Recenze: Zločin v Polné sklouzává k lidskému melodramatu, hilsneriádu zplošťuje na střet dobra a zla

Martin Svoboda Martin Svoboda
Aktualizováno 7. 2. 2016 20:01
Zločin v Polné nezvládá být historickou reflexí, složitý příběh zbytečně zjednodušuje na dramaticky jasný střet rozumu a hlouposti, nebo spíš dobra a zla. Mohli jsme tu mít skvělé minimalistické soudní drama, autoři ale cítí nutkání hrát zároveň na emoce, využívat lacině návodných filmařských prostředků a zplošťovat realitu na snadno pochopitelné zkratky. Televizní dvoudílný film České televize se bojí nabídnout byť jedinou nejednoznačnou či nedoslovnou scénu nebo postavu, zůstává jen chvályhodný záměr.
Foto: Česká televize / Pavla Černá

Václav Šašek se snažil svůj scénář Zločinu v Polné protlačit už dvacet let a nutno říct, že pokud se mu to mělo někdy podařit, tak právě nyní.

Hilsneriáda neožívá jako hřích minulosti, nutí nás přemýšlet o paralelách s dneškem, kdy jsme z mnoha stran svědky další hysterické nenávisti vůči některým skupinám lidí, až můžeme nabýt dojmu, že historie se skutečně opakuje. Na rozdíl od mrtvě působících Husů a Karlů IV. tu Česká televize s něčím přichází ve vhodnou chvíli.

Foto: Česká televize / Pavla Černá

Provedením jde o klasickou veřejnoprávní "lepší inscenaci", jež se pokouší o quality tv, ale stále postrádá prostředky i know-how. Zločin v Polné tu ale laťku rozhodně nepodlézá, ve skutečnosti se celou dobu drží nad ní a předvádí jistě to lepší, co je na ČT k vidění. Vyčítat mu limitace celého média by asi nebylo úplně fér a nejspíš lze říct, že řemeslně nabízí maximum toho, co lze realisticky očekávat.

Tím víc však zamrzí nedostatky plynoucí především z nedůslednosti a absence jasného konceptu.

Hystericky antihysterické

Nedůslednost ovládá vše. Mohli jsme tu mít skvělé minimalistické soudní drama, Šašek, Polesný a dramaturgové ale cítí nutkání hrát zároveň na emoce, využívat lacině návodných filmařských prostředků a zplošťovat realitu na snadno pochopitelné zkratky. Utíkají k vděčnému lidskému melodramatu, přičemž děj by tyhle berličky rozhodně nepotřeboval.

Příběh Leopolda Hilsnera (Karel Heřmánek mladší) a jeho oddaného právníka Zdeňka Auředníčka (Jaroslav Plesl) je skutečně velmi komplikovaný a silný, mnohem komplikovanější a silnější, než ho zobrazuje snímek. Ten ve svých nejlepších momentech (především v první části) předvede několik dobře gradovaných soudních scén, ztrácí však ve snaze budovat charaktery a o něčem vypovídat.

Bojí se nabídnout byť jedinou nejednoznačnou či nedoslovnou scénu nebo postavu. Kritika, jež nedávno eskalovala v souvislosti s premiérou Lídy Baarové, platí bez rozdílu i pro českou televizní tvorbu: na podceňování inteligence vlastního publika si lze u nás skoro sáhnout. "Oni by to nepochopili, kdybychom jim to nevyhláskovali."

Z dramatického hlediska je možná na jisté úrovni pochopitelné, že Šašek potřebuje zdůraznit hrdinovu nevinu, potřebuje zdůraznit své poselství. Jeho okázalé modelování zlých antisemitů a situace tak, že "každému rozumnému člověku to musí být jasné", ale rozhodně zachází za hranu.

