Okolo dokumentu Selský rozum režisérů Víta Janečka a Zuzany Piussi vznikl pořádný humbuk. Diskutovalo by se o něm ovšem snadněji, kdyby byl výrazně dobrý, nebo výrazně špatný.
Film ani jednoho extrému nedosahuje. Abychom o něm mohli mluvit jako o úplně zkaženém, nesměl by obsahovat několik poctivě odvedených úseků, které nabízí alespoň trochu nový úhel pohledu na Andreje Babiše: působivé je třeba důsledné vysvětlení způsobu, jakým se kvůli zisku Agrofertu ničí půda.
Abychom o něm ale mohli mluvit jako o zdařilém, musel by mít zcela jiný koncept.
Podobenství o investigaci, která nic neodhaluje
Selský rozum začíná poetickým hlasem vypravěče. Ten jako by se pokoušel navodit pocit, že za chvíli přijde podobenství o vztahu půdy a moderního českého podnikatele, v němž bude Andrej Babiš jen modelovým příkladem.
Tento vzletný formát ovšem autoři okamžitě opouští. Následuje koláž často začerněných mluvících hlav, které dokola opakují, že Babiš je zlý, mele do párků psí žrádlo, otravuje českou půdu a likviduje konkurenty.
Některé hlasy přednáší zdrcující obvinění. I kdyby bylo pravdivé jediné z nich, byl by Babiš zcela nepřijatelný nejen jako politik, ale i jako podnikatel a člověk.
Pro potřeby této recenze si ale zkusme odmyslet vlastní názor a ptejme se na jedno: Má dokument, v němž na Babiše "nějací lidé" hází tu nejhorší špínu, argumentační hodnotu a potenciál "otevřít oči"?
Selský rozum jako by na argumentování rezignoval. Tvůrcům chybí byť náznak empatie vůči lidem s jiným názorem - Babišovým voličům. Jim se Zuzana Piussi v pozadí audiozáznamu ostatně otevřeně posmívá.
Jistě by byl legitimní autorský přístup považovat Babišovy voliče za stádo tupých ovcí a natočit dokument právě o tom. Jenže Selský rozum není tento typ osobní eseje. Od původního náznaku podobenství přeskakuje k investigativní reportáži. K čemu je však investigativa, když jen potvrdí to, co si diváci, kteří mají na Babiše stejný názor jako tvůrci, už dávno myslí?
Předpoklad, že vše vyřčené odpovídá skutečnosti, je k příjetí pravdivosti snímku nezbytný. Selský rozum tak ukazuje začarovaný kruh neschopnosti mluvit přímo k lidem, kteří jediní mohou Babiše u voleb odstavit - k jeho voličům, kteří onen předpoklad nesdílí.
Co se dalo dělat?
Aby byl Selský rozum víc než "setkání zhrzených", musel by například obsahovat doprovodný komentář, jenž by sděloval víc konkrétních dat (třeba o identitě a pozadí alespoň některých respondentů), a rámovat výpovědi "objektivními" hodnotami.
Lze namítnout, že kdyby bylo snadné Babiše objektivně odhalit jako podvodníka, policie a jiné kontrolní orgány by to udělaly už dávno, a není tedy namístě chtít po dvou dokumentaristech, aby dodali nezpochybnitelné důkazy.
Selský rozum
Český dokumentární film, 73 minut, 2017
Režie: Vít Janeček, Zuzana Piussi
Hodnocení Aktuálně.cz: 50 %
Potom bylo ale třeba k pořízenému materiálu přistoupit ve střižně tak, aby i přes tuto bezvýchodnost vznikl smysluplný tvar.
Selský rozum je nejsilnější v momentech, kdy si jde spolu s tvůrci zoufat nad Babišovou mocí. Třeba právě z této emoce se mohl stát oficiální ústřední motiv. Anebo proč autoři nezůstali u původně avizovaného podobenství o vztahu sedláka k půdě?
Takto Selský rozum doplácí na to, že se v něm o odstup pokouší tvůrci, kteří zjevně odstup nemají. A vlastně není ani důvod, aby se o odstup pokoušeli, protože dokument nemá potenciál změnit názor Babišových příznivců ani předložit objektivní důkazy.
Andrej Babiš je fascinující téma. A materiál, který Janeček s Piussi pořídili, v sobě skrývá fascinující film. Takto ale vznikl jen bezzubý povzdech, který se kvůli nešťastné režii i střihu rozpadá.
