předlohy Arnošta Vašíčka dovede být skutečně napínavý a svižný. 3) I na Kavčích horách L. P. 2009 dokáže vzniknout něco, o čem stojí za to mluvit a psát.
Ale po pořádku. Zápletka třídílné mysteriózní detektivky Ďáblova lest se točí okolo rituálních vražd, které mají co do činění s existencí jedné z nejtajemnějších knih světa, tzv. Ďáblovy bible, kterou podle legendy napsal na počátku 13. století během jediné noci v benediktinském klášteře ve východočeských Podlažicích mnich kající se z těžkého hříchu.
Strážce duší a guma od tepláků
Pátrání vede s alkoholem bojující poručík Sumara (Jiří Dvořák) a jeho poněkud tajemná nová kolegyně Šímová (Anna Geislerová), přičemž jim víc než výrazně vypomáhá znalec černé magie doktor Runa (Ivan Trojan). Prvním zatčeným v případu je přítel Runovy dcery Ivety (Vojtěch Dyk a Tereza Voříšková), podezřelých je však mnohem víc.
Záhadolog Vašíček vydal dvě desítky knih a natočil na sedmdesát dokumentů o nadpřirozených jevech, legendách, mýtech a tajemstvích. K nejznámějším projektům inspirovaným jeho předlohami patří televizní seriál Strážce duší s Lukášem Vaculíkem a Zuzanou Norisovou v hlavních rolích.
Na něm je nejzajímavější, že vznikal několik let a vystřídal bezpočet režisérů, ale nikdy nenašel svoji tvář. Napínavý byl jako guma od tepláků a rozkolísaný jako předpovědi ohledně krize.
Kvapíkové tempo léčby Strachem
Ďáblova lest má sice prakticky stejný půdorys jako zmíněný seriál - záhady dávné minulosti navázané na příběhy ryze současné - ve výsledku je však diametrálně jiná. Rozhodující podíl na tom má podle všeho režisér Jiří Strach, i když v kolonce scénář není uveden ani jako spoluautor.
Tradičně poutavou Vašíčkovu expozici dovede patřičně prodat, výduť planého strašení a slepých uliček nemilosrdně odřezává, stejně tak se vyhýbá statickému klábosení.
Gagy podává chytře a s elegancí, důsledně si hlídá logiku sebemenší konspirační teorie, maximum věcí se snaží odvyprávět obrazem; jak působivým budováním atmosféry (velmi dobrá práce se světlem a záběrování kameramana Martina Šece), tak důrazem na akci.
Tempo Ďáblovy lsti je na české poměry doslova kvapíkové, což je hlavně u sekvencí vysvětlujících nejrůznější logické, technické a časové souvislosti možná až trochu na škodu. Další účinnou, pro Stracha už typickou zbraní je účast nejlepších herců i v nejmenších rolích. I díky tomu divák opravdu do poslední chvíle netuší, kdo by mohl být vrahem.
Až tak zázračná léčba Vašíčka Strachem se ale nekoná. Řada věcí tvůrcům přece jen utekla. Vyloženě směšná je třeba v prvním díle pasáž, v níž si dva religionisté sáhodlouze vysvětlují, co je to Codex Gigas neboli Ďáblova bible. Že tvůrci něco takového potřebují méně znalým divákům vysvětlit, je logické, ale že takové řeči vetknou do úst odborníků, kteří by tohle všechno měli dávno vědět, působí jako pěst na oko.
Elitní policisté mají pomalá auta
V závěrečném díle také selhává psychologie jednoho z hlavních hrdinů. Ačkoliv se ocitá ve velmi svízelné životní situaci, nepodléhá žádnému stresu, panice, hysterii, prostě ničemu - a s klidem hravého androida jde příběhem dál.
Nemluvě o řadě dalších scenáristických a režijních klišé. K těm prvním patří kriminalista v osobní krizi, k druhým například příjezdy osamělých detektivů k nejnapínavějším okamžikům případu, ačkoliv ještě chvíli před tím byli pohromadě s celou zásahovou jednotkou. To mají elitní policisté na rozdíl od řadových kriminalistů tak pomalá auta? Nebo si mezitím skočili na večeři?
Tyto "nemoci" žánru by průměrně vstřícný divák tvůrcům asi ještě odpustil, otázkou však zůstává, jak se vyrovná se závěrem. Je poslední scéna nepovedeným vtipem, nebo důkazem toho, že Strach přestal svému dílu věřit a na poslední chvíli dal od něj ruce pryč pokusem o hodně podivné alibi? Osobně se kloním k druhé, bohužel smutnější variantě.
Chvála - bez apendixu
Pokud bychom ale Ďáblově lsti tento třicetivteřinový apendix odoperovali, pak by byly na místě výrazná slova chvály. Kdy naposledy Česká televize takhle kvalitně naplnila pravidla žánru?
Kdy naposledy dokázala vyprávět příběh v takovém tempu a s takovou věrohodností (točilo se skutečně v Podlažicích, Broumově a na dalších autentických místech, ačkoliv nejsou za Prahou), že by o něj mohly projevit zájem i zahraniční televize?
Neklame-li paměť, bylo to v případě okupačního dramatu Operace Silver A nebo snad komorní tragikomedií BrainStorm, za něž Jiří Strach během posledních dvou letech získal osm výročních televizních cen Elsa? Pak je to jasné - Strach, kdysi úspěšný dětský herec (Cesta na jihozápad, Lotrando a Zubejda), je momentálně nejlepším televizním režisérem u nás.
A obstojí i v mezinárodním srovnání. Vystavíme-li televizní Ďáblovu lest přímému srovnání s filmovou Šifrou mistra Leonarda, pak si Strach v konkurenci s Ronem Howardem, stejně jako Trojan v konkurenci s Tomem Hanksem nevedli vůbec špatně.
Ďáblova lest, ČR 2008. Režie Jiří Strach, scénář Arnošt Vašíček. Hrají Jiří Dvořák, Anna Geislerová, Ivan Trojan, Vojtěch Dyk, Hana Vagnerová, Stanislav Zindulka, Filip Cíl, František Němec, Jana Štěpánková, Josef Somr, David Prachař, Tereza Voříšková, Kryštof Hádek ad. 64 + 60 + 65 minut. Vysíláno na ČT1: 15. února, 22. února a 1. března 2009.