Černobílost televizního dvojfilmu nemá hranice. Neexistuje člověk, který by stál za Hilsnerem a nebyl dobrý, stejně jako neexistuje nikdo přesvědčený o jeho vině, kdo by nebyl zlý nebo v lepším případě jen hloupý a popletený. Musíme si ale uvědomit, že doba před sto lety byla odlišná, antisemitismus byl zcela jinou, v podstatě samozřejmou součástí společnosti. Ukazovat všechny osoby inklinující tenkrát k antisemitismu jako veskrze zlé a zkažené karikatury je zkrátka nesmyslné a vzdaluje nás pochopení celého problému.

Přehlídka dobrých úmyslů

Opět lze vytušit, čeho tím chtěl Šašek dosáhnout, a jeho pravděpodobný záměr můžeme označit za chvályhodný. Z pohledu kvality díla i jeho důvěryhodnosti jde ale o nešťastná rozhodnutí. A nejde konstatovat nic jiného, než že pro odsouzení doby propadlé neopodstatněné hysterii využívá v podstatě stejné rétoriky – ze svých oponentů dělá bezbranně absolutní zlosyny, které nelze chápat nebo vůči nim užít empatii.

Přistupovat tímto způsobem k názoru někoho, i když vím, že se mýlí, a tím spíš, že ho sdílí velká část obyvatel, může vést k jedinému: s těmi, s nimiž jsem na stejné lodi, se poplácám po zádech, jak jsem to skvěle vystihl, a "těm druhým" se ještě o krok vzdálím. Jenže lze se tímto způsobem distancovat od drtivé většiny? Jsou to zajímavé otázky poplatné dnešku, Zločin v Polné je však pravděpodobně vyvolává mimoděk svou přehnaností. Auředníček možná vyzývá k rozmyslu a k věcnosti, Zločin v Polné dělá paradoxně pravý opak.

Česká televize touto urputností ztratila příležitost nabídnout svůj Hořící keř (který před lety odmítla a dodnes si jistě sype popel na hlavu). Zpodobnila podobně kontroverzní soudní proces, který nepřinesl žádoucí výsledek a ovlivnil generace lidí. I Agnieszka Holland se u Hořícího keře uchýlila k využití patosu, jenže na rozdíl od tvůrců Zločinu v Polné zcela záměrně a uvědoměle. S patosem pracovala jako s prostředkem, skrz nějž zobrazila osobní tragédii, jež zasáhla celý národ.

Václav Šašek a Viktor Polesný využívají patosu jako argumentu. A zplošťují svůj příběh na dramaticky tak jasný střet dobra a zla, rozumu a hlouposti, bezelstné upřímnosti a zkaženého kalkulu, že se vzdalují možnosti být opravdovou historickou reflexí, ale i příběhem jako takovým. Protože čím je konflikt jasnější, tím je méně zajímavé ho sledovat.

Česká televize připravila dvoudílný televizní film Zločin v Polné o případu, který vzbudil na českém území silnou vlnu antisemitismu. | Video: Česká televize
 

Právě se děje

před 18 minutami

Česko a Japonsko podepsaly nový plán strategické spolupráce

Český ministr zahraničních věcí Jakub Kulhánek a jeho japonský protějšek Tomišicu Motegi dnes ve Varšavě podepsali nový plán strategické spolupráce mezi oběma zeměmi. Učinili tak na okraj jednání ministrů visegrádské čtyřky (V4 - Česko, Maďarsko, Polsko a Slovensko) a Japonska, které zorganizovalo polské předsednictví V4.

Mezi prioritní oblasti spolupráce Česka a Japonska budou na základě akčního plánu pro období 2021 až 2025 patřit kromě ekonomiky také věda, inovace a obchod. Součástí je i spolupráce v oblasti bezpečnosti a multilaterální diplomacie. Japonsko je po Číně a Jižní Koreji třetí zemí v Asii, se kterou má Česko takto upravené vztahy.

Podle tiskové zprávy českého ministerstva zahraničí je Japonsko je druhým největším investorem v ČR a druhým nejdůležitějším obchodním partnerem Česka v Asii. Obrat obchodní výměny v roce 2020 dosáhl 3,8 miliardy dolarů (80,2 miliardy korun). Celkem 260 japonských firem v současné době zaměstnává v ČR přes 50 000 lidí.

Zdroj: ČTK
před 47 minutami

Nadal prohrál v madridském čtvrtfinále se Zverevem

Německý tenista Alexander Zverev potřetí za sebou porazil Rafaela Nadala a postoupil do semifinále antukového turnaje v Madridu. Čtyřiadvacetiletý hráč zvítězil nad světovou dvojkou 6:4, 6:4 a jeho dalším soupeřem bude Rakušan Dominic Thiem.

Nejvýše nasazený Nadal, pětinásobný vítěz madridského turnaje, prolomil soupeřův servis jako první, jenže vedení 4:2 neudržel. Zverev čtyřmi gamy za sebou získal úvodní set a ve druhém mu pak stačil brejk v páté hře. "Tohle je jedna z největších výher mojí kariéry. Ale turnaj ještě nekončí," radoval se Zverev po mečbolu.

Nadal má sice se Zverevem dál aktivní bilanci 5:3, jenže německého protivníka naposledy zdolal před třemi lety. Dvakrát mu pak podlehl na tvrdém povrchu. Právě v roce 2018 Zverev ovládl madridský turnaj, o titul se tehdy utkal s Thiemem.

Thiem porazil Američana Johna Isnera 3:6, 6:3, 6:4 a do semifinále se v Madridu probojoval počtvrté za sebou. Na první triumf ale zatím čeká, ve finále byl dvakrát.

před 1 hodinou

Volejbalistky porazily v kvalifikaci ME 3:0 i Bosnu a Hercegovinu

České volejbalistky zvládly v kvalifikaci mistrovství Evropy i druhé utkání a znovu zvítězily bez ztráty setu. V lotyšském Daugavpilsu si dnes poradily s Bosnou a Hercegovinou 25:23, 25:18 a 25:17 a vedou tabulku skupiny F.

V prvním utkání svěřenkyně řeckého trenéra Jannise Athanasopulose vyhrály nad domácím Lotyšskem jasně 3:0 a v sobotu uzavřou první turnaj duelem se Slovinskem. Odvety se uskuteční za týden v Bosně, na šampionát postoupí dva týmy.

Volejbalistky jsou na nejlepší cestě na šampionát, který budou na přelomu srpna a září hostit Srbsko, Bulharsko, Chorvatsko a Rumunsko. Turnaj bude hrát 24 týmů.

před 1 hodinou

Čeští kajakáři se po roční pauze vrátili na evropský trůn v hlídkách

Čeští kajakáři se po roční pauze vrátili na evropský trůn v hlídkách. Bronz v týmovém závodě na mistrovství Evropy ve vodním slalomu přidaly kajakářky. Kanoisté i kanoistky obsadili v italské Ivree šestá místa.

Čeští kajakáři patří dlouhodobě k evropské i světové špičce. Před loňským stříbrem v Praze získali čtyři evropské tituly za sebou. Dnes na ně navázali ve složení Jiří Prskavec, Vavřinec Hradilek, Vít Přindiš. Poslední jmenovaný měl "šťouch" na osmé brance, ale čistě nejel nikdo ze soupeřů. Češi vyhráli o 1,62 sekundy před Německem, třetí skončili Britové.

Neolympijské hlídky jsou doplňkovou disciplínou, v tréninku se vodní slalomáři soustředí na individuální přípravu. "Před tímhle mistrovstvím jsme byli společně na jednom tréninku asi na patnáct minut, takže jsme tomu opravdu moc nedali. Ale naštěstí se to sešlo a ta hlídka dopadla, jak dopadla, takže nádherně," poznamenal Přindiš.

Další zprávy